fbpx Skip to main content

Jestli se tomu říká pokračující vzdělávání nebo CPD je asi jedno. Podstata myšlenky je taková, že se jako instruktor rakouského Alpenvereinu musím neustále vzdělávat. V roce 2012 jsem absolvovala na sportovní akademii v Innsbrucku výukový program “instruktor vysokohorské turistiky”. Během několika týdnů jsem si do hlavy našvihala řady zajímavých německých slovíček, která jinde než na horách rozhodně nevyslovím.  A jak to tak někdy bývá, “s jídlem vzrostla i chuť”. Další roky (už s dětmi odloženými u Nutrilonu) jsem přibrala i ferratové a sněžnicové kurzy po instruktory. Proč? Nešlo mi ani tak o ten papír, jako o zkušenosti, know-how a vědomosti, které hned tak někde nezískáte. V podstatě i drtivá většina horských metodických materiálů, jež jsou v naší zemičce k dispozici, jsou překlady německých a rakouských podkladů.

A protože se instruktoři Alpenvereinu musí pravidelně doškolovat, vyšlo mi na letošní rok taky několik povinných doškolení. A jedno z nich ferratové. Během víkendu v Saalachtalu jsme v podstatě za dva a půl dne prolezli jen dvě kratší zajištěné cesty. Ale přitom proklepli techniku pohybu, možnosti záchrany, dojištění, první pomoci. Školení vedou rakouští horští vůdci UIAGM, školící materiály vydává přímo Alpenverein Akademie. Část kurzů Akademie je i pro veřejnost. A dokonce můžete v široké nabídce najít i pár probíhajících v angličtině. To kdybyste měli zájem…

Kolem ferrat hemží i řadou různých pověr, “rádobypravidel” nezakládajících se na reálném podkladu nebo naopak zvyků, která se přetavují v pravidla.  Do následujících bodů jsem shrnula hlavní postřehy, které si z víkendového doškolení odnáším:

  • nepodceňujte krom povinného i dodatečné vybavení na ferraty, v každé skupince pohybující se po zajištěných cestách by mělo být jedno ideáln 30 metrů dlouhé lano (a samozřejmě někdo, kdo s ním umí pracovat), základní materiálový set (plochá smyčka 60 cm, 2-3 karabiny typu HMS, sada prusíků, ideálně např. i mikrotraction), lékárnička, žďárák (stačí lehounký, skladný… na ferratě nebudete nikoho transportovat, jestli můžu doporučit, tak tento: )
  • nesnažte se na ferratách o extrémní záchranné techniky. Pro záchranu je primárně vyškolena horská služba (navíc disponuje i vrtulníkem), čili mějte hlavně uloženo její telefonní číslo, v batohu horskou lékárničku a před odjezdem do zahraničí mějte sjednané dobré pojištění
  • V ČR ideálně použijte aplikaci Záchranka, telefonní čísla v okolních státech: Rakousko 140, Švýcarsko 144, Itálie +39 118 (nebo čistě 118), Franice 112
  • pokud nejste zkušení, plánujte si túry s ferratovou obtížností A – C. Zároveň se nepouštějte do ferrat obtížnosti D se skupinou, u které neznáte ostatní spolulezce (nebo navíc vlastní schopnosti). Nevíte, v jaké jsou kondici, jestli Vás nebudou brzdit, nebo obecně jestli takto obtížné ferraty vůbec zvládnou. Ani rakouští horští vůdci nechodí pracovně na ferraty obtížnosti E (respektive jen výjimečně, když lidi ve skupině znají). A ferraty obtížnost F už nemají s myšlenkou zajištěných cest nic společného.
  • obsah lékárničky by měl odpovídat charakteru akce: mějte doma klidně víc lékárniček a střídejte dle potřeby (na ferrat asi nepotřebujete např. Kinedril nebo Smectu, naopak vás zajímá o to více mechanismus úrazu – hrozí že na vás spadne něco z výšky, že vy spadnete, že se zraníte = krvácející rány). Tomu lékárničku přizpůsobte.
  • kontrolujte si pravidelně své vybavení. Textilní materiály mají maximální živnostnost 10 let (lana, smyčky, sedáky.. jakýkoli textil obecně). A to za předpokladu, že se skladují ve tmě a suchu.U lezecké helmy je to 7 let. Starší vyřaďte. Tady vycházím z ústních informací našich lektorů, pokud budete mít zdroj (např. u UIAA), napište mi, ráda doplním.
  • u ferratového setu sledujte stránky výrobce. V posledních letech došlo k řadě svolávacích akcí, kdy se ferratové sety stahovaly z trhu a měnily za nové. Používejte už pouze párací tlumiče pádu, na destičky (případně jakákoli domácí udělátka) jednoduše zapomeňte. Nebo mi pošlete do muzea 🙂
  • ferraty východoalpského typu (tedy téměř všechny v Rakousku a Švýcarsku) jsou stavěny tak, abyste při jejich lezení používali i jistící lano k přidržování. Fámu o tom, že čistě vylezená ferrata znamená vylezená bez doteku lana slýchávám pravidelně. Je to blbost (jinak to ani napsat neumím). Jasně, u lehkých ferrat obtížnosti A, B si můžete zkusmo jen osahávat skálu, ale ocelové lano je obecně přítel každého ferratisty.
  • prsák. Velmi diskutované téma v ČR – u nás je brán jako součást svaté ferratové pětice (sedák, prsák, smyce, helma, ferratový set), v Rakousku se s ním téměř nesetkáte. Proč? Metodické materiály v tomto směru hovoří takto: prsák je vhodný pro: 1) začátečníky, 2) děti, 3) lezce s těžkým batohem (posunuté těžiště), 4) zdolávání těžkých zajištěných cest (obtížnost D – F), 5) osoby bez výrazných kyčlí (respektive pro ty, kterým sedák z kyčlí sklouzává a hrozí z něj vypadnutí).

O co více textu, o to méně obrázků. Tentokrát. Jsem to sepsala rovnou, dokud to je čerstvě v hlavě. Na jakékoli další otázky otevírám pod příspěvkem diskuzi:

Starší příspěvky na blogu o zajištěných cestách:

Napsat komentář