Ferrata s pověstí té nejtěžší v Alpách. Aura neprostupnosti. Zcela zaujatý a osobní report o této legendární italské zajištěné cestě:
Tabaretta Klettersteig je vystavěna ve skalní stěně mezi chatami Tabaretta hütte a Payer hütte. Část lezců zavítá do Suldenu čiště kvůli této ferratě, druhá část pak spojuje výstup po ferratě s následným výstupem na vrchol Ortler. Za Rakouska-Uherska to byl nejvyšší vrchol celé země, bez sta metrů je to téměř čtyřtisícovka. Výstup je technicky krásně pestrý, nenáročný, ale o tom švihnu post tak za týden (možná až za dva).
Ferrata Tabaretta je klasifikována stupněm E rakouské stupnice. Tento nejobtížnější úsek je dlouhý cca 4 metry, jinak v cestě najdete ještě několik úseků obtížnosti D, vždy se ale tyto úseky střídají s odpočinkovými pasážemi. (Mrkněte na topo zde). V celé linii nejsou žádné, ale opravdu žádné umělé stupy nebo kramle. Nohy se tak můžou těšit na pěkné čisté lezení a trochu zvažte výběr obuvi. Tenisky nebo barefoot rozhodně nebrat. Pokud máte klouzavé, měkčí boty, zadarmo to úplně nebude. Na druhou stranu lezečky považuji za zbytečné. Na mnoha místech by vůbec nepomohly. V principu lze doporučit zpevněnou obuv se špičkou, která bude držet i na malých stupech a nebude klouzat „na tření“. Já osobně lezla v pohorkách, které mám na ledovec (pokračovali jsme další den výstupem normálkou na Ortler). Potkali jsme ferratisty i v lezečkách, asi je to potom v klíčových pasážích jednodušší, ale vysloveně nutnost to rozhodně není.
Obtížnost: ferrata je učitě pro zkušené. Zrno od plev se vytřídí v podstatě v úvodních pasážích. Cesta nevede celou dobu jen zpevněnou skalní stěnou, střídají se těžká míst a chodecké úseky. I v těžkých místech se dá hodně pracovat nohama. Nepoužila jsem ani odsedku. Tu nicméně vřele doporučuji a na sedáku jsem ji přichystanou měla. Není od věci být aspoň lehce rozlezený, umět techniku kroků, klást do stěny špičku obuvi, lézt na tření. Mějte i cit pro chůzi v suťovitém terénu, jinak vás ti pod vámi nebudou mít rádi.
Můj subjektivní závěr: ferrata není špatná, rozhodně ji její pověst předchází a měla jsem před ní respekt. Není zas tak extrémně těžká. Zajištěná cesta Königsjodler se mi ale např. líbila víc. Obtížností je srovnatelná např. s HTL na Hohewandu. Pokud jste HTL přelezli v klidu, tady se tady příliš nenadřete. Königsjodler je lehčí, ale zase delší. Obecně pokud bez problémů lezete Déčka, nebudete mít tady problém. Náročné pasáže E a D/E nejsou příliš dlouhé (většinou 3 jistící pole), pak jsou odpočinková místa. Hodí se zde zkušenost s lezením aspoň na umělých stěnách. A rozhodně obecná zkušenost s VHT.
Náš časový itinerář: snídaně na chatě Tabaretta v 7.00, odchod z chaty 8.30, v 9.00 už nastupujete do cesty v 9.00. Před polednem už jste na konci cesty, v poledne do sebe můžete klopit radlera na Payer hütte.
K dokreslení situace: ferratu jsem lezla ve všední den, kdy jsem potkala cca 5 dalších ferratistů. A měli jsme štěstí na jasné, teplé počasí.
