Překvapivě už 3. díl. Asi to zase letos nebylo naposledy. Jako vloni (klik na odkaz), i předloni (další odkaz), i letos jsem vyrazila s dětmi (3 a 4 roky) do Dolomit. Zkrátka vstupuju stále do stejné řeky, ačkoli vím, že má tato akce hned několik negativ:

  • je to daleko (takže buď celodenní přejezd, kdy nervy tečou v autě všem, nebo celonoční přejezd, kdy je řidič ráno opravdu pocitově v matrixu nebo kombinace obojího – to jsme ještě nezkoušeli). Letos jel poprvé s námi tatínek a roli nočního řidiče vzal na sebe dobrovolně. Klobouk dolů.
  • nemáte jistotu pěkného počasí (Dolomity jsou v tomto nevyzpytatelné, není to tak že jedete na jistotu do slunečných dní plných blankytné oblohy a příjemných rán s osvěžující teplotou nad 10 stupňů)
  • musíte si sami vařit (a ještě navíc v kempu, takže do cukru nalezou mravenci, v plecháčku po polívce si občas zalijete kafe, aniž byste si uvědomili, že jste ho zapomněli umýt a obecně, když se vaří tak to není pravá dovolená, je to tak holky?)
  • v noci je fakt kosa (letošní rekord byly tři stupně nad nulou, to na letní dovolené s dětmi ve stanu chcete co?)

A koho jsem hned z kraje neodradila od dalšího čtení (protože by se toho našlo mnohem víc), tak druhým dechem dodávám, že Dolomity jsou prostě náááádherné, úúúchvatné hory. Prostě z principu se musí líbit vám i dětem. A pro děti není stanování v horách opruz, ale dost husté dobrodružství. Zatímco se malí i velcí kluci (rozuměj tatínkové) budou pídit po sebemenších kouscích železa (= artefaktů z první světové války), něžnější část rodiny se nebude moci nabažit výhledů a pestrých rozvetlých luk. Lanovky do 6 let jsou zdarma a vyvezou vás do míst, na kterých by se rádo fotilo 9 z deseti instagramových influencerů v rámci akce “cestuju za fotkou”.

Tipy na túry:

V podstatě je tento text jen uploadem předchozích příspěvků. Jen děti jsou větší, zcela jsme zrušili manducy a krosny a šlapou už oba po svých. Předem avizuju, že Meda je ve svých 3 letech lehce brutální chodec, který drží krok s o rok a půl starším bráchou. Čili dětem v tomto přelomovém věku (3-4 roky) doporučuju případně ještě nějaké to poponášedlo vzít, pokud si nejste jistí, jestli túru samo zvládne. V starších příspěvcích naleznete:

Do seznamu letos přidávám tyto tipy pro chodící, případně poponášející se děti (na kočárek to bohužel fakt není):

Okruh kolem Tre Cime
Klasický okruh, který jsme kdysi šli s krosnami, letos zvládly děti samy po svých. Naši přesnou trasu si můžete projít zde:
Ideální je jít proti směru hodinových ručiček, tedy od parkoviště nejdříve směrem na severovýchod. Jen pozor! Tahle túra znamená si ráno trochu hodně přivstat (což rodiče s dětmi očividně nechtěli slyšet co?). Bohužel je oblast rok od roku lákavější nejen pro opravdu turisty, ale i klasické poznávací zájezdy, kdy vrážíte do Asiatů s tablety v ruce, jak si fotí jedno panorama za druhým. Nám se tedy napoprvé stalo, že v deset dopoledne už nás nepustili mýtnicí nahoru (mimochodem mýtné 30 euro je už tady celkem darda). Pokud si nechcete přivstat, tak to lze řešit zaparkováním vozidla u Misuriny a využitím shuttle-busu, který vás za 8 euro na osobu (cena je za zpáteční jízdenku) nahoru vyveze.

Oběd si lze dát spíše v chatě u jezera (my to řešíme většinou piknikem, který jsme si dali po sestupu ze sedla u Tre Cime). Ačkoli je tu v podstatě všude spousta lidí, tak stále je tento okruh pro mě opravdu jedním z nej, které v okolí Cortiny můžete absolvovat.

Lanovkou za Cliffhangerem

Tento výlet nebyl původně vůbec v plánu. Ale když čekáte hodinu u mýtné brány směrem k rifugio Auronzo a je vám jasné, že už je v podstatě časově vše špatně, tak se nám výjezd lanovkou na Monte Faloria (2 123 m) dost hodil. Čili jsme to před mýtnicí otočili zpět, sjeli do Cortiny a tam nechali auta zdarma zaparkované u lanovky. Pravda, tato lanovka trochu provětrá rodinnou peněženku (naštěstí děti jsme měli zdarma), ale vyveze vás za neskutečnými výhledy! Za jasného počasí máte jako na dlani nejen věže Tofany, ale také celý masiv Cristallo. A nemůžete se jednoduše přestat kochat. Možnosti pěších túr s malými dětmi jsou zde bohužel trochu omezené, ale protože  jsme se sem dostali v podstatě odpoledne, bohatě stačilo zamířit si to ke zchátralé stavbě, kde se natáčel legendární Cliffhanger. Uvnitř je dokonce plakát se Sylvestrem Stallonem. Pokud nechcete podniknout bojový průstup klečí, tak se vraťte zpátky k lanovce a buď si to můžete ještě zamířit vzhůru do kopce (výhledy budou stále dost bombastické), nebo se jednoduše opalujte na lehátkách, nechejte děti ať se vyblbnou v trávě a dejte si italskou kávu. Pro dnešek padla. A víte co? Takový rest-day nebyl fakt vůbec k zahození.

Z Passo Giau …

Kdo zná Passo Giau, tak asi pochopí, proč je tohle pro mě jedno z nejkrásnějších silničních sedel v Dolomitech. V podstatě stačí sem dojet a posbírat ty spadané brady na zemi. A což teprve, když se vydáte k Cinque Torri? Což bylo v plánu, ale zároveň bylo jasné, že děti výlet až k věžím a zpět samy nezvládnout. Takže co? Takže nastoupila moje oblíbená kombinatorika a vymyslela jsem přechod ze sedla k chatě pod Cinque Torri a následně sestupem k silnici. Když máte k dispozici víc vozidel, tak necháte jedno auto na začátku a druhé na konci túry. Varianta č. 2: věříte tomu, že to časově stíháte a od silnice se necháte zpět do Passo Giau vyvézt linkovým autobusem. Mapka celé túry je zde:

Na chatě pod Cinque Torri dobře vaří, takže oběd pro tento den máte vyřešen ( i když my to zkombinovali s piknikem už cestou k chatě). Celá trasa nemá žádné záludnosti, krom jednoho náročnější výstupu do kopce, kde si připravte zásobu pohádek, písniček, hádanek a já nevím čeho ještě. Kdo hledá kešky, tak po cestě jednu větší najde taky!

Pohodová procházka k vojenskému lazaretu

Odpočinková procházka, která rozhodně není vůbec tak nudná, jak by se při pohledu na mapu mohlo zdát. Děti budou nadšené, protože konečně se počet našlapaných kilometrů nebude točit kolem čísla 5 a výše, závěr u lazaretu překvapí i dospělé. Trasa našeho pochodu je zde: .. Výchozím bodem je sedlo Falzarego (parkovné se neplatí) a pokud s sebou máte i tatínky, tak na ně prosebně mrkněte, ať vás nechají hlídat děti na parkovišti kam dojdete. Vy si tam v klidu vypijete kávu (děti se tady fakt zabaví.. kamínky, klacíky atd..), tatínkové mezitím vyklušou zpátky do sedla pro auta.

Tak to bychom měli. Jeden by měl i pocit, jako kdybychom nebyli v kempu týden, ale skoro měsíc. Když jsem to počítala, tak Meda v podstatě ve svých třech letech už měsích v Dolomitech strávila. No jo.. dědička impéria Děvče z hor 🙂
A teď mi baby poraďte (a klidně pište do komentářů sem, na FB nebo Instagram). Co příští rok? Zopakovat Cortinu, nebo se přesunout do jiné části Dolomit?