Auto nacpané až po střechu, vykoupený obchod s kukuřičnými křupkami, několik šílených zvukových hraček od Fischer Price a v sobotu ráno jsme vyrazili z Brna do italské Cortiny, abych v dětech začala samozřejmě jak jinak než velmi nenásilně a přirozeně pěstovat vztah k horám. A to rovnou velmi záživnou osmihodinovou jízdou, kterou si užívá asi jen člověk za volantem, když si nasadí sluchátka.
Nicméně jsme překvapivě cestu zvládli za úchvatných 9 hodin a za vydatného deště dorazili odpoledne do kempu Dolomiti. Nic nespraví náladu více než velké kaluže, ve kterých vám znavená matka dovolí se cákat, protože je ráda že má na půlhodinku klid. V Cortině je kempů více, pro rodiny s malými dětmi ale doporučím zrovna tento. Je cenově přijatelný, v pěkném prostředí, nicméně největší kladné body má aktuálně za to, že v umývárně mají dětské umyvadlo a koupací vanu. Což v mém případě, kdy děti byly v přesile, byla neocenitelná pomůcka při každodenním odšpiňování. A musela jsem si to vyfotit (večer mobilem):
Celá akce proběhla pod taktovkou cestovní kanceláře V-tour a já si konečně mohla vzít poprvé děti s sebou de-facto do práce. Do večera se v kempu sjely i další rodiny a mohli jsme začít směle plánovat, jak s co nejmenší námahou unavit každý den následujícího týdne naše potomky tak, ať neodpadneme večer zároveň s nimi. V součtu jsme byli v lehké přesile 8 dospělých na 7 dětí (ve věku 1-5 let). Zcela demotivující předpověď počasí naštěstí Italům tentokrát vůbec nevyšla a tak mi po návratu na paměťovou kartu přibylo slušných několik set fotografií. Pečlivě jsem několik večerů mazala, nakonec jsem seznala, že těch hlavních několik dní hodím zvlášť do příspěvku a můžete si vše přečíst na následujících odkazech. Můžete vše vzít jako inspiraci pro vlastní dovolenou nebo příští rok vyrazit s námi (čím víc dětí tím víc srandy a míň nervů s nimi – fakt to funguje):
- Klasický okruh kolem Tre Cime
- Lagazuoi a Galleria del Lagazuoi
- Monte Piano
- Passo Giau a Cinque Torri
Na závěr ještě mrkněte na zájezdové zázemí a náš basecemp:
Ranní výhled ze stanu na vymetenou oblohu. Gumáky jsou určitě pro prťata nezbytnost, stav orosení trávy dosahuje opravdu vysokých hodnot. Vyplatí se mít větší rodinný stan, aby se mohli všichni mlaďoši vzájemně navštěvovat a zkoumat cizí hračky.
Akce s cestovní kanceláří má tu výhodu, že s sebou máte slušné zázemí v podobně prostorného jídelního stanu, stolů, židlí, vařiče a podobně. Večer využijete jako kino pro děti, ráno jako prostor pro společné snídaně (pečivo, sýry, salámy, pomazánky, cornflakes, müsli .. čaj, káva, kakao a jakmile dojde chléb z ČR, tak jsem iniciativně opékala každé ráno i italské topinky). Asi na žádném jiném zájezdu se nezkonzumovalo tolik Nutelly. Když prší, tak to není špatná herna – pracovně zvaná „bahniště“.
Jako průvodkyně musím sbírat kladné body – za kopec palačinek k večeři jsem si tady u dětí rozhodně šplhla. Kupodivu zbylo i pro rodiče.
A na závěr jedna jídelní, z Cortiny. Není od věci dopřát omladině jeden den rest-day, kdy ve výsledku jste večer zničení víc než po celodenním výšlapu. My jej strávili procházkou jezera Misurina a testováním kvality italské zmrzliny. Na celé čáře zvítězila ta vlevo od supermarketu v pěší zóně v Cortině. Kolem nás se to hemžilo samými Čechy v ponožkách Kudrna a Alpina a tak si příště asi řekneme u okýnka za přísun klientů o provizi tří kornoutků zdarma.
