fbpx Skip to main content
S dětmi do přírody

Dolomity s dětmi II

Od 15.7.20181 dubna, 2020Bez komentářů

Takový ten pocit že „tohle naposledy“ mi proběhl hlavou během týdne tolikrát, že by to moje děti nezvládly spočítat (čili je to číslo vyšší než 22 a nižší než miliarda). Ale prohrabala jsem tisícovku fotek a je jasné, že příští rok to zopakuju zase. Dolomity s dětmi. Je to pecka. O naší loňské premiéře jsem psala zde:
Letos jsme víceméně jely podle stejného scénáře. V autě jsme objevily řadu úložných prostor, o kterých snad ani výrobce nic netuší.  Všem třem dětem (ve věku 2, 2 a 3 roky) jsme tu dlouhou cestu usnadnily trochou chemie a tak už za Vídní nasadily líbezný kinedril-face, který jim vydržel skvělé dvě hodiny. A ať žijí kukuřičné křupky. Na chladné noci v kempu jsme byly náležitě vybaveny, děcka o spaní ve vlastních spacáčcích mluví už od Vánoc a gumáky bylo to první, co putovalo doma do batohu. Jediné, co nás letos lehce vypeklo, byla předpověď počasí. Zatímco v italské aplikaci nešetřili hromy a blesky, my jsme měli spálené nosy od sluníčka. A naopak. Ve výsledku jsem průměrovala 4 různé informační kanály a netrefil se ani jeden.


Odpoledne přišel vždy jako na zavolanou déšť a tak jsem aspoň rozšířila portfolio dětských túr o nové, které končí dřív, než přijde horská buřina. Případně lze absolvovat i za mokra a lehkého deště. Túry roku 2017 si můžete projít zde,

letos přidávám další tři. PS: koho nebaví číst text, tak ty  nejlepší fotky jsou až úplně dole.

Tip č. 1: vojenské muzeum a okolí

Do sedla Falzarego trefíte snadno, hned za lanovkou odbočte mírně doprava a dojedete do sedla Valparola.  Zde můžete zaparkovat buď přímo u muzea (zdarma stání na 3 hodiny pro návštěvníky), případně popojet o kousek dále a parkujete zadarmo celý den. Rovnou z auta si pohodlně vyfotíte ledovec Marmolady a pak vyrazte na příjemný okruh, který ušlapou i dvouleté děti (pravda, moje Meda je fakt chodec). Sejdete k chatě a kopce, které jste měli při pohledu na Marmoladu po pravé straně, přetraverzujte z jedné nebo druhé strany. Sejdete k jezeru, a jestli stále neprší (v opačném případně lze zmizet do muzea nebo zpět do auta), tak si lze projít italské zákopy z první světové války (latrína, polní kuchyně a podobně). Celou dobu budete jako v zahrádce. Upolíny, vstavače, zvonečníky, rododendrony…. V podstatě se zde můžete toulat co budou dětem síly stačit …
 Nadšení z tohoto výletu tryská na fotce z Medy na všechny světové strany, že ano?

Tip č. 2: Cinque Torri
Už vloni jsem měla na Cinque Torri spadeno. Protože jsme ale s dětmi šli z Passo Giau, tak zrovna v těchto místech všechny bambini spaly a my jsme pokračovali dál, ať si vychutnáme chvilku ticha v horách. Letos nebyl na tento okruh ani čas, ani energie. S vidinou odpolední bouřky bylo jasné, že bude jednodušší nechat si úniková vrátka a k jásotu všech dětí jsme se k Cinque Torri vyvezli lanovkou. K ještě většímu jásotu matek byla překvapivě zdarma, protože u Cinque Torri probíhali vojenské cvičení. Nebylo tedy nutné vymýšlet co a jak – zkrátka jsme si posedaly do trávy a několik hodin sledovaly, jak nám nad hlavou lítají stroje, které se jako zarytý pacifista bojím nahlas pojmenovat. A že bylo na co koukat! Kdybych si byla jistá, že si to nebudou číst manželé, kteří zůstali doma, tak bych zmínila krom těch helikoptér a stíhaček i desítky sympatických vojáků, kteří kolem nás v uniformách pobíhali. No holky uznejte – to je konečně rodičovská, no ne! Když vše skončilo, zapadli jsme opět do zákopů a muzea první světové války, tentokrát vstupné zdarma a lokalita pod širým nebem. Přímo pod Cinque Torri. Včetně několika figurín a opět trochu jiné než kdekoli jinde. Do příchodu buřiny a krup jsme ještě stihly obejít věže celé kolem dokola a za prvních kapek už jsme sprintovaly k lanovce.

Tip č. 3:
Tuhle procházku v žádném případě neocení naspeedovaní otcové, kteří měli na v Dolomitech horské ambice. Nachodíte všehovšudy 3 kilometry, téměř po rovině a nevidíte skoro nic. Rychlost pohybu se ale u dětí zvýší na dosud nepoznanou cifru, jakmile je začnou lesem honit krávy. Řeč je o lehké túrce od dolní stanice lanovky Rio Gere son Forca na italskou farmu. Tam si v klidu objednejte cappucino, děti budou honit kočky, krmit kozy, cáchat se v potoce a cestou zpátky vám řeknou, že to byl nejlepší výlet z celého týdne. Grrrr. Odpoledne je ještě vezměte do Cortiny na zmrzku a večer můžete balit, na dlouhý celodenní přejezd zpět do ČR.

A ano, příští rok pojedu znovu. Uvidíme, jestli do Cortiny, nebo se přesuneme lehce někam jinam, ale první červencový týden si už můžete poznačit do kalendáře.

Zbytek fotek je prachsprostým lákadlem a reklamou na Dolomity:

 

Napsat komentář