Takový ten pocit že „tohle naposledy“ mi proběhl hlavou během týdne tolikrát, že by to moje děti nezvládly spočítat (čili je to číslo vyšší než 22 a nižší než miliarda). Ale prohrabala jsem tisícovku fotek a je jasné, že příští rok to zopakuju zase. Dolomity s dětmi. Je to pecka. O naší loňské premiéře jsem psala zde:
Letos jsme víceméně jely podle stejného scénáře. V autě jsme objevily řadu úložných prostor, o kterých snad ani výrobce nic netuší. Všem třem dětem (ve věku 2, 2 a 3 roky) jsme tu dlouhou cestu usnadnily trochou chemie a tak už za Vídní nasadily líbezný kinedril-face, který jim vydržel skvělé dvě hodiny. A ať žijí kukuřičné křupky. Na chladné noci v kempu jsme byly náležitě vybaveny, děcka o spaní ve vlastních spacáčcích mluví už od Vánoc a gumáky bylo to první, co putovalo doma do batohu. Jediné, co nás letos lehce vypeklo, byla předpověď počasí. Zatímco v italské aplikaci nešetřili hromy a blesky, my jsme měli spálené nosy od sluníčka. A naopak. Ve výsledku jsem průměrovala 4 různé informační kanály a netrefil se ani jeden.
Odpoledne přišel vždy jako na zavolanou déšť a tak jsem aspoň rozšířila portfolio dětských túr o nové, které končí dřív, než přijde horská buřina. Případně lze absolvovat i za mokra a lehkého deště. Túry roku 2017 si můžete projít zde,
- Klasický okruh kolem Tre Cime
- Lagazuoi a Galleria del Lagazuoi
- Monte Piano
- Passo Giau a Cinque Torri
letos přidávám další tři. PS: koho nebaví číst text, tak ty nejlepší fotky jsou až úplně dole.
Tip č. 1: vojenské muzeum a okolí
Do sedla Falzarego trefíte snadno, hned za lanovkou odbočte mírně doprava a dojedete do sedla Valparola. Zde můžete zaparkovat buď přímo u muzea (zdarma stání na 3 hodiny pro návštěvníky), případně popojet o kousek dále a parkujete zadarmo celý den. Rovnou z auta si pohodlně vyfotíte ledovec Marmolady a pak vyrazte na příjemný okruh, který ušlapou i dvouleté děti (pravda, moje Meda je fakt chodec). Sejdete k chatě a kopce, které jste měli při pohledu na Marmoladu po pravé straně, přetraverzujte z jedné nebo druhé strany. Sejdete k jezeru, a jestli stále neprší (v opačném případně lze zmizet do muzea nebo zpět do auta), tak si lze projít italské zákopy z první světové války (latrína, polní kuchyně a podobně). Celou dobu budete jako v zahrádce. Upolíny, vstavače, zvonečníky, rododendrony…. V podstatě se zde můžete toulat co budou dětem síly stačit …
Nadšení z tohoto výletu tryská na fotce z Medy na všechny světové strany, že ano?
Tip č. 2: Cinque Torri
Už vloni jsem měla na Cinque Torri spadeno. Protože jsme ale s dětmi šli z Passo Giau, tak zrovna v těchto místech všechny bambini spaly a my jsme pokračovali dál, ať si vychutnáme chvilku ticha v horách. Letos nebyl na tento okruh ani čas, ani energie. S vidinou odpolední bouřky bylo jasné, že bude jednodušší nechat si úniková vrátka a k jásotu všech dětí jsme se k Cinque Torri vyvezli lanovkou. K ještě většímu jásotu matek byla překvapivě zdarma, protože u Cinque Torri probíhali vojenské cvičení. Nebylo tedy nutné vymýšlet co a jak – zkrátka jsme si posedaly do trávy a několik hodin sledovaly, jak nám nad hlavou lítají stroje, které se jako zarytý pacifista bojím nahlas pojmenovat. A že bylo na co koukat! Kdybych si byla jistá, že si to nebudou číst manželé, kteří zůstali doma, tak bych zmínila krom těch helikoptér a stíhaček i desítky sympatických vojáků, kteří kolem nás v uniformách pobíhali. No holky uznejte – to je konečně rodičovská, no ne! Když vše skončilo, zapadli jsme opět do zákopů a muzea první světové války, tentokrát vstupné zdarma a lokalita pod širým nebem. Přímo pod Cinque Torri. Včetně několika figurín a opět trochu jiné než kdekoli jinde. Do příchodu buřiny a krup jsme ještě stihly obejít věže celé kolem dokola a za prvních kapek už jsme sprintovaly k lanovce.
Tip č. 3:
Tuhle procházku v žádném případě neocení naspeedovaní otcové, kteří měli na v Dolomitech horské ambice. Nachodíte všehovšudy 3 kilometry, téměř po rovině a nevidíte skoro nic. Rychlost pohybu se ale u dětí zvýší na dosud nepoznanou cifru, jakmile je začnou lesem honit krávy. Řeč je o lehké túrce od dolní stanice lanovky Rio Gere son Forca na italskou farmu. Tam si v klidu objednejte cappucino, děti budou honit kočky, krmit kozy, cáchat se v potoce a cestou zpátky vám řeknou, že to byl nejlepší výlet z celého týdne. Grrrr. Odpoledne je ještě vezměte do Cortiny na zmrzku a večer můžete balit, na dlouhý celodenní přejezd zpět do ČR.
A ano, příští rok pojedu znovu. Uvidíme, jestli do Cortiny, nebo se přesuneme lehce někam jinam, ale první červencový týden si už můžete poznačit do kalendáře.
Zbytek fotek je prachsprostým lákadlem a reklamou na Dolomity: