… vše co potřebujete vědět ale nemáte prostor to všude možně hledat. Trek kolem Manaslu jsem šla již několikrát. Nejen pro ty, kteří jej šli se mnou, ale pro všechny, kteří se na něj chystají, sepisuju praktické info o tom, co vás čeká. Jediné, co vám pak zbývá, je sami se sbalit a prolít tam vlastní pot … to už nejsem schopna elektronicky zařídit. Pokud si z tohoto příspěvku načerpáte jakékoli informace, budu ráda když mě uvedete jako zdroj (a samozřejmě ještě raději budu, když do Nepálu pojedete se mnou)

Mentálně se připravte na:

  • 134 kilometrů pěšky
  • 10 385 metrů stoupání
  • 8 924 metrů klesání
  • teploty v rozmezí +25 až – 15 stupňů (přes den na začátku treku se budete potit, při přechodu sedla naopak mrznout)
  • nejvyšší dosaženou kótu 5 160 metrů (ale třebas i víc – každá mapa to udává trochu jinak 🙂

Nejkratší doba, za jakou je možné trek projít, je 15 – 16 dní (a to včetně odletu z ČR a návratu do ČR). A to za předpokladu, že vám doletí zavazadla, agentura vám zařídí permit, nikde nenastanou žádné neočekávané události (sesun svahu, náhlá změna počasí, žádný aklimatizační rest-day, žádné zdravotní komplikace). V podrobném itineráři níže najdete tipy, kde trek zkrátit, ale osobně bych počítala s minimální délkou 17 dní.

Níže naleznete:

  • podrobný itinerář treku den po dni (včetně převýšení, kilometrů, informací kde je to na tričko a podobně)
  • obecné tipy k treku (hygiena, wifi, ceny jídel, místní průvodce)
  • fotografie jednotlivých etap, i jak se krajina kolem treku mění
  • tipy kde trek zkrátit nebo si naopak prodloužit
  • a úplně dole bonus pro vytrvalé – seznam vybavení, které si na trek vzít. Nic navíc fakt nebude potřeba!

Tento příspěvek je opravdu praktickou sumarizací informací. Pokud vás zajímá i ta omáčka kolem (dojmy, pocity..), tak vás přesměruji na můj článek o treku, který jsem psala pro časopis Svět outdooru. V on-line verzi publikován zde: Celý okruh jsem natrasovala i v mém profilu na Outdooractive:

Časopis Svět outdooru s článkem ke stažení v pdf
On-line článek na serveru Hedvabnastezka.cz
On-line mapa s možností stáhnout GPS data, KMX data

Tak jdeme na to?

1. den: odlet z ČR

2. den: přílet do Kathmandu. Pokud se poštěstí a doletíte i se zavazadly, tak byste měli stihnout si vyřídit permity, ale raději počítejte s tím, že potřebujete rezervní den v Kathmandu.

3. den: rezervní den v Kathmandu. Zařídíte permity, nakoupíte potřebné vybavení (v Thamelu koupíte na trek opravdu všechno – od bot přes trekové hůlky, batohy, spacáky nebo i špunty do uší).

4. den: přejezd na začátek treku. Můžete jet autobusem do Arugath Bazar, nebo při preferenci co nejkratší varianty treku si domluvte terénní auto až do Soti Khola. Kdo nemá rád šlapání údolím prašnou cestou v celkem vedru, tak si tím ušetří krásný půl den. V další části itineráře vycházím právě taky ze Soti Khola. Když odjíždíte v 8.00 z Kathmandu, v Soti Khola budete kolem třetí hodiny odpoledne.

5. den: trasa Soti Khola – Khorlabesi.
Trasa vede proti proudu řeky, ostatně půjdete téměř až k jejímu prameni. Etapa měří 17 km, počítejte se 7 hodinami chůze. Cestou se trochu vykoupete ve vlastním potu, stačí vám tričko nebo tílko a kraťasy, cestou překročíte 4 krásné nepálské lanové mosty. Soti Khola leží ve výšce 600 metrů nad mořem, skončíte o 300 metrů výše.

6. den: Khorlabesi – Jagat
Odtud začínají moje oblíbené etapy. Oběd si naplánujte až v Yuru Khola, je to vesnice s tibetským nádechem a úchvatným výhledem na řeku, přijdete tam sice až lehce po poledni, ale dřív nemá smysl pauzírovat. Tato etapa je kratší, 13 kilometrů a cca 6 hodin chůze, 3 lanové mosty. Není zde žádné výraznější stoupání. Ale šetřete síly, ještě se budou hodit. V Jagat je check-point.

Hodně se budete pohybovat po levé břehu řeky, v tom pravém břehu se začíná razit silnice směrem do Číny. To je asi na celém treku nejotravnější – že první dva dny opravdu začínáte kráčet staveništěm, které zde ještě před 2 roky nebylo (viz srovnávací obrázky letos a vloni). Jagat leží 1450 metrů nad mořem, takže se lehounce posouváte do vyšších nadmořských výšek. U nás je to téměř Praděd, tady ještě teplé klima.

7. den: Jagat – Deng
Taková výživnější etapa. Pokud nutně nepotřebujete předchozí den volnější, tak bych vám doporučila dojít až do Salleri, a nekončit v Jagat. My jsme dál jít nemohli, protože jsme čekali na našeho průvodce s permity (v Jagat je check-point, doletěli jsme do Kathmandu trochu nešťastně před víkendem a tak jsme první dva dny šli sami, zatímco náš průvodce vyřizoval permity a pak nás během jedné noci a jednoho dne dobíhal – trochu “kompromislösung”, které rozhodně nezkoušejte). Tato etapa totiž měří 19 kilometrů, čistého času chůze je to 8,5 hodiny a začínáte už konečně stoupat (mapy.cz ukazují dokonce 2 700 metrů nahoru a 2 180 metrů dolů.. což je naprostá blbost, při počítání převýšení beru obecně mapy.cz s rezervou, ale stehýnka i lýtka tento den konečně dostanou fakt zabrat). V jiné mapové aplikaci mám 1 700 nahoru a 1 200 dolů, i to je přemrštěné, ale mentálně se už na takové cifry připravte. Překročíte 4 lanové mosty, 2 pevné mosty a minete odbočku do Tsum Valley (kam má vést plánovaná cesta). Od této etapy je to opravdu krajinářsky pastva pro oči a vaši SD kartu. Jagat 1 450 m – Deng 1 850 metrů nad mořem.

8. den: Deng – Namrung
Houpačka. Pořád nahoru a dolů. Oběd si dejte v Gap, protože pak už jen minete samotu KLPs a do Namrung je to poslední 2 hodiny chůze, slušný stoupák do kopce (kamenné schody jsme přestali počítat u čísla 1000). V Namrung, který už leží v nadmořské výšce 2 600 vás čeká odměna – pidi kavárnička ve stanu, kde si můžete dát kávu z moka konvičky, french press nebo třebas horkou čokoládu s marsmellow.. ale fakt skvělou!!!
Data tohoto dne: 17 kilometrů, 7,5 – 8 hodin chůze, 5 závěsných a 6 pevných mostů a 1 horká sprcha.

9. den: Namrung – Shyala:
Od tohoto dne jsou téměř všechny itineráře identické. Tady poznáte, jak moc začíná být okruh kolem Manaslu populární – všude se staví nové ubytovací kapacity.  Nejmarkantnější je to ve Lho, kde na vás vybafnou téměř pětipatrové hotely, ještě bez okenních výplní, ale zářící novotou. Jsou to stylové vkusné dřevostavby, ale vytrácí se zde už to kouzlo spaní téměř u místních v kuchyni, které jsem zažila na treku kolem Manaslu poprvé. Někteří už tuto etapu ve Lho končí, vy si tady dejte oběd a do Shyala ještě v pohodě dojdete. Pak jsou tací, kteří dojdou až do Samagounu, což je taky varianta – její výhoda spočívá v tom, že byste pak spali 2 noci na jednom místě (nemluvě o tom, že v Samagounu lze dobře chytit wifi).
Namrung – Shyala je 15 kilometrů a 7,5 – 8 hodin chůze. 2 závěsné mosty a 3 malé dřevěné. A pokud nejsou nějaké extrémní výkyvy počasí, většinou až do Shyala to jde dojít přes den v kraťasech a tričku s rukávem. Nicméně pokud s někde na 5 minut zastavíte, už hned oblíkáte mikinu. A večer už chodíte na záchod v péřovce, v čepici a jste rádi za teplý spacák. Shyala leží ve výšce 3 500, ale se spánkem byste krom chladu (pokud podceníte teplý spacák) neměli mít problém.

10. den: Shyala – Samagoun
Cílem tohoto dne je primárně zvykat tělo na vyšší nadmořskou výšku. Ze Shyaly do Samagounu je to pouhé 4 kilometry už nádhernou vysokohorskou krajinou. Z foťáku se bude jen kouřit, vám od pusy ráno taky, ráno není kam spěchat a na dopolední čaj s mlékem už jste v cíli dnešní etapy. Výškově jste se posunuli o cca 50 metrů, ale pro tělo je to dobře, pěkně se vám rozšiřuje hrudní košíček a množí červené krvinky. V Samagounu si vše odložte na pokoj a zajděte si někam na aklimatizační procházku nalehko. Buď k jezeru Birendra (kratší varianta) nebo ke gompě Pung Gyen (delší varianta). Nemusíte se bát že byste nenašli cestu (může se stát, že váš nepálský průvodce by nejraději už jen lenošil a poslal vás samotné), na tento aklimatizační výlet půjde zaručeně spousta dalších trekařů. V Samagounu je i zcela nulově vybavená informační turistická kancelář, občas je možné zde narazit i na doktora (ale to hlavně v sezóně výstupu na Manaslu – Samagoun je výchozí místo pro přesun do basecampu).
Varianta pro ty, kteří opravdu nemají času nazbyt: dvakrát jsem tuto a následující etapu spojila do jednoho dne. Je to fyzicky o něco více náročnější, máte o den kratší aklimatizaci ale pokud nemá nikdo s výškou problémy, tak je to šance, jak celý trek ještě lehce zkrátit. Noc před sedlem pak sice některé ze skupiny pobolívala hlava, ale sedlo jsme vždy přešli všichni.

11. den: Samagoun – Samdo
Samdo je nejvyšší obydlená osada na celém treku, leží v nadmořské výšce cca 3 800 metrů. Tady potkáte opravdu všechny, kteří se chystají na přechod sedla, protože jiná varianta není. Leží nedaleko tibetskýc hranic (řekněme den chůze). Dávno to již není malá vesnička, ale spíše takový vysokohorský resort v nepálském stylu. Hned zkraje jsou postavené několikapatrové ubytovny pro trekaře a až směrem dále na východ do údolí stojí samotné domky místních. Za 500 rupií se tady připojíte k wi-fi, ceny jídla jsou s vysokohorskou přirážkou a jste už opravdu uprostřed hor. Trasa ze Samagounu měří necelých 8 kilometrů, příjemných 300 výškových metrů nastoupáte až v samotném závěru, možná už si ani nesundáte čepici. Protože je etapa krátká, není kam spěchat (cestu ujdete za 2 hodiny). Odpoledne si můžete vyjít nalehko na aklimatizační procházku, abyste dosáhli minimálně čtyřtisícové výškové kóty.
Pro rychlíky: když chodíme ze Shyala do Samdo, v součtu je to cca 13 kilometrů chůze, 450 metrů stoupání, 100 metrů klesání. A bez obědové pauzy v Samagounu cca 4 hodiny.

12: den: Samdo – Larkye Phedi (tábořiště)
Kéž by bylo takových etap na treku aspoň 5! Ráno, když vyrážíte, tak mrzne. Nikam nespěchejte – celé Samdo míří tam kam vy a váš průvodce vždy nějakou formou zajistí ubytování předem. 600 výškových metrů a 8 kilometrů v náruči velehor. Všude kolem vás naprosté ticho, hory, jen sem tam minete (nebo naopak mine vás) nějaký další trekař. Klidně si cestou udělejte piknik nebo se vyblbněte focením.

Protože samotné tábořiště je:

  • bez vody
  • bez elektřiny
  • bez signálu
  • bez wifi
  • a vzdáleno cca 3-4 hodiny chůze, takže co byste tam stejně tak brzo dělali.

Někdy bývá tento den teplo na tričko, jindy dopoledne mrzne a rtuť se stěží vyškrábe na patnáctku (ale na tábořišti mi to jednou na Slunci naměřilo i 25 st). Tábořiště leží cca 4 470 metrů nad mořem. Před pár lety jsme zde nocovali v erárních stanech, nyní jsou zde postavené kvalitně utěsněné unimobuňky a tak máte v pokojíku tepleji než byste čekali. Kvůli výšky se zde může někomu špatně spát, je to nejvyšší nocleh na celém treku. Po zhruba půl hodince chůze ze Samdo si můžete dát i sympatické Tibeťanky horkou kávu a kousek dál už roky prodává místní vesničan šperky (jako jo.. takový šperk s příběhem.. už jsem si u něj několikrát pro známé něco koupila).

V tábořišti se vaří to co všude jinde na treku, ceny jsou zde už pomalu “zápaďácké” (např. velká termoska horké vody stojí cca 200 Kč, hlavní jídlo tak 150 – 200 Kč, polévka cca 100 Kč).

13. den: Larkye Phedi – sedlo Larkya Pass – Bhimtang
Jde se do finále! Opravdu nejdelší a nejnáročnější den celého treku. Takže zatněte zuby a máte to brzo za sebou. Vyráží se 4.30 ráno, cca 650 metrů stoupání a 1400 metrů klesání, 19 kilometrů chůze. Ranní teploty -15 nebo – 8 (tepleji jsme nikdy neměli). Když se rozední, tak teplota klesá k nule, v sedle už je vám pak v péřovce fajn. Tohle sedlo je pohodově turistické (narozdíl např. od lehce scramblingových sedel a treku Three passses), po cestě do sedla je jedna skromná čajovna (ten čaj vám tady ale bude zaručeně chutnat), sedlo téměř ani nepoznáte dokud nebudete mít před sebou změť modlitebních praporků a pak se připravte na extra výživný sestup. V sedle býváme mezi 8 – 10 hodinou dopolední, později se začne zvedat velmi silný vítr a přechod sedla začíná být nepříjemným zážitkem (ne že by do té doby to byla procházka růžovým sadem). Zhruba 2 hodiny od sedla ve směru sestupu je postavena nová restaurace a čajovna, tam si klidně poseďte hodinku až dvě, dejte si minimálně polívku ať se zavodníte a do Bhimtangu dorazíte kolem cca 15.00 (když jste svižnější, tak bez problémů i kolem druhé). A máte skoro padla. V Bhimgantu není ani wifi ani signál, ale jinak se tu dobře najíte, krásně vyspíte a hlavně víte, že vás čeká už jen sestup.

14:den: Bhimtang  – Tilche
Sestupujete, sestupujete a zase sestupujete. Budete vyrážet v ranním mrazíku, ale už v poledne si převlíkněte kraťasy a můžete pokračovat v tričku. 240 metrů nahoru a 1 600 výškových metrů dolů, necelých 18 kilometrů. Do Tilche 8 hodin chůze. Teoreticky byste mohli dojít až do Dharapani (další cca hodinka), ale Tilche je krásná vesnice s úžasnou atmosférou a stojí to za to zde strávit poslední noc. Dharapani už takové kouzlo nemá a stejně dál než do Besishaharu se následující den nedostanete.

15. den: Tilche – Dharapani – Besishahar
Tilche – Dharapani = 1 hodina chůze. Z Dharapani se už jeepem dostanete až do Besishaharu. Trek se zde napojuje na okruh kolem Annapuren, jeepem pojedete cca 4,5 – 5 hodin. Pokud nespěcháte (poukazuju zatím stále na nejkratší možnou variantu treku), tak můžete dále pokračovat pěšky údolím po proudu řeky. Určitě se držte na levém břehu, kde je krásná pěšina (a můžete takto sestupovat ještě několik dní). Po tom pravém jezdí po prašné cestě jeepy a je to fakt opruz (jiný vhodný výraz jsem nenašla).

16. den: Besishahar – Kathmandu (cca 6 – 8 hodin jízdy, pokud nebude někde havárka nebo zácpy před stoupáním do Kathmandu)
17. den: teoreticky už můžete odletět domů, nebo strávit poslední den v Kathmandu a nakoupit suvenýry.

Když si to spočítáte, tak včetně odletu od nás je na trek potřeba minimálně 15 dní. A to za situace, že opravdu vše klapne, jdou vyřídit permity (nepřiletíte v nějaký státní svátek kdy jsou úřady zavřené), nebudete se aklimatizovat v Samagounu a po návratu do Kathmandu zase hned poletíte domů.

Další praktické info:

Ubytování a spaní: Sice spíte celou dobu pod střechou (stan si nemá smysl brát), ale to neznamená, že v lodgích je teplo. Prvních pár dní si sice v noci na ten spacák maximálně lehnete, protože tady nemrzne, spíš naopak. Ale jakmile začnete stoupat, tak teplota na pokojích začne klesat, a to někdy téměř až k nule. Pokud nemáte péřák, tak si před trekem zkuste ověřit, jestli váš spacák z dutého vlákna ještě má uváděný tepelný komfort. Není nic horšího než zjistit, že 16 let starý spací pytel už nemá avizovaných 5 stupňů komfort a budete celou noc klepat kosu v péřovce. Ubytování v lodgích se vždy platí (i když tam konzumujete jídlo), pokud není cena součástí balíčku u agentury, mějte s sebou patřičnou hotovost (nikde samozřejmě peníze nevyberete).

Jídlo a pití: Jídlo s sebou neberte téměř žádné. Všude si koupíte snídaně, obědy a večeře – naopak vlastní vaření je téměř nežádoucí a na některých lodgích po vás budou chtít i vyšší cenu za ubytování, pokud budete mít vlastní jídlo. Hodí se mít nějaké “svačinky” (tedy tyčinky, sušené ovoce, sušené maso..). My někdy na skupinu bereme jeden plynový vařič a občas jsme si odpoledne ukuchtili vlastní čaj nebo kávu, ale jestli chcete jít co nejvíc nalehko, nemusíte si ešus ani vařič brát. Hrnek taky ne. Co určitě doporučuji: vemte si s sebou své oblíbené čaje z domu. Nebo si nakupte vlastní čaje v Thamelu v Kathmandu. Horká voda je ve všech lodgích podstatně levnější než čaj a výběr hotových čajů je velmi omezený (na černý, černý s mlékem, sem tam mátový, zázvorový nebo citronový). Pokud jste větší skupina, tak si kupujte velkou termosku s čajem (z toho bývá většinou tak 12 šálků = cup).

Hygiena: už v Kathmandu si kupte 2 role toaletního papíru,  na treku je těžko k sehnání nebo stojí tolik, že se vám vyplatí používat spíše pětirupiové bankovky. Teplá sprcha je možná většinou za příplatek – první dva tři dny to ale zvládnete ve studené vodě (je to osvěžující), v Samagounu bude teplá voda jen pokud bude svítit slunce (ohřívá se díky solárním panelům) a od Samdo budete 3 dny bez sprchy. Prostě fakt v horách.

Signál: Kupte si v Kathmandu místní SIM kartu. Ideálně NCell. Do obchodu musíte jít s pasem kde máte vízum a mějte i jednu pasovou fotografii. Ceny se můžou prodejce od prodejce různit, pokud máte čas, neberte první nabídku. Lehce signál ještě chytíte v Soti Khola, potom až v Dharapani, na treku vůbec, ale ono i v tom Besisaharu, v Kathmandu a po cestě na trek a zpět se trocha těch dat hodí. Ceny nejsou vůbec závratné, bavíme se třebas o stokorunách za velký datový balíček.

Wifi: na lodgích je sice často wi-fi avizovaná, ale většinou jim nejede (jdete prostě údolím, kde je mizerný signál). Takže si dejte několik dní digitální detox, poměrně dobře (tedy např. na WhatsApp volání domů) se připojíte v Samagounu a v Samdo, za neomezené wi-fi připojení zaplatíte cca 100 Kč. Heslo na wifi si ve skupině nelze nasdílet, vždy odevzdáte telefon a nepálec vám tam heslo naťuká přímo.

Nabíjení a baterie: nabíjení všech elektronických zařízení, baterek, mobilů, hodinek, powerbank a foťáků je možné téměř všude a je zpozplatněno. Řekněme částkou od 50 do 150 Kč za jedno zařízení.

Na tomto treku je povinný nepálský průvodce. Bez průvodce na trek nemůžete jít. Prosím, neptejte se mě na to, jestli je to bez průvodce možné. Jednoduše není. Chápu že jste staří trempové a nechcete mít s sebou někoho dalšího, protože si např. chcete užít romantickou dovolenou ve dvou. Na cestě jdou check-pointy, na každém ubytování to taky zjistí, že průvodce s sebou nemáte a akorát budete přidělávat problémy i místním. Průvodce doporučuji zajistit předem, pokud nemáte v Nepálu žádné kontakty, ráda předám své osvědčené. Znám případy, kdy si kamarádi sháněli průvodce až v Kathmandu a nedopadlo to vůbec podle jejich představ (nerespektoval tempo skupiny, vzal si s sebou rodinné příslušníky a řídil program podle jejich přání atd..).

Snažila jsem se být maximálně věcná, přesto po několika hodinách datlování je mi jasné, že některé informace vám tady můžou chybět. Napište mi do komentářů nebo emailem vše, co by vás ještě zajímalo!

SEZNAM VYBAVENÍ soubor ke stažení

Připoj se k diskuzi 4 komentáře

  • Dan napsal:

    Ahoj, moc pěkně a výstižně si to napsala 😊. A můžu jen souhlasit, šel jsem to s tebou na podzim 2019 a bylo to parádní (a přesně tak). Díky !!!

  • Andrij napsal:

    Super, mockrát díky! Asi upravím podle Tebe par zastavek 😉
    A hlavně geniální napad s čajem, to by mě nenapdalo!
    Nešla jsi i Tsum Valley? Předpokládám, že až tam dostavi silnicí, to to ztratí tu izolovánou pověst kvůli čemu chci zařadit do itineráře.

Napsat komentář