Trek kolem Manaslu

Tak jdeme na to?

1. den: odlet z ČR

2. den: přílet do Kathmandu. Pokud se poštěstí a doletíte i se zavazadly, tak byste měli stihnout si vyřídit permity, ale raději počítejte s tím, že potřebujete rezervní den v Kathmandu.

3. den: rezervní den v Kathmandu. Zařídíte permity, nakoupíte potřebné vybavení (v Thamelu koupíte na trek opravdu všechno – od bot přes trekové hůlky, batohy, spacáky nebo i špunty do uší).

4. den: přejezd na začátek treku. Můžete jet autobusem do Arugath Bazar, nebo při preferenci co nejkratší varianty treku si domluvte terénní auto až do Soti Khola. Kdo nemá rád šlapání údolím prašnou cestou v celkem vedru, tak si tím ušetří krásný půl den. V další části itineráře vycházím právě taky ze Soti Khola. Když odjíždíte v 8.00 z Kathmandu, v Soti Khola budete kolem třetí hodiny odpoledne.

5. den: trasa Soti Khola – Khorlabesi.
Trasa vede proti proudu řeky, ostatně půjdete téměř až k jejímu prameni. Etapa měří 17 km, počítejte se 7 hodinami chůze. Cestou se trochu vykoupete ve vlastním potu, stačí vám tričko nebo tílko a kraťasy, cestou překročíte 4 krásné nepálské lanové mosty. Soti Khola leží ve výšce 600 metrů nad mořem, skončíte o 300 metrů výše.

6. den: Khorlabesi – Jagat
Odtud začínají moje oblíbené etapy. Oběd si naplánujte až v Yuru Khola, je to vesnice s tibetským nádechem a úchvatným výhledem na řeku, přijdete tam sice až lehce po poledni, ale dřív nemá smysl pauzírovat. Tato etapa je kratší, 13 kilometrů a cca 6 hodin chůze, 3 lanové mosty. Není zde žádné výraznější stoupání. Ale šetřete síly, ještě se budou hodit. V Jagat je check-point.

Hodně se budete pohybovat po levé břehu řeky, v tom pravém břehu se začíná razit silnice směrem do Číny. To je asi na celém treku nejotravnější – že první dva dny opravdu začínáte kráčet staveništěm, které zde ještě před 2 roky nebylo (viz srovnávací obrázky letos a vloni). Jagat leží 1450 metrů nad mořem, takže se lehounce posouváte do vyšších nadmořských výšek. U nás je to téměř Praděd, tady ještě teplé klima.

7. den: Jagat – Deng
Taková výživnější etapa. Pokud nutně nepotřebujete předchozí den volnější, tak bych vám doporučila dojít až do Salleri, a nekončit v Jagat. My jsme dál jít nemohli, protože jsme čekali na našeho průvodce s permity (v Jagat je check-point, doletěli jsme do Kathmandu trochu nešťastně před víkendem a tak jsme první dva dny šli sami, zatímco náš průvodce vyřizoval permity a pak nás během jedné noci a jednoho dne dobíhal – trochu „kompromislösung“, které rozhodně nezkoušejte). Tato etapa totiž měří 19 kilometrů, čistého času chůze je to 8,5 hodiny a začínáte už konečně stoupat (mapy.cz ukazují dokonce 2 700 metrů nahoru a 2 180 metrů dolů.. což je naprostá blbost, při počítání převýšení beru obecně mapy.cz s rezervou, ale stehýnka i lýtka tento den konečně dostanou fakt zabrat). V jiné mapové aplikaci mám 1 700 nahoru a 1 200 dolů, i to je přemrštěné, ale mentálně se už na takové cifry připravte. Překročíte 4 lanové mosty, 2 pevné mosty a minete odbočku do Tsum Valley (kam má vést plánovaná cesta). Od této etapy je to opravdu krajinářsky pastva pro oči a vaši SD kartu. Jagat 1 450 m – Deng 1 850 metrů nad mořem.

9. den: Namrung – Shyala:
Od tohoto dne jsou téměř všechny itineráře identické. Tady poznáte, jak moc začíná být okruh kolem Manaslu populární – všude se staví nové ubytovací kapacity.  Nejmarkantnější je to ve Lho, kde na vás vybafnou téměř pětipatrové hotely, ještě bez okenních výplní, ale zářící novotou. Jsou to stylové vkusné dřevostavby, ale vytrácí se zde už to kouzlo spaní téměř u místních v kuchyni, které jsem zažila na treku kolem Manaslu poprvé. Někteří už tuto etapu ve Lho končí, vy si tady dejte oběd a do Shyala ještě v pohodě dojdete. Pak jsou tací, kteří dojdou až do Samagounu, což je taky varianta – její výhoda spočívá v tom, že byste pak spali 2 noci na jednom místě (nemluvě o tom, že v Samagounu lze dobře chytit wifi).
Namrung – Shyala je 15 kilometrů a 7,5 – 8 hodin chůze. 2 závěsné mosty a 3 malé dřevěné. A pokud nejsou nějaké extrémní výkyvy počasí, většinou až do Shyala to jde dojít přes den v kraťasech a tričku s rukávem. Nicméně pokud s někde na 5 minut zastavíte, už hned oblíkáte mikinu. A večer už chodíte na záchod v péřovce, v čepici a jste rádi za teplý spacák. Shyala leží ve výšce 3 500, ale se spánkem byste krom chladu (pokud podceníte teplý spacák) neměli mít problém.

10. den: Shyala – Samagoun
Cílem tohoto dne je primárně zvykat tělo na vyšší nadmořskou výšku. Ze Shyaly do Samagounu je to pouhé 4 kilometry už nádhernou vysokohorskou krajinou. Z foťáku se bude jen kouřit, vám od pusy ráno taky, ráno není kam spěchat a na dopolední čaj s mlékem už jste v cíli dnešní etapy. Výškově jste se posunuli o cca 50 metrů, ale pro tělo je to dobře, pěkně se vám rozšiřuje hrudní košíček a množí červené krvinky. V Samagounu si vše odložte na pokoj a zajděte si někam na aklimatizační procházku nalehko. Buď k jezeru Birendra (kratší varianta) nebo ke gompě Pung Gyen (delší varianta). Nemusíte se bát že byste nenašli cestu (může se stát, že váš nepálský průvodce by nejraději už jen lenošil a poslal vás samotné), na tento aklimatizační výlet půjde zaručeně spousta dalších trekařů. V Samagounu je i zcela nulově vybavená informační turistická kancelář, občas je možné zde narazit i na doktora (ale to hlavně v sezóně výstupu na Manaslu – Samagoun je výchozí místo pro přesun do basecampu).
Varianta pro ty, kteří opravdu nemají času nazbyt: dvakrát jsem tuto a následující etapu spojila do jednoho dne. Je to fyzicky o něco více náročnější, máte o den kratší aklimatizaci ale pokud nemá nikdo s výškou problémy, tak je to šance, jak celý trek ještě lehce zkrátit. Noc před sedlem pak sice některé ze skupiny pobolívala hlava, ale sedlo jsme vždy přešli všichni.

12: den: Samdo – Larkye Phedi (tábořiště)
Kéž by bylo takových etap na treku aspoň 5! Ráno, když vyrážíte, tak mrzne. Nikam nespěchejte – celé Samdo míří tam kam vy a váš průvodce vždy nějakou formou zajistí ubytování předem. 600 výškových metrů a 8 kilometrů v náruči velehor. Všude kolem vás naprosté ticho, hory, jen sem tam minete (nebo naopak mine vás) nějaký další trekař. Klidně si cestou udělejte piknik nebo se vyblbněte focením.

Protože samotné tábořiště je:

• bez vody
• bez elektřiny
• bez signálu
• bez wifi
• a vzdáleno cca 3-4 hodiny chůze, takže co byste tam stejně tak brzo dělali.

Někdy bývá tento den teplo na tričko, jindy dopoledne mrzne a rtuť se stěží vyškrábe na patnáctku (ale na tábořišti mi to jednou na Slunci naměřilo i 25 st). Tábořiště leží cca 4 470 metrů nad mořem. Před pár lety jsme zde nocovali v erárních stanech, nyní jsou zde postavené kvalitně utěsněné unimobuňky a tak máte v pokojíku tepleji než byste čekali. Kvůli výšky se zde může někomu špatně spát, je to nejvyšší nocleh na celém treku. Po zhruba půl hodince chůze ze Samdo si můžete dát i sympatické Tibeťanky horkou kávu a kousek dál už roky prodává místní vesničan šperky (jako jo.. takový šperk s příběhem.. už jsem si u něj několikrát pro známé něco koupila).

V tábořišti se vaří to co všude jinde na treku, ceny jsou zde už pomalu „zápaďácké“ (např. velká termoska horké vody stojí cca 200 Kč, hlavní jídlo tak 150 – 200 Kč, polévka cca 100 Kč).

13. den: Larkye Phedi – sedlo Larkya Pass – Bhimtang
Jde se do finále! Opravdu nejdelší a nejnáročnější den celého treku. Takže zatněte zuby a máte to brzo za sebou. Vyráží se 4.30 ráno, cca 650 metrů stoupání a 1400 metrů klesání, 19 kilometrů chůze. Ranní teploty -15 nebo – 8 (tepleji jsme nikdy neměli). Když se rozední, tak teplota klesá k nule, v sedle už je vám pak v péřovce fajn. Tohle sedlo je pohodově turistické (narozdíl např. od lehce scramblingových sedel a treku Three passses), po cestě do sedla je jedna skromná čajovna (ten čaj vám tady ale bude zaručeně chutnat), sedlo téměř ani nepoznáte dokud nebudete mít před sebou změť modlitebních praporků a pak se připravte na extra výživný sestup. V sedle býváme mezi 8 – 10 hodinou dopolední, později se začne zvedat velmi silný vítr a přechod sedla začíná být nepříjemným zážitkem (ne že by do té doby to byla procházka růžovým sadem). Zhruba 2 hodiny od sedla ve směru sestupu je postavena nová restaurace a čajovna, tam si klidně poseďte hodinku až dvě, dejte si minimálně polívku ať se zavodníte a do Bhimtangu dorazíte kolem cca 15.00 (když jste svižnější, tak bez problémů i kolem druhé). A máte skoro padla. V Bhimgantu není ani wifi ani signál, ale jinak se tu dobře najíte, krásně vyspíte a hlavně víte, že vás čeká už jen sestup.

14:den: Bhimtang  – Tilche
Sestupujete, sestupujete a zase sestupujete. Budete vyrážet v ranním mrazíku, ale už v poledne si převlíkněte kraťasy a můžete pokračovat v tričku. 240 metrů nahoru a 1 600 výškových metrů dolů, necelých 18 kilometrů. Do Tilche 8 hodin chůze. Teoreticky byste mohli dojít až do Dharapani (další cca hodinka), ale Tilche je krásná vesnice s úžasnou atmosférou a stojí to za to zde strávit poslední noc. Dharapani už takové kouzlo nemá a stejně dál než do Besishaharu se následující den nedostanete.

15. den: Tilche – Dharapani – Besishahar
Tilche – Dharapani = 1 hodina chůze. Z Dharapani se už jeepem dostanete až do Besishaharu. Trek se zde napojuje na okruh kolem Annapuren, jeepem pojedete cca 4,5 – 5 hodin. Pokud nespěcháte (poukazuju zatím stále na nejkratší možnou variantu treku), tak můžete dále pokračovat pěšky údolím po proudu řeky. Určitě se držte na levém břehu, kde je krásná pěšina (a můžete takto sestupovat ještě několik dní). Po tom pravém jezdí po prašné cestě jeepy a je to fakt opruz (jiný vhodný výraz jsem nenašla).