Přemýšleli jste někdy o tom, že poletíte do Barmy? A že tam vezmete děti? Vždycky jsem si říkala, že jednou až budou děti větší / budou umět líp anglicky / budou si umět sami utřít zadeček / a další až jednou až jednou… tak začneme např. Thajskem a postupně s nimi začneme cestovat až do těchto “exotických” končin. A jak to dopadlo? V půlce října padlo rozhodnutí letět celá rodina do Barmy a 15. listopadu jsme přistáli v Yangonu.

Barma je jednou z nejkrásnějších a nejúžasnějších zemí v Asii. Země je 5 větší než Česká a Slovenská republika dohromady a mnohem rozmanitější. Pláže, zemědělská krajina, horské pralesy, hory, džungle, vodní plochy, jezera, poklidné vesnice i hlučná města. Je to země se starodávnou buddhistickou tradicí, velmi rozmanitou populací a výjimečně milými a srdečnými lidmi.

Naše spontánní rozhodnutí vzít do Barmy děti mělo obrovskou výhodu v tom, že nikdo neměl čas nám to rozmluvit (protože jsme to zkrátka nikomu nestihli říct), na druhou stranu přiznáváme, že např. očkování bylo trochu naknap (očkovali si žloutenku a břišní tyfus). A víza taky – letenku jsem kupovala z Nepálu, žádost o víza zasílala z Rumunska (zatímco nám hlídající babička v ČR vyráběla na dálku pasové fotky dětí, které musí být kvůli vízu barevné). Vše klaplo a tradá… na dva týdny jsme se drželi rekord nejfotografovanějších objektů v Barmě. Mikuláše (5) a Medy (3,5).

Pro většinu rodin, které mají v plánu cestovat s malými dětmi, asi není Barma na předních pozicích jejich bucket-listu. Teprve nedávno byla návštěvníkům znovu otevřena po desetiletích izolaci a útlaku vojenské vlády. Stále si zachovává kouzlo destinace neobjevené masovým turismem (i když do Baganu už bohužel dojely kolony autobusů s čínskými turisty) a cestování po Barmě není ve stylu „vše na zlatém podnose“ .… i když hotel si zde už snadno přes Booking.com najdete.

Barma (ano, je to oficiálně Myanmar, ale mně název Barma stále víc sedí) není úplně destinace, kam by se rodiny s dětmi hrnuly. Proto se budu snažit všechny tímto příspěvkem informovat o tom, co vás s dětmi čeká.

KAM VYRAZIT

V Barmě se jezdí primárně do 4 hlavních turistických sektorů, které nechybí ani v programu žádného zájezdu:

  • Mandalay (2. největší město země s mezinárodním letištěm, je relativně mladé ale tak na 2 dny, s dětmi i na 3, se tady zabavíte)
  • Yangon (bývalé hlavní město země je stále největším v celé Barmě, s mezinárodním letištěm, tady stačí pobýt 2 dny, max. 3 noci)
  • jezero Inle (výlety na loďkách, případně i třídenní trek k z Kalaw k jezeru Inle je už s většími dětmi reálný.. denně cca 23 km zemědělskou krajinou)
  • Bagan (tohle je pro mě vždy pecka celého programu, tady si vše vychutnejte a nespěchejte, 2 noci zde jsou minimum)

Cestování mezi těmito hlavními oblastmi je ABSOLUTNĚ BEZPEČNÉ. Barma je zatím nejbezpečnější zemí, kterou jsem navštívila.  Sami si ale řekněte, jestli chcete i k moři. My k moři moc nejezdíme (v podstatě téměř vůbec), takže v tomto směru vám neporadím, kam s dětmi zamířit. Sázkou na jistotu by měla být pláž Ngapali, postupně se otevírá turismu i jižní část Barmy. Jinak jsme všechna 4 výše uvedená místa projeli a stihli jsme toho i mnohem víc.
Měli jsme jednu ohromnou výhodu – už jsem v Barmě v minulosti několikrát byla, věděla jsem tedy, co nás vždy čeká a co můžu dětem slíbit, aby se na další program těšily. Ať už to bylo krmení slonů (nečekaně spojeno s projížďkou), nebo exkurze do manufaktury na výrobu bonbónů z palmového cukru, o které se nikde nedočtete. Prostě víte, že po cestě je. Zpětně jsem děti po návratu nenápadně vyzpovídala a nabízím zcela subjektivní shrnutí toho, co se dětem v Barmě líbilo:

TOP 12 DĚTSKÝCH ZÁŽITKŮ

1.ZLATÉ PAGODY
A taky pozlacené zvony, zlaté plíšky které se daly koupit a nalepit na pagody… prostě v dětských očích nádherná zlatá země, kde i v zemědělské krajině svítí v zeleném poli zlaté věže.

2.JÍZDA NA E-BIKU
Už několik let půjčují v chrámovém koplexu v Baganu skútry, které jezdí na baterii. Oficiálně se jim zde říká e-bike, uvezou dva dospěláky (ale to si raději půjčte každý svůj), nebo dospělého a dítě. A je to skvělé! Ta svoboda pohybu, že si zastavíte kde chcete a jedete kam chcete! Obecně doporučuju v Baganu zůstat víc nocí, krom popojíždění mezi chrámy se dá plout po řece Iravádí, navštívit muzea, tržiště a mají tady i dětské hřiště!!!

3.KRMENÍ SLONŮ
Žádná sloní farma, žádný organizovaný program (i když u Baganu se sloní centrum nachází – nebyla jsem tam a neznám ceny) …  prostě si tak jedete kolem jezera a najednou slon. Pochází z Thajska, byl převeden do Barmy a za pár drobných (bavíme se např. o 5 korunách) ho můžete nakrmit hrstí banánů. Mikimu potom nabídli i svezení (pozor, za to už chtěli 1000 kyátů, tedy zhruba 16 Kč). Žádná sedátka, prostě ho posadili slonovi za krk, jeden “slonař” s ním a šli na procházku. Normálně jsem mu to záviděla i já!!!

4.CELODENNÍ PLAVBA LODÍ PO JEZEŘE
Pokud se budete dostávat k jezeru Inle z jihu, tak popřemýšlejte nad celodenní plavbou soustavou jezer a řek. Proplujete téměř 100 kilometrů po vodě, na malé dřevěné motorové loďce, sem tam se zastavíte v chrámu, v dílně a odpoledne dojedete k jezeru Inle. Tohle je nejvíc turistické ze všech, ale pořád má i tohle svůj půvab. Co se dětem líbilo? Že byly jako Indiana Jones. V malém člunu objevovali krajinu.. paráda…

5.TAMARINDOVÉ BONBÓNY, DRAČÍ OVOCE a OVOCNÉ DŽUSY
Takhle cesta asi nebyla pro děti žádná úchvatná gastrotour (nikde neměli těstoviny ani pořádnou pizzu), nicméně zpětně fakt na pár dobrot vzpomínají. Tamarindové bonbóny koupíte jen v Baganu a okolí (dávají se vždy jako digestiv po jídle), to se jim samosebou líbilo moc. Dračí ovoce zbožňoval Miki (protože drak, že ano) a ovocné džusy, z těch se mohli zbřídit. Pravda.. takhle často doma 100 % freshe fakt nemají. Fotka je ilustrativní – Meda se hrabe ve sklizené rýži. To zase nadchlo mě – že ji začali konečně jíst!

6.ŽENY S ŽIRAFÍMI KRKY
V některých vesnicích ještě žijí celé rodiny žen s žirafími krky. Jako fakt žijí, ne jen pózují turistům. Když se někdo dětí po návratu ptal, co se jim líbilo v Barmě, tak vždy vyhrkly “žirafí krky”. Tuhle morbidní odpověď musím vždy uvádět na pravou míru.. nikde jsme nekuchali žirafy na kousky, byly fascinovány vzezřením těchto žen.

7.JESKYNĚ PINDAYA
Představte si vápencovou jeskyni, která má vnitřní teplotu 25 stupňů a bloudíte chodbami mezi tísícovkami soch Buddhy. Do těch menších se muselo plazit skoro po břiše, pro děti dokonalé dětské hřiště! Navíc se v jeskyni chodí bosky a mohli jste si nalepit na pagodu zlatý plíšek!

8.KVĚTINY
Čerstvé květiny v chrámech a na tržištích fascinovaly i dospělé. Růže jsou z Číny, ale jinak se opravdu hodně květin pěstuje i zde – neuvěřitelné! Samozřejmě že tříletá blonďatá holčička vždy nějakou květinku nafasovala a to jí dělalo velikou radost. I k Vánocům si ostatně přála jediné, živou květinu. Skromné to dítě, matka se dme pýchou. Po kom to asi tak má?

9.ÚDERY DO ZVONŮ
Barmské zvony nemají srdce, tluče se na ně zvenčí. Tohle děti zbožňovaly naprosto všude. Pravidlo bylo jednoduché – udeřit se musí 3x. A že každý den natrefíte na několik pagod, tak natrefíte i na několik zvonů. Hodně jim to utkvělo v paměti.

10.HUDEBNÍ NÁSTROJ Z BAMBUSU
Hlavně proto, že si jeden vezeme domů a druhý jsme předali do Muzea hudebních nástrojů. Líbil se jim celý ten okamžik .. dva staroušci hrající v chýši na krásné bambusové nástroje, které si sami vyrábí. Meda jeden dostala jako dárek, takže tady chápu i ten důvod proč se jim to tady tak líbilo.

11.SOCHY BUDDHY
Těch uvidíte v Barmě fakt hodně. Ale fakt hodně. Doma si někdy děti na Buddhu i hrají. Sednou si někam na postel nebo do výklenku, nohy do tureckého sedu a hlásají “jsem Buddha”. Takže jsem jim musela vysvětlit, kdo to byl, vysvětlit obecně otázku náboženství a poměrně je to zaujalo.

12.CHÝŠOVÁ ŠKOLKA
Přesně takhle to prohlásil Miki, když jsme 3. den v Barmě, v jedné vesnici, na školku narazili. Jůů, chýšová školka! Od té doby u nás v rodině tento výraz zcela zdomácněl. Jen děti nechápaly, že je v tak malé chýši tolik Barmánčat a všechna jsou tam i “po spa”.. že domů žádné z nich “po o” nechodí.

Zkrátka a dobře si troufám napsat, že sami asi nejlíp víte, co máte raději. Jestli hory, města, pláže, poznávání etnik. být raději víc nocí na jednom místě nebo přejíždět. Pokud byste někdy chtěli do Barmy zavítat a nevěděli si rady s itinerářem cesty, napište mi!

PRAKTICKÉ INFO K CESTOVÁNÍ

Do Barmy jsme letěli s Emirates – pro cestování s dětmi si nedokážu představit lepší leteckou společnost (no co si budeme namlouvat, i já jsem nadšená, když ten nejvýhodnější let je s Emirates). Bylo to poprvé, kdy jsme opravdu využili přednostní nástup do letadla (který je zdarma a byl nám vždy nabídnut automaticky), protože děti si zasedly ke svým monitorům a let utekl jako voda. Nebereme s sebou pro děti nikdy na cestování žádnou elektroniku ani žádné tablety (což jim ostatně nepouštíme ani doma, nemáme televizi), takže koukat na 3 pohádky v řadě za sebou byl pro ně opravdu velký svátek, že byly v angličtině jim vůbec nevadilo). Dostanete přednostně dětské jídlo (dřív než svoje, takže oba stihnete vyservisovat. Pak pastelky, omalovánky a případně i nějakou hračku (vše se šiklo).

Do letadla jsme nemuseli brát žádná rozptylovadla… což dříve bylo zapotřebí. Děti už obě věděly, co cestování letadlem obnáší.  Jen si nedokázaly představit, že to bude trvat tak dlouho a dokonce přes noc. Cestou tam jsme krásně zasquotovali na letišti a dopřáli si všichni 6 hodin nepřerušovaného spánku, cestou zpět jsme pro změnu měli rychlý přestup a děti hodně spaly v letadle. Já se natáhnu pod sedačky na zem a dvěma prťatům stačily 3 sedačky luxusně.

DOPRAVA NA MÍSTĚ:

Asi základní otázka rodin s menšími dětmi – jak se v zemi přepravovat. My jsme v Barmě poměrně pestře využili kombinaci:

  • vnitrostání přelet
  • celodenní plavba lodí po jezerech
  • pronajaté soukromé taxi (nebo někdy tuk-tuk, nebo skoro náklaďák). Stačilo se vždy zeptat na hotelu a ochotně zařídili
  • noční a večerní autobus (děti bez problémů spaly)
  • vlak (ten musíte rozhodně v Barmě vyzkoušet!!! životní zážitek)

Všechny tyto služby jsou buď kapacitně dobře dostupné (vlak), nebo si je lze zakoupit předem (jízdenky na autobus).

BALENÍ:
Letěli jsme nalehko. Na 2 dospělé a 2 děti jsme měli 2 palubní zavazadla o váze 7 kg, a jedno podpalubní o váze  7 kg. Každé dítě si sbalilo svůj vlastní batůžek… nechala jsem na nich, co si nabalí. Hračku, pití, plyšák? Podmínka byla jediná. Batoh si po celou dobu nesete sami (a to včetně vlastního pití). Extra jsme dětem sbalili pastelky a dvě vlněné deky (z jačí vlny, vozím si je z Nepálu). Obojí byla trefa do černého. Hračky dětem vůbec nechyběly, ale jak velmi rádi oba malují, tak jsme si vždy na recepci hotelu nafasovali čistý bílý papír a oba měli na půl hodinky krásnou aktivitu. A deky se hodily všude. Do klimatizovaných aut a autobusů, spaní v letadle, spaní na letišti, spaní v hotelech (pocit stále vlastní deky). Nic neváží a jsou velmi výhřevné. V omezeném množství občas vozím z Nepálu – kdyby byl zájem.
Co jsme dětem sbalili? (navíc oproti tomu, co jsme měli v zavazadle my jako rodiče)

  • 2 trička s krátkým rukávem
  • 1 tričko s dlouhým rukávem
  • 2 kraťasy (jedny bavlněné, druhé z materiálu mikropeach – šiju dětem sama)
  • 1 dlouhé kalhoty z mikropeache (opět mou ušité)
  • 1 teplejší mikina
  • 1 pyžamko (pro pocit jako spaní doma)
  • spodní prádlo, ponožky
  • jedny uzavřené boty (v podstatě na let tam a let zpět) a 1 sandálky
  • čtečku s nahranými pohádkami (na čtení před spaním)
  • 3 společenské hry (pexeso, Dobble, Piráti od firmy Djeco)
  • pastelky a nůžky
  • kartáček na zuby

Víc nic. Meda už ve svých 3 letech ujde ca 9 kilometrů, jestli si sbalily děti nějakou vlastní hračku, tak to bylo na jejich zodpovědnost a nosili si ji sami v batůžku celou cestu.

Naše děti nejsou zvyklé na cestování k moři a do resortů. Oba se umí zabavit velmi snadno a hodně si vyhrají spolu. Večerní čtení pohádek bylo ze čtečky, chyběly tam obrázky, ale fungovalo to skvěle! Takové ty klasiky typu Němcová a Erben stáhnete bez problémů ve formátu epub i na ulozto.cz

MĚLA TATO CESTA NĚJAKÁ RIZIKA?

  • Stravovací (můžete riskovat to, že dětem nebude asijská kuchyně chutnat. Jídla nejsou primárně pálivá, ale kuchyně je hodně postavena na rýži a čínských nudlích, naopak špagety a kečup tady neznají).  Na druhou stranu – skvělé džusy z čerstvého ovoce měly cenovku směšně nízkou a tak se z nich stali téměř fruktariáni. Jo a jinak: jestli jsme všude! Na ulici, na tržištích, v restauracích, v hotelech…
  • Zdravotní (péče je tady na opravdu velmi smutné úrovni a potvrdí vám to každý barmánec. Lékařské studium zde trvá 2 roky (přičemž se v každém roce vyučuje  jen několik měsíců) a i řada doktorů je v podstatě samozvaných a etablují se z nemocničního personálu. Dětem jsme preventivně aspoň pár dní před odletem a během pobytu dávali probiotika, věděly že nemají pít vodu z kohoutku.
  • Psychická (dvoutýdenní cestování z místa na místo občas skolí i nejednoho dospěláka, o to víc může být psychicky náročné pro malé dítě. Velmi pomohlo být vždy více nocí v jednom místě, u jezera Inle strávily v Nuyang Shwe dokonce nocí 5. Jeden den tak téměř nevytáhly paty z pokoje, protože potřebovali prostě zklidnit a zvolnit.… oba malovali obrázky, hráli pexeso nebo jiné karetní hry (vezli jsme s sebou 3).
DÁ TO TAK MALÝM DĚTEM VŮBEC NĚCO?

 

Upřímně – vůbec nepředpokládám, že si děti budou v dospělosti něco z této cesty pamatovat (možná tak Miki, ale Meda vůbec). Znáte citát: Svět je jako kniha, a ti, kdo necestují, četli jen první stránku.“)? Za svůj život jsem přečetla hodně knih a řadu z nich už si vůbec nepamatuju. Stejné je to s cestováním.  Nejeli jsme s nimi do Barmy, aby si tuto zemi odškrtli na svém bucket-listu. Jednoduše jsme chtěli být spolu. Téhle cesty ani zpětně vůbec nelitujeme, naopak! Děti zjistily že:

  • není samozřejmé mít dětské hřiště na každém kroku
  • že všude na světě existují míčové hry (barmské míčky si vezeme i domů)
  • jsou země, kde se nestřídají všechna roční období, cituji “je tu vedro jako v poušti”
  • je potřebné umět nějaký cizí jazyk (dobře se zde oba rozmluvily anglicky – umí si sami požádat o jídlo, poděkovat, rozloučit se, říct jak se jmenují a počítají bez problémů anglicky do 20, Miki i do 100, oba už dobře chápou nutnost znalosti cizí řeči)
  • ne všude na světě žijí děti v domech kde teče voda a je splachovací záchod. A nemají vlastní dětský pokojíček, hračky atd..

Hlavně jsme byli spolu jako rodina. A taky konečně začali oba jíst rýži (protože prostě někdy nic jiného k jídlu fakt nebylo). A mě jako matce vyhovovalo že v listopadu chodí jen v tílku a kraťasech… dva týdny jsem nemusela vařit, prát, žehlit a umývat nádobí!

Obecně taky velmi vnímali oba ten pozitivní styl života v Barmě. Ochota pomoci, často dostávali ovoce, čerstvé květiny. Hodně se zamilovali do cestování a chtějí poznat další kout zeměkoule.

CO ŘÍCI ZÁVĚREM? Barma mi přijde jako skvělá počáteční destinace pro další cesty do jihovýchodní Asie. Aniž byste byli vy nebo i děti traumatizovány z otravných naháněčů ubytování a dalších služeb nebo prodavačů nepotřebných cetek komukoli kdekoli .. i když nutno dodat, že po prvním týdnu Miki prohlásil, že se v příštím životě chce narodit s hnědými vlasy. Dvě blonďatá prťata (a to menší z nich navíc dlouhovlasá holčička) byla opravdu všude centrem pozornosti. Většinou jsme byli zdvořile požádáni, jestli si děti můžou vyfotit, velmi často je ale hladili i bez dovolení po ručkách, vláskách, tvářích… věřím, že to by ani dospělým příjemné nebylo. Populace v Barmě je mladá, téměř všude, kde jsme byli, jsme potkávali spoustu dalších dětí. Barmánci jsou zvědaví a rádi navazují nové přátele. Děti si spolu hrály i když neměly společný jazyk. A většina barmánčatek se stejně ve škole anglicky učí a jsou rády, když si můžou své dovednosti vyzkoušet v praxi, stejně jako to měly naše děti. Neměly problém s tím si zajít na recepci hotelu a říct „plíz uan pejpr“. A ještě: jakkoli fotky vypadají idylicky, tak samozřejmě někdy proběhla i sem tam nějaká ta krize. Vztekání, únava, naštěstí ne žádné zdravotní problémy (a to ani průjem). Ale stálo nám to za to!

ČTĚTE TAKÉ:
S mámou v Barmě (listopad 2018)
POJEĎTE SE MNOU:
akce Barma v listopadu 2021