Původní plán byl vrátit se z koncem listopadu ze všech cest. Promazat fotky z okruhu kolem Manaslu, Nepálu pohodově, z Barmy. Hezky si o tom napsat hluboce edukativní, čtivé příspěvky, ke kterým se budu i já po letech vracet. Včetně absolutně dechberoucích fotek, když už tu zrcadlovku stále s sebou všude tahám. Poslat nějakou hodně náladovou předvánoční emailovou rozesílku ideálně z Jeseníků (protože ji naťukám během jednoho večera, zatímco děti unavené horským vzduchem otráveně spí celou noc až do rána). Tedy začátkem prosince mnohem dříve před svátky než všichni ostatní. A zároveň na web nahrnout nabídku akcí na rok 2020. Po předchozí mírové konzultaci s manželem, protože prostě někdo ty děti hlídat musí, že ano. A jak to dopadlo? 2 (ano, slovy dva) měsíce jsem měla zablokovaný počítač („bo apple = kdo mohl tušit, že stačí zapomenout heslo a jste v háji?“). V Jeseníku jsem si večer prostě s holkama chtěla dát to vínko a děti díky časovému posunu vstávaly 3.36 ráno (ano, ve tři hodiny a třicetšest minut.. snídaně se podává od osmi.. a maminko bav nás.. grrr). A teď to před sebou hrnu jako parní lokomotiva. A rozhodla jsem se svézt na vlně nulového stresu, hážu sem link na loňský recept na hory (protože letos jsme to upekli v podstatě navlas stejně) a ozvu se v lednu. A ono to všechno nějak dopadne.
Co je hlavní? Tady máte inspiraci, kam se mnou příští rok vyrazit:
A tyhle parádní dárkové poukazy jsem Vám schopna namalovat až do 22.12. (později jen opravdu pokud by vám hořelo za patami).
PS: mimochodem… oba dva poukazy jsem opravdu reálně pod letošní stromeček vyráběla!!! Pánové, až do Nepálu svou manželku posílat nemusíte, ale nějaký ten Kinderdetox nebo pobyt pro maminky s dětmi by ji potěšit mohl. A holky.. manžel by z ferratových kurzů taky mohl být nadšený, nemyslíte?
