Respektive takhle: moje vlastní bylo jen jedno dítě. A ne úplně malé, v létě oslavil 9.narozeniny. A když se ozvala Míša, že chce jet do Alp s celou rodinou, napadlo mě, vzít Mikyho s sebou. Jestli děti máte (hádám, že nikdo bezdětný by stejně tohle dobrovolně nečetl), tak moudře pokyvujete hlavou. Víc dětí neznamená víc starostí, ale to, že se víc v horách spolu zabaví, víc si rozumí, víc si takovou akci užijí.
Popisovat, o který kámen jsme zakopli, kde jsme svačili a kolik kamzíků jsme cestou potkali nebudu. Stručně shrnu jen to hlavní, na co byste neměli zapomenout, pokud s dětmi podobnou akci taky plánujete. Já jsem úplně neměla v plánu akci koncipovat jako „vhodnou pro děti“, terén byl místy exponovaný, k tomu zajištěné úseky, řetězy, denní převýšení 500 – 900 metrů ve výstupu. Přes den nulová možnost si někde dát občerstvení, takže hoóóódně (ale jakože fakt hodně!) svačin v batohu. Byly okamžiky, kdy byl nadšený a doslova „v rauši“. A taky byly i krizičky, ne že ne. Na konci ale junior prohlásil, že chce jet příští rok znovu. Takže 1:0 pro mámu!
Kdo chce šmírovat jen fotky, tak tady máte. Jinak pod nimi srolujte níže a přečtěte si:
- moje osobní doporučení pro plánovaní, když byste chtěli s dětmi vyrazit
- tipy na výbavu, co jsme měli, neměli, nepotřebovali a naopak se hodilo
- čísla a tabulky: kolik děti v jakém věku mohou nosit na zádech, do jaké výšky s dětmi můžete vyrazit
- naši trasu a chaty, kde jsme přespávali
Co bych doporučila vám, pokud se chystáte nějaký ten přechodík s dětmi spáchat a začínáte?
- společně jsme doma probrali nad mapou trasu (aby viděl že tam budou jezera, skály, řetězy), sbalili batoh, probrali jsme, co by potřeboval a nesl na zádech celkem 4 kila věcí plus vodu (doporučení ohledně váhy batohu najdete níže)
- nemotivovala jsem jej na dvě hlavní věci: může si vybrat v Lidlu hodně sladkých svačinek a nemusí se 4 dny sprchovat, obojí slušně zafungovalo, že se těšil
- na start treku to bylo 4 hodiny autem z Brna, takže naprostá klasika, kterou jsme zvyklí jezdit i k babičce, trek byl 5denní (4 noci na různých chatách), takže nemělo smysl jezdit někam dále
- chaty si rezervujte dopředu (já jsem měla větší skupinu, nelze spoléhat na to, že budou mít místo), připravuju na to taky post na blogu
- vezměte si s sebou velkou hotovost, ne na všech chatách mají terminály a můžete platit kartou. Chcete to dětem udělat hezké, tak se připravte na to, že nemalá částka padne na štrůdly (cca 5 euro), limonádu (cca 4 eura), naopak za ubytování se neplatí mnoho (7 euro na osobu a dítě). Většina chat vyžaduje v hlavní sezóně k ubytování povinně připlatit i polopenzi, takže sice si večer nacpete pupky, ale dítě z toho máloco sní. Objednávala jsem jednu masovou a jednu vegetariánskou verzi, ať má lepší výběr, nemá smysl zkoušet uhrát na dítě slevu nebo dětskou porci – většinou zněl argument stejně „ dítě většinou sní i víc než dospělý“ .. no tak to moje určitě. To co dospělý za den, moje za týden. Co už.
- jste v horách, kde není šance cokoli dokoupit (max tabulku čokolády) a přes den jste v terénu, takže obědy jsou studené pikniky z obsahu batohu, sedíte na kameni nebo na trávě. U mě jsou na to děti zvyklé, ale není od věci na to děti začít připravovat.. mám v okolí rodiny, které teplý oběd zásadně vyžadují.
- naučte děti postupně (a varování: trvá to roky!!) nosit si vlastní batůžek a být samostatný. I kdyby v něm měly mít ze začátku jen pití a svačinu. Jednak matka není mula a druhak zjistíte, že dítě na vás tak nevisí a má mnohem větší akční rádius. Chcete samostatné dítě. Tuhle mantru si opakujte!
- než vyrazíte na vícedenní přechod, zajděte si na někam na víkend, přespat v hromadné noclehárně aspoň jednu noc. Abyste nebyli překvapeni, jak to všude chrápe, smrká, chodí v noci na záchod a ráno vstává v 5.23! Víte pak, do čeho jdete. A že to musíte absolvovat i dítětem. (tady apeluju na rodiče menších dětí: na chatách spávají horalové, kteří vyrážejí brzo ráno a chtějí se vypsat. Celou noc plakající mimino opravdu nikdo na chatě nechce, je to bohužel tak. Stěny jsou z papíru. Nemluvě o vysoké nadmořské výšce, která není pro miminka vhodná. Prostě s miminy do vysokých Alp nechoďte na noc.. počkejte až odrostou. Jsem taky máma, vím jak je to těžké, počkat „až“… věřte mi!)
- věnujte se opravdu, ale fakt vážně opravdu a nevímjaktoještězdůraznit opravdu plánování túry. Mapy.cz jsou fajn, ale víte jak to v Alpách mají! Ustřelené vzdálenosti, ustřelené převýšení, nepoznáte technické specifikace jednotlivých stezek. Abyste pak nebyli nemile překvapeni buď právě řetězy, nebo exponovanými úseky, nebo suťovými poli. Nic z toho nemusí být pro děti příjemné. Takže ideál: používejte víc mapových zdrojů, inspirujte se u známých, ve FB skupinách a nebo pěkně nadrzo kopírujte moje programy, není zač.
Výbava pro juniora:
- batoh značky Boll, Scout 22 litrů (stačil by nám i menší, ale děti mají „jen“ 3 batohy každý, tak jsme zvolili tento)
- boty Keen CNX (nosí v podstatě celoročně)
- kraťasy, dlouhé tenké kalhoty a softshellové kalhoty pro případ deště, Devold merino spoďáry a triko – na spaní i na chůzi, mikina, vesta, bunda, nákrčník, tenká čepice a rukavice, triko s krátkým a triko s dlouhým rukávem, ponožky a spodní prádlo (pro outdoorové vybavení dětem zamiřte do naší úplně nej oblíbené prodejny „Pro malé dobrodruhy“)… tohle není placená spolupráce, jen mám Evu majitelku i celý obchod fakt ráda, taková srdcařka. Dostala jsem teď kód na slevu 5%, platí nastálo, tak pokud tam něco kupujete, zadejte pak DZH5 nebo dzh5.
- pláštěnka, čelovka, botoponožky Skinners (byly zamýšleny jako přezůvky na chatu, nakonec jsme je nepoužili vůbec)
- čtečka (ano, ve 2. třídě začal dost číst a vozí si teď všude s sebou), kartáček na zuby, plyšáček
- svačinky plné cukru (naprosto v klidu, protože ten energetický výdej tady byl a narovinu, tohle byla pro něj největší motivace, proč jet: Pikao v tubě, gumoví medvídci, sušené ovoce, karamelové sušenky atd..
- bílá paní (hygienická vložka pro spaní na chatách)
Co neměl a nebylo ani potřeba:
- žádné hry (na každé alpské chatě jich mají opravdu hodně!)
- ručník (používal kdyžtak můj, ale měl slíbeno, že se nemusí 4 dny sprchovat.. jen umýt nohy, což nakonec taky neklaplo 🙂
- nožík, geologické kladívko (teda toho litoval, že nemá)
A samozřejmě jsem měla vlastní výbavu i já: žďárská, lékárničku, klasické vybavení na vícedenní treky. Nesla jsem podstatně víc jídla, než když bych šla bez něj, a částečně jsem nesla i jeho porci svačin.
Trasa a stručný popis túry:
Jak je u mě zvykem, můžete si trasu rozkliknout, prohlédnout, stáhnout, uložit do offline, nahrát do gpx, otevřít v Google Earth a tak dále a tak dále na mém portfoliu Outdooractive:
Tabulky, které by se mohly hodit
Vycházím, respektive někdy prostě jen překládám a kopíruju, metodická doporučení rakouského alpského svazu „Österreichischer Alpenverein“, sekce práce s dětmi a mládeží, a metodické komice UIAA (Mezinárodní horolezecká federace), a dále z tištěné publikace „Průvodce horskou a cestovní medicínou“.
Doporučená váha dětského batohu na túru:
- 3 – 5 let: 1 kilo
- 6 – 8 let: 3 kila
- 9 – 12 let: 5 kilo
- 13 – 16 let: 7 kilo zátěže
Doporučené nadmořské výšky pro děti:
Obecně se nedoporučuje brát děti mladší 2 let do výšek nad 2 500 mnm, v roce věku by neměly být nad 2 000 mnm. Děti starší 10 let brávejte max. do 3 000 mnm, od 16 let se pak mohou pohybovat do výšek kolem 4 000 mnm. I já sice stále koketuju s Himálaji a dětmi, jen všechny ty treky, kam bych je chtěla vzít, jsou pro ně zatím opravdu vysoko.
Na konci postu mám „hashtag“ výlety bez auta. Ano.. tuhle akcičku zvládnete v pohodě i vlakem z ČR a pak zpátky. I my využili pro cestu z parkoviště na začátek treku místní MHD, ať se můžeme pak k autům dostat pohodlně lanovkou. Mrkněte kdyžtak na moje další tipy a příspěvky s podobnou tematikou:
