Skip to main content

Není to akce pro každého. Tím bych začala. Berte tenhle post jako návod, jak třebas začít se zimní turistikou v Alpách, i bez dětí. Moje výchozí situace byla takováto:

  • škola zavřená, 4 dny volna, tak jsem chtěla s dětmi někam vyrazit, aby si užily sníh (děti mají 5 a 7 let)
  • cíl v dojezdové vzdálenosti do 5 hodin max (ale jsme bez auta, čili veřejné dopravní prostředky)
  • věděla jsem, co děti ujdou, jak zvládají zimu, co si zvládnout sami unést na zádech (a co vůbec zvládnu unést já)
  • řešila jsem i finanční stránku věci, ubytování a „ať se jim to líbí“

Takže jsem sečetla vše dohromady a vyjela s nimi do rakouských Alp. Do oblasti, kterou mám velmi dobře prochozenou, a s vlastními dětmi, které dobře znám. Věděla jsem, co mě čeká – co se týče terénu i co se týče dětí. Pro úplnost informací: motivací pro děti bylo i to, že na cílové chatě je tatínek, který tam dva týdny lektoruje kurzy pro Český spolek horských průvodců.

Itinerář cesty

Náš čtyřdenní itinerář byl Brno – Hallstatt – Krippenstein – Wiesberghaus a vše zpět. Čtvrtek ráno odjezd z Brna (vlak 9:22), odpolední příjezd do Hallstattu (děti velmi dobře znají, jezdím každé léto s touto akcí). V pátek ráno linkovým autobusem do Obertraunu, lanovkou ke GjaidAlmu, na sněžnicích na chatu. V sobotu relax den – hrátky ve sněhu, koulovačka, iglú, sáňkování. V neděli ráno zpět k lanovce, sjezd do údolí a vlakem do Brna.

Doprava

Vlakem. Padlo hodně dotazů, tak popíšu opravdu detailně. Jízdenky jsem kupovala klasicky přes IDOS. Hlídala počasí (za velkého větru, sněhové vánice či velkých mrazů bychom nejeli), takže jsem nemohla kupovat lístek ve velkém předstihu. Dva dny před odjezdem stál pro mě a dvě děti (5 a 7 let) vlak 755 Kč. V den odjezdu 1 025 Kč. Vlak jede celkem lehce přes 5 hodin, s přestupem ve Vídni a v Attnang-Puchhaim. Vlakové nádraží ve Vídni je velké, ale orientačně nenáročné. Prostě sledujete cedule s vašim dalším vlakem, hlídáte si číslo vlaku a nástupiště. Attnang je malinkatý, tam se neztratíte. Na přestup jsme měli vždy jen pár minut, už ve vlaku ale německy i anglicky hlásí, z jakého nástupiště jedou navazující spoje.

V Hallstattu vystoupíte na malý perón a cedule vás navede k přístavišti, kam jede přívoz. Lodí se potom dopravíte až do centra. Loď pro dospělého stojí 3,5 eura, pro dítě (psa, kolo atd) 3,1 eura.

Z Hallstattu do Obertraunu jsem jela autobusem, jízdní řády si najdete buď na www.oebb.at nebo na autobusovém nádražíčku. Autobus nám jel ráno v 8:25, pod lanovkou jsme byli 8:41. V zimní sezóně funguje jako „skibus“, takže byl zdarma.

Cesta na chatu

Na lanovku si koupíte zpáteční lístek – u pokladny stačí říct, že jedete jeden den nahoru, a za dva dny dolů. Pokud jste ubytování na horské chatě, je tam i drobná sleva. Děti do 5 let lanovku neplatí. Vyjeli jsme nejen na Krippenstein, ale třetím úsekem lanovky se svezli až ke GjaidAlmu. Odtud jsem s dětmi vyrazila pěšky – nejdřív jsem je nechala chvíli se brodit hlubokým sněhem, pak si ochotně nasadily sněžnice. Dostavil se „aha“ efekt – jak jim to ulehčí chůzi. Běžně je v průběhu zimy větší část cesty protažena rolbou, my jsme to štěstí neměli a tak se poctivě šlapala stopa. Rozhodně doporučuji sledovat zimní tyčové značení a v ideálním případě si vzít s sebou GPS s nahranou zimní trasou. Orientace může být pro nezkušené i za jasného počasí poměrně náročná, pohybujete se v krasové oblasti bez výrazných orientačních bodů. Trasu si můžete případně stáhnout z mého profilu na Outdooractive.com (viz níže):

Nocleh

2 noci jsem strávila na horské chatě Wiesberghaus. S chatařkou se dobře znám, jezdím sem už roky a na podzim jsem pro chatu překládala webové stránky do češtiny.  A místo honoráře jsem se s chatařkou domluvila na „barteru“ – několika nocích zdarma pro mou rodinu, včetně plné penze. Na chatě mají 3 nádherné psy, večer se topí v kamnech, v dřevěné almaře je řada deskových her. Děti se zde rozhodně nenudily a jeden den tady měly relax. Jen sáňkování u chaty, prolézání záhrabů, koulování. Kdybyste zde chtěli pobýt delší dobu, tak od poloviny února se otevírá horní chata Simon Hütte, čili by se dal podniknout jednodenní výšlap tam. Skialpinisti, kteří zde byli na víkend, si tady taky pár tras našli. Možnosti zde jsou. Je to chata patřící Naturfreunde, po členy Alpenvereinu poskytuje slevu na ubytování.

Cesta domů

V neděli jsem s dětmi po snídani vyrazila zpět, k lanovce a do Čech. Oproti cestě na chatu se nyní naopak spíše klesá, takže syn sjížděl značnou část cesty na sáňkách – trasa byla urolbovaná a nikde ani noha. Lanovkou sjedete zpět do údolí, můžete vyrazit na vlak pěšky (tentokrát na vlakovou stanici Obertraun-Dachsteinhöhlen), případně chytnout lokální autobus a dovézt se. A pak už opět vlakem do ČR.

Balení

Bylo jasné, že věci pro všechny tři na zimu nepoberu. Respektive mohla bych mít 70litrový batoh, ale vedu je k samostatnosti a učím je i přemýšlet prakticky. V batohu si děti nesly:

  • oblečení (pyžamo, náhradní triko, vestu, náhradní ponožky, spoďáry a rukavice)
  • čelovku, nesmeky, 2 oblíbené plyšáky, lyžařské brýle
  • svačiny na 2 dny (hodně sušeného ovoce, piškoty, tabulku čokolády), lahev s pitím
  • jednu malou stolní deskovou hru, deníček a pastelky
  • na sobě měli nepromokavé kalhoty, pod nimi merino spoďárky, merino triko a fleece mikinu. Plus bundu. Na nohou sněhule, návleky (značky Boll) a dětské sněžnice značky TSL.

Já jsem měla větší batoh, jednak jsem na něj mohla připnout sáňky, druhak jsem vezla opravdu hodně jídla (přeci jen jsem úplně neměla chuť zajít si s dětmi v Hallstattu do hodobóžové restaurace). Takže v mém batohu jsem měla:

  • jídlo na dva dny, termosku s teplým čajem, lahev s vodou.
  • hygienickou taštičku (kartáčky na zuby, krém se silným UV, sunblock na rty, a bambucké máslo)
  • náhradní tričko, teplou péřovou bundu (do ní by se daly v podstatě i dvě děti zabalit, kdyby byla krize), dvoje náhradní rukavice
  • lékárničku, GPS s nahranou trasou, nabitou powerbanku
  • 2 dětské časopisy, pro zabavení ve vlaku

ZÁVĚREM:

Shrnu odpovědi na hlavní otázky, které už mezitím se u mě sešly. U dětí mám z léta odzkoušeno, že vícedenní přechody zvládají. Zároveň vím, jak dobře snáší zimu. Kdyby byla špatná předpověď počasí, tak s nimi nevyrazím. Znám principy pohybu v zimních horách – volila jsem takovou trasu, ať zcela eliminujeme riziko pádu laviny (pár dní před našim příjezdem byla lavinovka na 4). Celou dobu se snažím děti udržet v informačním komfortu, maluju trasu, ať ví, jak je to daleko. Povídám pohádky, vymýšlím malé hry. Velkou motivací pro ně byl cíl cesty a tatínek, který je na chatě už týden a ještě tam týden bude. První den nám odpoledne kousek cesty přišel naproti. Brát s sebou sáňky byl rozumný nápad – jednak si na nich děti užily, mohly na nich odpočívat u svačiny a pak jsem na ně přivázala jejich batohy, celou cestu si je tedy nenesli.

Myslím si, že takto nabídnutý program by zvládli i dospělí bez dětí, kteří se zimními horami teprv začínají a sbírají zkušenosti.

Věci pro děti doporučuji koupit:

  • u Evy, v neskutečně zásobeném e-shopu Pro malé dobrodruhy (v Praze mají i kamennou prodejnu).. oblečení, bundy, batohy, rukavice, návleky, nesmeky. Ani bych se nedivila, kdyby po tomto příspěvku přibyly i dětské sněžnice.
  • u holek z Dupetoshop.cz (vychytané střihy, nádherná merino trika).. když nestíhám šít, tak se to hodí. Mám od nich právě merino trika a je dceřino nejoblíbenější.
  • u merinozky.cz … jinam už  na ponožky pro děti nechodím. V létě i v zimě, Alena ochotně poradí, doporučí, vyzná se.
  • v Lidlu. Odtamtud mám ty skvělé skládací sáňky 🙂

Napsat komentář