Pro zajímavost

Jaké hory si příští rok spolu upečeme?

Chcete mít hor plnou hlavu? Nebo aspoň žaludek? Co je k tomu potřeba? Především minimálně dva další parťáky, protože pravidlo je jasné. Na hory se nemůžeš vydat sám. Já měla štěstí, že se do toho mí nejoblíbenější horalové vrhli po hlavě, ale jinak vím, že sehnat ty správné lidi na hory bývá největší kámen úrazu.
Jakmile je seženete, nepodceňte plánování a přípravu vybavení. Učebnicová fáze jedna. Chybějící klíčová věc může zásadním způsobem ohrozit úspěšnost celé horské akce. Osobně doporučuji mít nachystáno:

  • 40 dkg hladké mouky
  • 25 dkg moučkového cukru
  • 2 lžíce jedlé sody
  • 2 lžičky koření (rozdrcené v hmoždíři nebo mlýnku směs hřebíček, skořici, fenykl a anýz)
  • 10 dkg tekutého medu (přilévá se ke směsi vyrobené ze surovin výše)
  • 5 dkg másla
  • 4 vejce

Jakmile je vše připraveno, vytvořte velmi kompaktní balení (nejste přeci žádní nováčkové, a tak nikde nic netrčí, nepřebývá a zkrátka na první dojem působí vše velmi profi). A pro zaručený úspěch po promíchání přidejte ještě dalších 20 dkg hladké mouky.

Fáze dvě každého zdatného alpinisty – řádně si prostudujte terén. Trasu výstupu si vryjte do paměti (v našem případě do těsta), myslete i na úniková místa (co se nepovede vykrájet, tak se dá shňácat zpátky do základní hmoty).
Protože je zima, tak dodržujte při výstupu v zimním terénu dostatečné rozestupy! Ty jsou pro výsledný efekt naprosto klíčové. I na plechu.
Fáze tři: jste uprostřed akce. Hory jsou připraveny, už není cesty zpět. Šupněte to do trouby. Upečte ve vlastní šťávě. Hory nabývají během chvíle obřích rozměrů. Vše hraje ve váš prospěch. Důležité je teď správné načasování – musíte si počkat na barvu zlaté hodinky, kdy slunce vyšlo nad obzor. Vytáhněte Matterhorny z trouby a ještě zatepla potřete rozšlehaným vejcem. Mise je téměř splněna.

Ale pozor – každý výstup končí až návratem do údolí a komplikací může nastat ještě celá řada.
Třeba to, že parťáci, kteří doteď tvořili skvělý background, se derou na pozici vedoucího celé akce. Bílá cukrová poleva v jejich ručičkách připomíná na horách regulérní lavinu při pátém stupni lavinového nebezpečí. To nemůže dopadnout dobře! Tahle situace nemá žádné učebnicové řešení – je třeba trocha improvizace.
Z vlastní zkušenosti se mi osvědčilo odvést pozornost – obětovala jsem dva další kopce, abych hrdě a v řádu několika minut finišovala s plejádou těch hlavních. Tadááá. Je vymalováno! Na jaký projekt se vrhneme teď? A co vy?
Přeji vám, abyste si v dalším roce nekladli ani vy malé cíle! Abyste věřili tomu, že na každý vrchol vede cesta, jen nemusí být hned z údolí vidět. Abyste měli štěstí na lidi, kteří vás budou na horách doprovázet. Budu ráda, když za jednoho z nich budete považovat i mě.

Napsat komentář