fbpx Skip to main content

.. aneb pár špíčků o kytkách, které kvetou v Ötztalských Alpách. Můj jarní post o protěži se setkal s příznivými ohlasy, tak budu pokračovat v opravdu lehké botanické osvětě.

přechodu hřebenovek Ötztalských Alp si krom nových poznatků a zkušeností odvážím i tuny fotek rozkvetlých luk. Pokud sem vyrazíte během časného léta, tak se vám poštěstí vyfotit dřípatku:

Dřípatek obecně je asi 25 různých druhů. Tato dřípatka alpská rozkvétá na místech, kde byl ještě před pár dny sníh. Kvete týden a pak se jí už zbytek léta nedočkáte.

Na „bodlák“ jste už určitě taky někdy v Alpách narazili. Jeho botanický název je „pcháč“. Konkrétně tento je pcháč nejostnitější. Roste jen v Alpách. V němčině, respektive v Tyrolsku, mu říkají „Wetterdienstel“. Meteoslužba. A to proto, že už od pradávna funguje jako meteorologická stanice. Při změně tlaku a příchodu studené fronty se jeho květy uzavírají. Místní lidé tak i bez internetu a televizních zpráv věděli, že se během půl dne zhorší počasí. Kytku si trhali do svých obydlí a údajně takto byla schopna “předpovídat“ počasí i celé dva roky, zavěšená v obytné místnosti.

Když si přičichnete k nenápadné fialové rostlince, hodně vzdáleně připomínající jitrocel, schválně jakou vůni ucítíte? Malé tyrolské děti jí říkají „keksblumen“… keksíková kytka. Voní po kakau nebo čokoládě. Je to vstavač černý, v Alpách roste ve výškách až do 2 800 metrů, u nás se s ním bohužel nesetkáte. Ale údajně spatřili pár exemplářů v Tatrách, v roce 1978.

Rododendrony (pěnišníky) asi nemusím nikomu připomínat. Hádám, že ve větším rozměru je máte na zahrádce. Já je znám hodně z Nepálu, kde dosahují téměř stromové výšky a je to v podstatě jejich „národní“ květina. Rododendronů v Alpách je několik druhů, některé z nich kvetou výhradně na vápenci, tento naopak výhradně na krystalickém podloží. Poznáte je od sebe podle spodního zabarvení listů. Ten „vápencový“ pěnišník má zespodu lístky světlejší,  rodovým jménem je chlupatý, roste pouze do nadmořské výšky cca 1600 metrů. Zatímco pěnišník rezavý má zespod listy tmavé, výskyt až do nadmořských výšek 2 500 metrů. V němčině se jim říká „echte Alpenrose“… pravá alpská růže.

Koniklece lovíme my, Brňáci, každoročně časně z jara na koniklecové louce v Lískovci. Ale koniklece nemusejí mít vždy jen fialovou barvu. Setkáte se i s bílými nebo žlutými květy. Takto vykvetlé je stihnete jen pár dní, pak okvětní lístky opadají a delší čas už vidíte jen chlupaté chmýří zobákovitých nažek.

Na konec jsem si nechala tuhle krásnou orchidej. Tady se přiznávám, že jsem trochu narazila. Orchideje jsou neskutečně rozmanité: na celém světě existuje více než 15 tisíc druhů. A ani po konzultaci s okolím jsme se nedopátrali druhového jména. Prostě něco vstavačovitého, prstnatec. Tak ještě drobné upozornění: Orchideje jsou ostatně jako všechny další květiny v přírodním parku Ötztal chráněny.

Pokud rádi lovíte a určujete kytky (obecně, nejen v Alpách), stáhněte si do mobilu aplikaci „PlantNet„. Už žádná konverzace ve stylu: “A jak se jmenuje tamten strom co tak fialově kvete? To je fialka stromová“. Tuhle aplikaci využívám nejvíc v Evropě a v podstatě nejvíc na výletech s dětmi. Vyfotíte kytičku (list, plod..) a ona vám najde, jak se přesně jmenuje. Nejvíc miluje pětiletá dcera, která se o ty kytky už dost zajímá a přeci nemůžu dělat hloupou mámu. Bohužel funguje jen když jste na datech a on-line. I tak ale vřele doporučuji!