fbpx
0

Jedna z mála květin, která se stala legendou. Oblíbená květina králů a císařů, důležitý symbol alpských zemí. Ve znaku ji má řada horských spolků, není alpské chaty, kde byste se s ní nesetkali. Horalky si ji nechávají vytetovat na tělo. Já zatím ne, ale zvolila jsem si ji jako hlavní motiv v mé nabídce:  Znáte? Měli jste v Alpách tu čest?

Tuto rostlinku, známou v němčině také jako „Wollblume“ (tedy vlněná květina), popsal jako první přírodovědec Konrad Gessner už v 16. století. Říkalo se jí také „klein Löwenfuss“ (malá lví tlapka), z čehož patrně vzešel i její latinský název Leontopodium alpinum. Nebo také Immortelli des Alpus (nesmrtelná alpská). Patří do čeledi hvězdicovitých, tedy do stejné rodinky jako slunečnice nebo sedmikrásky. Vzhledem k tomu, že roste ve vyšších nadmořských výškách, kde bývají velmi chladné zimy, tak je menšího vzrůstu a má ještě menší květy.

A teď pozor – květy! Ty velké bílé „okvětní lístky“ v podstatě žádné okvětní lístky nejsou. Květy protěže jsou téměř miniaturní. Přibližně 50 malých kvítků vytvoří jednu hlavu, která je obklopena výraznými chlupatými bílými listeny, které jí dodávají ten známý tvar. Je to tak – většinu známého tvaru protěže tvoří listeny, ne květy. Ale neva, že ne? I tak je krásná.

Jméno „edelweiss“ nebo „noble white“dostala už v roce 1785. Zůstal jí dodnes.  Přeložit lze volně jako „urozený“ a „bílý“. A v roce 1861 upoutala pozornost kniha „Edelweiss“ od Bertholda Auerbacha. Mladý muž v ní riskuje svůj život, aby pro přítelkyni nasbíral vzácné květiny protěže jako důkaz své odvahy a statečnosti. (Jiná pověst o původu protěže vypráví o mladé ženě, která našla svého muže mrtvého na louce. Ze zoufalství se rozhodla zůstat s ním i ve smrti, zemřela vedle něj a z jejího těla vznikla protěž). Jak romantické, co? Ach. Legend o statečných mužích, kteří odešli do Alp a zemřeli při trhání květiny, přibývalo. Protěž symbolizovala pravou a věčnou lásku. Lásku, pro kterou by zamilovaní umřeli. Víru podporovaly i další příběhy horolezců, sbírajících květy ze strmých skal. Na obrátkách začínala nabírat lidská pošetilost. Mrkněte, kolik historických pohlednic se “sběrači protěže” se mi za pár chvil podařilo najít v archivu (čerpáno z historisches-alpenarchiv.org).

Ještě v 19.století nebylo v Alpách vůbec těžké protěž najít. S tehdejším rozmachem turismu ale začal i „hon na protěž“.  Jak jej zastavit? V roce 1878 ji švýcarský kanton Obwalden zakázal vyrývat i s kořeny. Údajně je to jeden z prvních zákonů o ochraně životního prostředí vůbec. Prostě Švýcaři. Protěž má ochranný status stále, ačkoli už tak ohrožena není. Rozhodně ji v Alpách netrhejte, můžete dostat až 100 € pokuty. Stále je určitým symbolem národní hrdosti v Rakousku i Švýcarsku, ve Švýcarsku je ochrannou známkou kvality. Najdete ji na mincích, vojenských insigniích a je znakem horských myslivců, jednotek Bundeswehru. Na špercích i na oblečení. Namátkou jsem do druhé galerie posbírala pár společností, které mají protěž ve znaku. Od aerolinek přes cukr po pivo. Po květině jsou pojmenovány finanční služby v Bombaji, čokoládovna v Beverly Hills nebo lahůdkářství v New Yorku.

Jak je to s tím názvem?

A je to vlastně protěž? Neříká se jí správně plesnivec? A je jen “alpská”?
Nejdřív to druhové jméno: ačkoli je alpská, roste i v dalších evropských horách, třeba v Pyrenejích nebo Karpatech. Vyfotit se s ní můžete v Belianských Tatrách, na Velké Fatře. Ojediněle se s ní setkáte i na Klínovci nebo na Boubíně, kde byla uměle vysazena. Stejně tak ji pamětníci znají z Rejvízu (Hrubý Jeseník), kam ji na hroby vysazovali místní Němci ve 40.letech minulého století. A svůj prapůvod má až v Asii, odkud do Evropy migrovala v době ledové.

A plesnivec? To je starší české pojmenování, které se již téměř nepoužívá.

A léčí?

O květině se tradovalo, že má magickou moc. Farmáři v údolí Zillertal v Rakousku věřili, že kouř z květů zahání duchy, kteří útočí na hospodářská zvířata a způsobují infekce vemene. Její léčivé výhody jsou zmiňovány v básních a příbězích: například v příběhu Asterix ve Švýcarsku z roku 1970 jsou Asterix a Obelix posláni, aby našli protěž nebo něco známého jako „stříbrná hvězda“ pro protijed na jed. A díky tomu, že protěž vyrůstala v čistém prostředí, je opravdu bohatá na léčivé a ozdravující látky. A taky se léta se pro své léčebné vlastnosti využívala. Čaj z květů byl skvělý na trávení a pomáhal při chorobách dýchacích cest. Má více antioxidantů než vitamín C, zjemňující krémy s výtažky z protěže vyhlazují pokožku, najdete ji i  v koupelových směsích, deodorantech, olejích, mléku.

Kdo chce vědět víc, tak toho odkážu na perfektně (ostatně jak jinak) zpracovaný článek v Živě: