Dokud děti nechodily do školy (a nahrála tomu doba covidová), podařilo se nám strávit v Chorvatsku v součtu 2 měsíce. A přitom se vyhnout sezóně červen – září. Velký roadtrip jsme podnikli na podzim – sepsáno zde. Na jaře nám to nedalo… v Čechách uzavřené okresy, školy, školky. Možnost práce nulová a tak jsme vyrazili opět na jih. Pro změnu jsme zamířili na opačnou stranu Chorvatska, začali Zagrebem, Samoborskými horami, vzali to přes Krk a Cres a pak skončili na Istrii
Náš itinerář můžete brát jako inspiraci pro vlastní cestu, případně si z výletů vyzobat jen to, co vás trkne do nosu a budete to mít v rámci vaší vlastní trasy poblíž. Výlety jsou aplikovatelné nejen v jarních měsících – určitě si je dopřejte i v létě nebo během časného podzimu.
Kompletní mapa naší cesty (14 dní v autě, najeto 2000 km… úplně nedoporučuju kopírovat, viz text níže):
A vyzobávám výlety:
Hrad Okič
Na rovinu napíšu, že jsme sem jeli cíleně kvůli ferratce. Je to jedna z mála, kterou ještě nemáme v Chorvatsku vylezenou.
(link na další ferraty v Chorvatsku tady).
Tamní krajina nebude asi nic pro náročné, hodně připomíná Banát, Vysočinu.. nebo případně obecně zapomenutý kraj absolutně bez turistů, kopečky, vesnice…. ferrata je navrtána ve skalách pod hradem, takže kdo nechce lézt, tak si může udělat pěší výstup.
Zcela upřímně: kvůli hradu sem nemá smysl zajíždět, pokud nejste ferratoví sběratelé, tak asi taky ne.
Ostrov Krk
Využili jsme neplaceného průjezdu na ostrov Krk a rozhodli se, že na pár dní zakotvíme zde. Pro nás nová, neprozkoumaná lokalita. Vítr foukal tak silný, že se dali pouštět draci, nikde ani noha, barva moře jako v Karibiku. Pokud máte dojem, že si vychutnávám kafe na pláži v péřové bundě, tak nejste na omylu. Úplně letní dovolenou bych to nenazvala. O co méně byla příležitost ke koupání, o to lépe se tady na jaře výletuje. Tyhle dva výšlapy určitě doporučuju a obecně má Krk velký turistický potenciál.. máme na seznamku jako místo, kam se chceme vrátit.
Spaní na divoko nebyl v dubnu žádný problém, a vše tady krásně kvete!
Ostrovy Cres a Lošinj
No tak co bych k tomuto ostrovu řekla. Měla jsem to vymyšleno logisticky skvěle: na každém ostrovu jedna túrka a pak rychlopřejezd trajektem na pevnivnu. Ambiciózní manžel měl v plánu nocovat na nejvyšší bodu ostrova a hodně na jihu. Ráno začalo lít. V naději, že sever ostrovů bude bez deště, jsme sbalili spaní a vyrazili na sever. Zasněžená auta v protisměru nás zpočátku znervózňovala lehce. Ruku na srdce – kdo z vás by jel na dovolenou do Chorvatska se zimnímu gumami? Postupně začala být zasněžená silnice a když závěje dosahovaly už výšky několika decimetrů, seznal můj muž, že asi budeme mít menší problém vůbec dojet do přístavu. Ve výsledku, po 8 km couvání ve vyjetých sněhových kolejích jsme byli rádi, že funguje aspoň přístav na východě ostrova a můžeme odplout zpět na pevninu (ženám u vína pak povím i moje myšlenkové pochody v autě, to je veřejně nepublikovatelné). Pár fotek té sněhové kalamity mám – i zasněžený ostrov z dálky. Odpoledne jsme si dali vyhlídkovou projížďku pobřežím a k večeru dorazili na úplný jih Istrie. A tam jsme objevili naprostý ráj!
Istrie:
Tady si naliju čistého vína: nechápu, že jsme sem s dětmi nejeli už dřív. No ne – chápu, dovolená u moře nebyl náš šálek kávy. Teda doteď nebyl. Dovolená u moře v Chorvatsku v dubnu, kdy je ráno 5 stupňů nad nulou, má něco do sebe. Protože nikde není ani noha a my tak mohli několik dní zcela bez problémů spát na nejjižnějším cípu celé Istrie. Donji Kamenjak. Jestli něco bylo fantastické, tak těchto několik dní. V létě se vám tohle nepoštěstí – celá oblast je PŘÍRODNÍM PARKEM a večer musíte vyjet ven. V létě se tu vyřádíte na mnoha malých zátokách, plážích, potápění v jeskyních. My si vystačili se sbíráním kamínků, túrami, procházkami. Plus odpoledne řádění na parádním hřišti u místního baru, které měli děti samy pro sebe. Na poloostrově je vytyčená dokonce i dinosauří stezka, která vás dovede k opravdovým, zkamenělým stopám dinosaurů (což chce hodně fantazie, ale které dítě ji nemá že.. ).
Kdo chce vědět o Kamenjaku více, tak doporučím článek na iDnes.. ať se tady neopakuju:
Pula
Ačkoli kovid, tak v Chorvatsku fungovalo na jaře 2021 vše. Manžel se tak byl ostříhat v kadeřnictví, dopřávali jsme si sem tam cukrárnu, kavárnu atd. V Pule byly otevřeny památky. A být v Pule s malým nadšencem do historie Římanů a budoucím archeologem znamená jediné. Navštívit i místní amfiteátr. Strávili jsme tu několik hodin, uprostřed arény si udělali piknik. A pak se protáhli na několikakilometrové trase podél pobřeží. Odtud jsou nejlepší kamínky na malování. V bývalé vojenské pevnosti zde provozují i velké Aquarium, nemáme osobně vyzkoušeno.
Na druhou stranu Pula je místo, kde se rozhodně nedá se spacím autem nikam zašít. Na noc jsme přejeli víc na sever a měli ambice na nejvyšší vrchol Istrie.
Výstup na nejvyšší vrchol Istrie
Tady vás nebudu napínat. Cesta do zapadlé vesnice Mala Učka byla krásná, ale s teniskami se nám několik hodit brodit ve sněhu na nejvyšší vrchol nechtělo Chvíli jsme se koulovali a sjeli jsme do kaňonu Vela Draga. A to byla absolutní pecka!
Kdo by se někdy na nejvyšší vrchol Istrie chystal, tak trasu jsem naklikala preventivně taky. Náš odhad byl, že bez sněhu by to pro děti našeho věku nebyl problém (toho času 5 a 6 let).
Vela Draga
Po nejjižnějším cípu Istrie, mysu Kamenjak, je tohle druhý nejlepší objev celé akce. Sem si zajedu někdy ještě bez dětí, za lezením. Sestup dolů do soutěsky je trochu náročnější, s dětmi do tří let bych byla lehce opatrná. To pravé dobrodružství přijde teprv dole: opuštěná železniční trať, sbírání zkamenělin, průchod tunelem. Není to celodenní výlet, půl dne by mělo stačit (ok, přidejte nějaký ten čas na piknik), ale tohle je jedno z dalších míst, které fakt můžu. Parkování, trasa.. vše v prolinku Outdooactive:
Dinopark na závěr
Odměnou pro děti za všechny naše cestovatelské rodinné útrapy, venkovní snídaně při ranním mrazíku, koupání v ledovém moři a ne vždy teplé večeře byl na závěr celý den v místním Dinoparku. Řeknu vám, že na jaře, kdy jste tam skoro sami, atrakce máte taky pro sebe (a jsou už v ceně vstupného), to byla opravdu nádherná tečka.
Na druhou stranu – že jde o útrapy jsme možná vnímali jen my rodiče. Děti se od té návratu ptají, kdy pojedeme znova.
Co bychom příště udělali jinak?
Jestli bychom jeli znovu v dubnu? Jasan.. i s tím sněhem to mělo svoje kouzlo. Příště bychom se ale vykašlali Zagreb a okolí a vyrazili na Istrii rovnou přes Slovinsko, se slovinskou dálniční známkou. Návrat zpět do ČR byl extrémně rychlý a ušetřili bychom si tak několik dní.
Vzali bychom si kola a podnikli i nějaký cyklovýlet (i když teda nevím, kam bychom je v autě naložili). Taky bych zvažovala, jestli si nevzít i lezecké věci a něco si v kaňonu Vela Draga nevylézt.
