Budu stručná. Ani ve snu by mě před půl rokem nenapadlo, že strávíme jeden celý podzimní měsíc v Chorvatsku. Mentálně mám tuto zemi na zcela opačném konci seznamu, než je pomyslný „travel-wish list“. Na druhou stranu ji v podstatě vůbec neznám. A tak jsme vyrazili tam, kde byly ještě otevřené restaurace, kavárny a prádelny, kde jsou hory a skály a moře. A v listopadu ještě teplo. A vrátili jsme se nadšení. Dobro došli! Nabízím inspiraci a tipy pro váš případný roadtrip v budoucnu:
Tento výlet měl řadu pozitiv, zejména:
- absolutně, ale absolutně liduprázdná místa, kde se v létě tísní davy turistů (národní parky, města, pláže)
- nízké náklady (o celkových výdajích se rozepíšu níže, nicméně např. vstupy oproti sezóně byly někdy čtvrtinové, viz ceník Plitvická jezera 200 kun léto versus 50 kun podzim)
- kafe v kavárně (bavíme se o regulérním espressu) stálo krásných 6 kun (cca 23 Kč), zmrzlina v centru Dubrovníku 10 kun (37 Kč = kopeček velikostí ale jak pro 3 osoby)
- zanedbatelná vzdálenosti (není to daleko, z Brna jsme byli na severu Chorvatska za 6,5 hodiny a pak se postupně přesouvali dál a dál na jih)
- země se vám bude líbit, i když nejste vůbec plážový typ (pochodíte si po horách, polezete po ferratách, omrknete národní parky)
- možnost bezproblémového spaní na divoko, v zátokách, u moře, výhledy na západ slunce (bavíme se o podzimu, v létě to je absolutně passé)
- minimální jazyková bariéra (samozřejmě se domluvíte anglicky, ale nějakou variantu nadslovanštiny zvládnete taky)
Mrkněte na fotky a případně čtěte dál:
Trasa:
Za celý měsíc jsme najeli 2 500 kilometrů. Dálnice jsme využívali pouze v Rakousku, ve Slovinsku se tomu dá dobře vyhnout a v Chorvatsku nebyl vůbec důvod na dálnice najíždět. Dojeli jsme postupně až na nejjižnější pevninský cíp Chorvatska a pak se vraceli zpět. I v době „covidové“ byl průjezd bosenských hranic naprosto bezproblémový (pouze kontrola pasů), to stejné i na dalších hranicích (někde ani kontroly neproběhly).
Pro inspiraci uvádím náš itinerář, často jsme někde zůstali protože se nám tam líbilo, jinam jsme jeli na doporučení.
1. den: odpolední odjezd z ČR, nocleh u hradu Trakoščan.
2. den: návštěva Zagrebu, vodopády u Rastoke (ty jsou super), nocleh u Plitvických jezer
3.- 4. den: Plitvická jezera (s malými dětmi jsme si rozdělili národní park na 2 půldenní okruhy)
5.- 6. den: moře u Karlobagu, koupání, opalování, túry u Baško Oštarije
7. – 8. den: Paklenice, přechod soutěsek Malá a Velká Paklenica, ferraty
9. – 11. den: Makarská a NP Biokovo (relax, koupel, 2. nejvyšší vrchol Chorvatska Sveti Jure)
12. – 14. den: Dubrovník, jižní cíp Chorvatska, Cavtat a pláže
15. den: ostrov Korčula (takový trochu omyl, zjistili jsme, že na Hvar z Korčuly nepřeplujeme)
16. – 19. den: ostrov Hvar a Brač (turistika, ferraty, pláže)
20. – 24: den: Omiš a Split (ferrata, turistika nad Splitem, město, pláže)
25. den: vodopády NP Krka
26.- 27. den: ostrov Pag (turistika ve vnitrozemí, krásné pláže)
28. – 29. den: Biele stene (nocleh na horské chatě)
30. den: návrat do ČR
Samozřejmě je po bitvě každý generál. Takže teď, když už Chorvatsko známe, bychom i řadu věcí naplánovali jinak. Někde zůstali déle. Většinou všude 🙂 a na řadu míst bychom se rádi vrátili, abychom si prošli další zákoutí. Určitě ještě potřebujeme nutně do Samarských stěn (nestihli jsme, už nasněžilo), znovu do Paklenice, více túr ve Velebitu. Naopak na úplný jih (Dubrovník a dále) už znovu nemusíme. Protože už je v listopadu poměrně brzo odpoledne tma, snažili jsme se využít denní světlo k turistice, výletům, koupání. Ve čtyři odpoledne zapadlo Slunce a tak jsme nasedli a popojeli dál. Nebo využívali večerní trajekty.
Pro konkrétní itineráře všech našich túr, nástupová místa, časy a trasy srolujte níže. Jsou nahrány na konec tohoto příspěvku nebo je lze okometnovat, prohlížet a stáhnout přímo na mém profilu na OutdoorActive.com:
Noclehy:
V tomto ohledu jsme to měli jednoduché a složité zároveň. Spali jsme v autě. Máme Peugeot Traveller ve verzi L2, se spací vestavbou od Notent.cz. Je to v podstatě osobní auto s délkou 4, 95 metru, tudíž nám odpadá starost sjízdných cest jako s karavanem, vjede všude (navíc na trajektech je v kategorii nejlevnějších jízdenek). Využívali jsme částečně aplikaci Park4night, částečně jeli i podle citu nebo zastavili tam, kde se nám líbilo. Nikde nebyl s přespáním „na divoko“problém, ačkoli jsme sem tam potkali policejní hlídky. Slušně pozdravili a maximálně upozornili na bezpečnost, když jsme byli v blízkosti hranic s Bosnou. Po týdnu jsme si na 1 noc zabookovali apartmán na Makarské riviéře (byt 2+1 na jednu noc u pláže nás stál 600 Kč). Spali jsme ve spacácích, které se hodily i pro noci na horských chatách (děti mají vlastní spacáky, rostoucí Boll).
Jídlo:
Mrkněte na můj post o jídelní bedýnce. S tímhle jsme si vystačili. Obchody v Chorvatsku fungovaly tou dobou normálně (restaurace taky, ani jsme moc nevyužili). Ráno jsme si užívali dlouhé snídaně (čaj, káva, kaše, čerstvé ovoce – zejména mandarinky), v poledne většinou měli stravu typu piknik (čerstvá zelenina, pečivo, sýr, hodně vařená vejce). Večeře teplé (těstoviny, polévky, brambory). S sebou jsme vezli 2 dvoulitrové plynové bomby (druhou jsme spotřebovali do půlky), plus malou bombičku na vařič VAR (pro spaní na horských chatách). Po návratu do Čech jsme pořídili nový, dvouplotýnkový vařič zn. Outwell, se závětřím a piezo zapalováním. Ještě na příští dlouhou cestu potřebujeme vyřešit do auta ledničku, tu jsme neměli (klasický Murpyho zákon – porouchala se pár dní před odjezdem, reklamace vyřízena vrácením peněz).
Pokud nejste zarytí fanoušci spaní a vaření v přírodě, bez problémů byste se najedli na podzim v Chorvatsku i v restauracích.
Náklady:
I tohle odtajním. Pro představu. Sečetla jsem absolutně všechny výdaje, které jsme během toho měsíce měli. Tedy tankování, jídlo, kavárny, zmrzliny, vstupy do muzeí a národních parků, drogerie, prádelnu, jednu noc v apartmánu na Makarské, trajekty na 4 chorvatské ostrovy (Hvar, Brač, Korčulu a Pag), parkovné, výlet na horskou chatu v Paklenici. Dohromady sakumprásk nám na účtu ubylo 24 000 Kč. Za čtyřčlennou rodinu s dětmi ve věku 4 a 6 let.
Tento post nemá žádný komerční charakter. Mým záměrem je být inspirací pro ostatní, abyste se nebáli cestovat, užívat si volnost, přírodu a čas strávený s dětmi. Z jakýchkoli hmotných věcí, které doporučuji, nemám žádný skrytý příjem a nejsou předmětem žádné barterové spolupráce. Pokud by vás zajímalo cokoli podrobněji (ať už cestování, spaní v autě, chození s dětmi), napište mi soukromou zprávu nebo do komentářů. Budu to brát jako námět pro další post na blogu. Píšu jej kvůli vám všem – čtenářům.
