Méně textu a více obrázků. Letos jsem po 7 letech byla opět na Ortleru. Kdysi náš nejvyšší vrchol (pravda, za rakouského mocnářství, což už asi z těch co si čtou tento post snad nezažil fakt nikdo) mě překvapil.
Výstupovou trasu jsme volili stejnou jako kdysi (ve skupině byli jedinci, kteří neměli s pohybem ve vysokohorském terénu moc zkušeností), tedy normálkou přes Payerhütte.

Chata nezklamala, vypadá stále stejně a zima je v ní taky stále stejná, jako v roce 2013. Fronty na záchod se nezmenšily a vlhčené ubrousky jsou stále k dispozici. Co mě ale překvapilo, byl opravdu značný úbytek ledovce. Výstupová trasa i u normálky vede už jinou cestou, zcela míjí bivak a naopak v horní partii je dojištěna kovovými tyčemi.

A protože jsem milovník srovnávacích fotek, prohrabala jsem se archivem a máte to tu taky. No a taky jsem chtěla prostě vyzkoušet, jak funguje v těch nástrojích pro blog tohle “srovnávání fotografií”. A určitě si s tím ještě někdy takhle pohraju 🙂

Takže si hrajte taky, posunutím středové linie doprava nebo doleva.

Levé foto je z konce srpna 2013. O téhle akci si někdy nechte vyprávět, až se potkáme večer na horské chatě. Nelze zprostředkovat písmem. Nicméně konec srpna tehdy znamenal relativně už malé množství sněhu, odtátý ledovec a očekávání zimy.

Fotka vpravo je z července 2019. Tedy v takto vysoko položeném terénu teprve opravdový začátek léta, který byl letos na sníh opravdu bohatý. A vidíte ten rozdíl? Sněhu je tady mnohem méně než před šesti lety! Když někam jezdím pravidelně každý rok, tak ty změny nevnímám tak markantně jako v místech, kam se příliš často nedostanu.

Úvodní části výstupu normálkou jsou na jednom místě zajištěny řetězy. Je to stejné místo, opět srpen 2013 versus červenec 2019. Vidíte ten hřebínek pod nimi?

A rovnou na spodních fotkách další část chodeckého úseku, než se nastoupí na ledovec. Kdysi se šlo po sněhu, teď vyšlapanou pěšinou.

Bivakovací bouda Lombardi. Pamatuju si zcela zřetelně, že jsme před 6 lety během výstupu bivak míjeli, nakoukli i dovnitř. Aktuální výstupová trasa je od bivaku zcela odkloněna a dostane se k němu jen ten, komu nevadí zacházka. Neberu si na ledovec žádný teleobjektiv, takže kdo má horší zrak, budete tu boudu trochu lovit. Stejně tak jako vyšlapané trasy ve sněhu.

A finále pod vrcholem. Vrcholový kříž odhalíte na posledních fotkách – opět vlevo z roku 2013, vpravo z roku 2019.

Tak co na to říkáte? Pro potěchu oka přidávám ještě pár letošních momentek..