Když jsem dala první fotku z Íránu na sociální sítě, čekala jsem, kolik minut bude trvat, než se někdo zeptá: “a je tam bezpečno”. Ani nešlo o to, jestli se někdo zeptá, ale opravdu za jak dlouho. V mém okolí mám řadu známých, kteří Írán navštívili a odnesli si z této země hluboké pozitivní dojmy. I já po návratu jen s povzdechem konstatuji: “tohle byla má první návštěva, ale rozhodně ne poslední!”.
Cestopisů je plný internet, na své stránky tak shrnu jen své osobní postřehy a myšlenky.
Pod textem najdete pak i interaktivní mapu dvou absolvovaných výstupů (Tochal: 3 960m, a Dámávand 5 610 m) a malou fotogalerii.
.
V této zemi budete opravdu jedni z mála turistů. Neměla jsem ambice ji celou poznat hned při první návštěvě, cílem byly hlavně hory. Na Dámávánd s námi šli na vrchol 3 další Češi a den před námi i polská skupinka. Nicméně jinak jsme byli obecně středem pozornosti a zájmu. V sympatické míře. Všude jsme byli vítanými hosty. Přátelské pozdravy, otázky odkud jsme (bohužel často místo otázek rovnou konstatování “jste z Ruska”), řada společných fotek s naprosto cizími lidmi. Atmosféra, která se nedá zažít už úplně všude.
Írán je obrovský, s neskutečně bohatou historií. Stručné dějiny Persie jsem si osvěžila za pár večerů a už pokukuju po nějakém dalším samostudiu. Protože těch pár večerů rozhodně nestačilo. Íránci jsou na svou kulturu a historii náležitě hrdí. Nezaměňovat s Araby, všimla jsem si, že jsou na to většinou citliví.
Tipy k horám: po dvou vylezených kopcích se v žádném případě nemůžu považovat za místního znalce. Krom pětitisícového Dámávándu má Írán dalších 250 čtyřtisícových vrcholů. Není ani v silách místních je všechny slézt. Záměrně jsem na Dámávánd mířila až v září. Pocitová teplota na vrcholu hrozila atakovat 12 stupňů pod nulou, nakonec ale díky bezvětří a jasnému počasí bylo krásných 5. Oproti srpnovému obležení basecampu i vrcholu jsme zde byli téměř sami. Můžete počítat už se sněhem – i nám den předem sněžilo v základním táboře. Výstup není technicky náročný, ale přeci jen je to 1400 výškových metrů s cílem v 5 610 m.n.m. A stejný den ještě sestup, o celkových 2 600 výškových dolů. Což nakonec nebylo vůbec tak hrozné, jak to zní. V polovině sestupu si uděláte relax pauzu, dostanete teplou polívku, kakao převlečené za Nescafe 3v1. A hlavně sestupujete s vědomím, že opravdu “padla”.
Jako aklimatizační kopec jsme si střihli Tochal, čtyřtisícovku tyčící se přímo nad Teheránem. Jeden den si ji vyfotíte z balkonu hotelu, druhý den se vyfotíte na vrcholu. Cestou přespíte na horské chatě a abyste aspoň tady ušetřili kolena, tak můžete sjet z kopce lanovkou.
Jestli nemáte plány na zimu, tak tahle země na své objevení netrpělivě čeká. Nabízí lyžařská střediska i neskutečné podmínky pro skialp a freeride. Už místo v kalendáři na rok 2024 na skialp hledám!!
