4 PRAGMATICKÉ RADY CO DĚLAT KDYŽ… NEMÁM SIGNÁL
Téma, které protnulo mou letní pracovní sezónu novou profesní zkušeností. Signál na horách. Opravdu poprvé za svou kariéru jsem se nesetkala s tolika lidmi, kteří by řešili jeho nedostatek. Nebo byli opravdu v šoku, že ten signál na horách není. Neumím udělat abrakadabra a 5G síť náhle přičarovat, tak jsem sepsala aspoň pár tipů, jak se s tím naučit žít.
- Hlavní stres z nedostatku signálu z drtivé většiny pramení z obav. Že se o vás bojí příbuzní (babičky, děti). Není divu – téma mrtvého Čecha v horách je spolehlivou majonézou v letní novinářské okurkové sezóně. Co se s tím dá udělat?
Sdělte těm, na kterých vám záleží, kam jedete. Ideálně včetně přibližného itineráře cesty. Já např. sepisuju opravdu podrobný soupis včetně názvů chat atd. Nechte doma vytištěný. Nechejte doma i kontakt na průvodce/průvodkyni akce. Na chatách mívají vždy nějaké spojení se světem, lze se tam dovolat a zeptat je, jestli jste došli v pořádku. Na druhou stranu, když vy už jste na treku, poctivě se zapisujte do knihy túr. Aby byl dohledatelný váš pohyb v případě, že se v naplánovaném čase domů nevrátíte.
- Druhý stresový faktor související s nulovým signálem: něco se mi stane a nedovolám se pomoci. Podle statistik (vycházím z podkladů Rakouského kuratioria pro alpskou bezpečnost, tedy ověřených statistik) ročně umírá v rakouských Alpách v průměru 250-300 lidí. Z toho 90 % z nich při klasické turistice a vysokohorské turistice, 10-15 na ferratách a řádově jednotky při dalších disciplínách (lezení, divoká voda, MTB). A nejčastější příčinou je srdeční příhoda a pád. Může se zdát, že turistika je nejrizikovější aktivita, ale zase si sečtěte, kolik ji provozuje lidí! Statisíce ročně! A teď co dělat, když parťák se zranil a nemám signál, abych si zavolal/a vrtuli? Za prvné: předpokládám, že jste byli v terénu nejméně tři (pravidlo bezpečného počtu osob na horské túře), takže jeden je u parťáka, druhý běží pro pomoc. Např. tušíte, kde byl signál naposledy, nebo seběhnu k nejbližší chatě, kde zvládne chatař pomoc zavolat. Nebo naopak na vrchol, když to mám kousek, tam by signál být mohl. Okamžitě volám.. a víte jaké číslo? To si taky zjistěte před cestou do oblasti a uložte do telefonu!
- Třetí stresový faktor, který zaznívá: nebudu vědět, jaké je počasí, na co se připravit, atd.. tak na počasí byste apriori měli být nachystáni a sbaleni z domova. Proti dešti, proti podchlazení, ale taky proti spálení od sluníčka. Úpal, úžeh. Prevence je tady základ. A pokud se rozhodujete na chatě, jestli se na túru vydat nebo nevydat, zeptejte se opět chataře na počasí. Mile se usmějte. Každý chatař má nějaké spojení se světem, často i předpověď visí na chatě.
- A čtvrtý: nemůžu poslat fotky, nasdílet videa atd.. jako vážně? Vím, jak je doba rychlá, není nic staršího než ranní noviny. Ale věřte mi, že ty fotky co si kamarádi od vás prohlídnou, budou stejně hezké u pondělní kávy jako u sobotní večeře. Hádám, že 99% z vás jezdí do hor na dovolenou a ne pracovně jako já, a tak můžete ten mobil odložit a fakt si odpočinout. Je to přece vaše dovolená! A nikde jinde si tu hlavu tak skvěle nepročistíte, než v absolutním liduprázdnu, tichu, otráveni skutečným kyslíkem.
Howgh.
