A už ti někdo na ferratě spadl?

Mé pravidelné výpravy na víkend do Rakouska se pomalu stávají rutinou. Po čtyřech víkendech, které jsem strávila s různými skupinkami na stejných ferratách jsem se samozřejmě nevyhnula otázce „a to tě to ještě baví?“ Ano, pořád mě to baví, protože to rozhodně rutina není – naopak. Každý víkend je vždy plný nových zážitků a překvapení. Ale o tom teď psát nechci. Pravidelně každý víkend slýchávám další stejné otázky:

• A co když přijde bouřka?
• A proč ostatní ten prsák nemají?
• A už ti někdo na ferratě spadl?

Rozbor těch prvních dvou si nechám na příště, věnovat se nyní budu té třetí otázce. Včera se mi dostalo do schránky nové číslo časopisu bergundsteigen (jako instruktor Alpenvereinu tento metodický plátek plný odborného německého textu a bez obrázků dostávám pravidelně a zdarma až domů) a v něm se objevila i zajímavá statistika, jak to s těmi pády na ferratách vlastně je.

Zbytečný hazard s vlastním zdravím na ferratě: bez helmy jsme velmi snadno zranitelní, pokud máme navíc batoh, posouvá se nám těžiště a prsní úvazek by měl být automatickou součástí vybavení. Což ostatně na jakékoli zajištěné cestě.

V sezóně 2012 (berme tedy listopad 2011 až říjen 2012) bylo v Rakousku zaznamenáno celkem 98 nehod. Přičemž 50 ferratistů bylo zraněno a 6 nehod bylo smrtelných (což je číslo které odpovídá dlouhodobým průměrům). Jaké byly příčiny smrtelných nehod:

• dva ferratisté zemřeli důsledkem pádu (po ferratě se pohybovali bez jištění)
• dva ferratisté dostali infarkt
• jedna ferratistka zemřela následkem vyčerpání a podchlazení
• jeden ferratista zemřel z důvodu selhání materiálu (při pádu se mu přetrhly elastické popruhy vedoucí od karabin)

Více než čtvrtinu nehod (respektive 39 %) způsobí uklouznutí nebo zakopnutí, následovány (32 %) srdečními příhodami. A na třetím místě (16 %) jsou pády kamení. Čtvrté místo zaujímá nedostatečné vybavení, případně jeho selhání.

Chovejme se na zajištěných cestách zodpovědně – i když máme správné vybavení a používáme jej, dodržujme i další pravidla bezpečnosti, abychom neohrozili ani sebe, ale ani ostatní. Např. rozestupy.

A jaká je odpověď na otázku v úvodu? Ne – mně osobně na ferratě nikdo nespadl, i když už jsem také byla svědkem záchranné akce s vrtulníkem. Každopádně mějme na paměti, že systém samojištění na via-ferratách (sedák, prsák, set, helma) není určen pro to, abychom si na něm nacvičovali pády, případně zkoušeli, co vydrží. Na ferratách se nepadá. Není to lezení, kde bychom si mohli odskočit do lana, lehce se otřepat a dál zkoušet dolézt těžkou cestu (bráno samozřejmě s nadsázkou, ale znám několik lezců v mém okolí, kteří to opravdu takto dělají ať už k libosti  nebo nelibosti spolujističe). Je to stejné jako  s airbagy v autě – účelem ferratového setu je přežít nehodu, ne si vyzkoušet jak to funguje. V němčině pro to mají krásný výraz: „Kletteristeigset ist Notfallausrüstung, keine Sicherungausrüstung“.

Pár tipů | postřehů | rad na závěr (krom samozřejmě dalšího tuctu obecných doporučení, které se dočtete v každé metodické příručce):

• ferraty obtížností více než E nejsou ferraty, jen nezodpovědný hlupák na ně poleze bez horního jištění lanem
• vybírejte si na svých cestách do hor jen takové obtížnosti, na které sami stačíte (a sami jste si vyzkoušeli)
• pokud jste nikdy na ferratách nebyli, nepouštějte se do obtížnosti vyšší než C, rozhodně ne sami, bez doprovodu zkušeného horského průvodce, horského vůdce nebo instruktora
• neberte na ferraty děti, pokud nevíte, jak se s nimi bezpečně pohybovat a nemáte s pohybem na ferratách sami zkušenosti (ale o dětech na ferratách někdy příště, materiálu už začínám také sbírat více než by bylo milé)

Ano, toto je autorské foto na zajištěné cestě – kluk byl z Rakouska a očividně byl na své „ferratové udělátko“ náležitě pyšný. Když mu nevadilo, abych si to vyfotila.