fbpx Skip to main content

Ohromné ledovcové splazy, zubaté skalní věže, nekonečná pampa, kterou brázdí gaučos na koních a všudypřítomné hořké maté. Nebo minimálně pro někoho značka outdoorového oblečení. Je tady někdo, kdo ještě o Patagonii neslyšel? Hádám, že mezi mými čtenáři jsou v podstatě pouze 2 druhy cestovatelů – jedni, kteří už v Patagonii byli a zajímá je, jak se změnila, co nového, co jsme šli a chcete omrknout fotky. A ta druhá – vy se do Patagonie chystáte. Možná váháte, jestli ano nebo ne. Nebo už máte koupenou letenku. Nebo si plánujete cestu. Vám říkám: leťte a užijte si to tam! Na věku nezáleží a fyzická kondice taky nemusí být excelentní. Na své si zde přijde každý.

Patagonie evokuje ale zejména dobrodružství a pobyt v neopakovatelné krajině. Ve mně zdejší krajina evokuje pokoru a klid. Pokud se do Patagonie chystáte poprvé, tak je prostě vaší morální povinností spatřit:

  • masivy Fitz Roy a Cerro Torre
  • ledovcový splaz Perito Moreno
  • NP Torres del Paine (pokud se vám nepodaří ulovit místa na W nebo O treku, tak si aspoň vyšlápnout se na Torres podívat v rámci jednodenní túry)
  • tučňáky, kormorány, lvouny, lamy a podobnou jihoamerickou havěť
  • Ushuaiu (nejjižnější město světa)

Fitz Roy a Cerro Torre


Výchozím bodem pro výšlap k vyhlídkám na tyhle úchvatné a zcela ikonické žulové věže je bezesporu El Chaltén. V podstatě pouze obydlená zatáčka je v evropských zimních měsících útočištěm lezců z celého světa a tak trochu působí jako patagonský „Špindl“. Za pěkného počasí po ulicích téměř poletují pomyslné balíky slámy jako na divokém západě, protože se všichni přesunuli do skal a přírody. Pokud ale prší, jsou místní bary, restaurace nebo pivovary narvány k prasknutí. Na treking zde koupíte naprosto cokoli (plynové bomby, potraviny, červené víno, mapy, nabíječky i outdoorové oblečení) a v okolí je rozhodně co dělat. Můžete si vybírat z nabídky několika tras „natěžko“, jednodenních výletů, nocovat můžete v kempech nebo pod střechou.
Můj osobní postřeh: ne všechny treky natěžko je fakt nutné opravdu natěžko jít, v podstatě lze naprosto stejné trasy absolvovat i jako jednodenní varianty. El Chaltén má luxusně zpracované webové stránky, dokážu si představit, že si svou dovolenou v Patagonii naplánujete na několik týdnů a strávíte je v El Chalténu a okolí.

Túry, které jsme šli:

Perito Moreno


Ledovcový splaz Jihopatagonského ledovcového pole je neuvěřitelně fotogenický. Říkáte si, že ledovce znáte i z Alp.  Ale stejně když vidíte tuhle masu ledu o výšce několikapatrových budov na vlastní oči, můžete po zemi sbírat popadané brady všech okolostojících turistů. Těch tu není málo. Ne všichni ale mají čas a energii projít si několik kilometrů velmi efektně udržovaných turistických stezek, které podél tohoto splazu vedou. A tak si bez problémů najdete místo, kde budete nerušeně fotit i sami. A nikoho poblíž mít nebudete. Tohle se mi na Patagonii obecně velmi líbí – je to sice hodně turistický kout země, ale nikde neuvidíte žádné odpadky, všechny trasy a cesty jsou skvěle značené a jako turisté jste udržování ve výborném informačním komfortu. Pokud zde máte více než 3 hodiny času, můžete pouvažovat nad vyhlídkovou plavbou tak těsně k ledu, jak to jen je bezpečné.
Můj osobní tip: osvědčilo se vyjet k Perito Moreno ranním busem z El Calafate (na autobusovém nádraží si případně za drobný poplatek můžete nechat i zavazadla). U samotného ledovce jsme pak prošli všechny okruhy, v levém sektoru je citelně méně lidí, pravým sektorem se dostanete až do přístavu. Pokud nemáte čas vystát si dlouhou frontu na lístek lodí a nemáte rezervaci předem, zeptejte se přímo na lodi. Vzali nás i nad jejich kapacitu. Odpoledne se pak vrátíte zpět do El Calafate, my stihli i přesun do Chalténu.

Věděli jste že:

  • tento ledovec neubývá, ale roste?
  • tady klidně nachodíte 5 kilometrů? Na mapách jsem zakreslila možné trasy, doporučuji projít celé!

Torres del Paine

Klimaticky se jedná o jeden z nejdrsnějších národních parků na světě. Pokud tady chcete vyrazit natěžko na trek, zamluvte si místa na tábořištích opravdu hodně hodně (a ještě jednou opakuju hodně) dopředu. V naší menší skupince jsem bookovala vše první týden v červenci a např. v kempu Chileno jsem zabrala poslední 4 plácky pro stany. O nocování pod střechou si můžete nechat jen zdát – mám dojem, že místa pod střechou se snad rezervují dopředu i pár let. Čili rozhodně stan (vlastní nebo s trochou štěstí erární, i na vlastní stan musíte mít rezervaci) a spacák. Mimo vyhrazená tábořiště se nikde ve volné přírodě spát nesmí, v parku platí opravdu přísná omezení (nejen ohledně kempování, ale také ohledně vaření jídla a rozdělávání ohně). Viz kauza „Šmiták“.
My jsme šli klasický W trek. Údajně má patřit k jedněm z „top“ treků celého světa. U mě je rozhodně umístěn v první desítce. Má tvar písmene dvojité W, odtud ten název. Pokud byste měli k dispozici více dní, tak se vydejte na „O trek“, buď celý okruh nebo aspoň severní část. Jen se nenechejte ochudit o vyhlídku na fotogenické Torres, to by byla fakt škoda. Do Patagonie jezdí opravdu hodně mladých lidí (a řada z nich „bloguje“.  Podrobné informace o obou trecích nebo obecně o aktivitách v NP Torres del Paine si velmi snadno vyhledáte. Použijte google. Za mě můžu doporučit např. tyto stránky: informačně jsou nabité neskutečně! Mimochodem zjistíte, že je i řada jiných možností jak tento NP vidět bez treku natěžko, případně tipy, jak si zde treking prodloužit. Za mě osobně za nejkrásnější považuji ranní výstup na východ slunce k Torres a pak trasu z Campamento Italiano do Chilleno.

Trasa našeho treku:

  • katamarán přes lago Pehoé, ledovec Grey a pak směr východ, poslední den treku ranní výstup k vyhlídce na Torres
  • na mapy.cz znázorněno zde
  • celkem 4 dny / 3 noci, 71 km, nastoupáno cca 3300 metrů

Ushuaia

Nejjižnější město na světě (pozor – město, ne trvale obydlené místo!). Po 11 hodinách autobusového přejezdu je vám už v podstatě jedno, jak to tady bude vypadat. Hlavně že konečně vystoupíte z autobusu. Snad jedinou kulturní památkou je místní věznice (protože ze strategicko-politických důvodů si zde Argentina založila trestaneckou kolonii). Nehledejte tady ale žádný sarkasmus – fakt se tam zajděte podívat a získáte poměrně ucelenou představu o geniu loci tohoto místa.

My jsme si Ushuaia nechali na samotný závěr našeho putování Patagonií. Odtud už jsme odlétali do Buenos Aires a zpět do Evropy. Kdybychom s sebou měli stany, daly by se zde podniknout i hodnotné několikadenní přechody. Jeden půlden si vyhraďte na plavbu kanálem Beagle! Dopřejte si relax a kochačku faunou nejjižnější Ameriky.

Tipy na jednodenní túry:

Tipy na plánování vaší cesty (berte to jako střípky, které si sepisuju i pro sebe a další výlet do těchto končin):

  • letenky včetně vnitrostátních lze koupit již z ČR. Do Patagonie poletíte buď přes argentinské Buenos Aires (a pak vnitrostátním přeletem do El Calafate nebo Ushuaia), můžete letět ale i do Chile a pak přelétat do Punta Arenas
  • hraniční přechod z Argentiny do Chile vás může zaskočit kontrolou jídla, které v batohu povezete. V rámci naší skupiny jsme měli opravdu pestré výsledky: někomu nesebrali nic, někomu jen masné výrobky a uzeniny, někomu v podstatě téměř vše. V podstatě loterie.
  • opravdu téměř všude už lze platit kartou, ceny jsou v Patagonii lehce vyšší než u nás v ČR, snesou srovnání se západní Evropou (např. Rakouskem). Kurz nicméně hodně skáče, takže to, co platilo v lednu 2020, už o půl roku později platit nemusí
  • Patagonie je velmi civilizovaný kout světa. Vaši cestu si můžete pohodlně naplánovat přes internet, předem si koupíte jízdenky na autobusy a vše jde jako po drátku. Bez problémů se zde domluvíte anglicky.
  • mimochodem, autobusové přejezdy můžou být po prvních pár dnech celkem nudné, není od věci stáhnout si do telefonu off-line audioknihy, vzít si čtečku atd (více doporučení najdete v tomto mém postu o aplikacích na cesty)
  • osobně si myslím, že je zbytečné si v Patagonii kupovat místní SIM kartu (nehledě na to, že byste měli mít jednu pro Argentinu a druhou pro Chile). Wifi funguje téměř všude (kavárny, autobusová nádraží, samozřejmě ubytovací zařízení), je rychlá a na komunikaci se zbytkem světa dostačující. Připojení na wifi je dokonce možné už i na vybraných tábořištích a kempech na treku v NP Torres del Paine, zde je ale placená.
  • turistů tady není málo, ale není to na druhou stranu tak hrozné jak by jeden čekal. Nejsou to nikde davy lidí, i na tom nejznámějším treku jsme potkali řádově jednotky dalších trekařů. V Torres del Paine je díky rezervačnímu systému taky trekařů relativně málo. Největší „davy“ jsme potkávali při sestupu z kempu Chileno, tam bych to přirovnala k nedělnímu výletu na Lysou horu.

Co s sebou? (otázka směřovaná převážně těm, kteří tady hodlají chodit pěšky, ne pro městské cestovatele):

  • pokud neplánujete treky na těžko, tak vám stačí obligátní zavazadlo „do 7 kilo“. Obejdete se bez spacáku (krom přechodu v Torres del Paine). Vařič berte taky pouze pro přechod, na jednodenních výletech zbytečnost.
  • počasí je tady opravdu nevyzpytatelné. V jednom dni se vyšplhaly teploty téměř k 25 stupňům, aby o dvě hodiny později bylo chladno na mikinu a bundu, chvíli fouká opravdu silný vítr (a to opravdu silný), může i lehounce sněžit a pak je půl dne nebe bez mráčků a spálíte si čumáček. Takže byste uživili i kraťasy a zároveň rukavice.
  • chcete-li přežít v neolitu, mějte dostatek igelitu. Prostě si vezměte opravdu regulérní pláštěnku, pončo, které přikryje i batoh. V mokrých věcech a mokrém spacáku spát fakt nechcete.
  • jídla do Patagonie moc dovézt nemůžete. Místní obchody jsou skvěle zásobené, koupíte tady naprosto vše a ceny nejsou tak hrozné.

Co musíte ochutnat?

  • základní svačinou, kterou jsme si kupovali na jednodenní výlety, dlouhé přejezdy autobusem nebo i na první dny delšího treku, jsou „empanadas“. Taštičky plněné sýrem nebo masem. V rozumné cenové relaci cca 10-30 Kč za kus a ze dvou se nasytíte (možná chlapi ze tří).
  • vaší morální povinností v Argentině je ochutnat steak. Tím jsme začali, když jsme se poprvé vydali na večeři do restaurace. Ve výsledku ale obsadil až třetí příčku v hodnocení kulinářských nej.
  • o první a druhé místo se dělí jehněčí na roštu a krab v parmazánové krustě. Jehněčí jsme obdivovali hned od našeho příletu do El Calafate a krab byl naší poslední večeří v Ushuaia, před odletem. Bylo to fakt nepopsatelně dobré a možná se do Patagonie těším znovu nejen kvůli přírodě, ale i kvůli těmhle masovým specialitám.
  • červené víno. Jakýmkoli Malbecem nic nezkazíte a nemusíte se bát ani krabicových variant. Nechci působit jako alkoholik, ale těch lahvinek nepadlo úplně málo.
  • Pisco sour (vinná pálenka pisco s limetkovou šťávou a šlehaným bílkem)
  • je možné že bych zapomněla na maté? Dobré je, že si ho dovezete i domů, včetně kalabasy a bombilli. A půlkilového balení.

Víte co o Patagonii prohlásil Reinhard Karl?
Představte si, že sedíte v lednici a spalujete tam 100 eurové bankovky.

Teda mimo jiné. Není to tak strašné – Patagonie sice je trochu dražší destinací.  Se stejným rozpočtem byste si mohli užívat 2 měsíce v jihovýchodni Asii. Letos v lednu zde panovaly stejné teploty jako v ČR (ačkoli tady má být vrcholné léto). Na rozdíl od Evropy tady ale vše nádherně kvete, v ulicích měst to opojně vonělo levandulí, která dorůstala až po má ramena. A celkově je Patagonie tak rozlehlá, že jedna návštěva rozhodně nestačí! Tohle bylo jen pár střípků z její jižní části.  Já se zde chystám na stejná místa ještě jednou (klik) a už teď začínám pošilhávat i Patagonii severní.

Napsat komentář