Vynechám omáčku o dovolené v březnu a volbě cílové destinace. Prostě to skoro jindy nešlo, rodinnou dovolenou bychom rádi měli aspoň jednou ročně všichni čtyři společnou a lokalita nám přišla ideální. Zkrátíme zimu a přivoláme léto. Haha – na kraťasy skoro nedošlo, vítr od Atlantiku foukal často více než slušně a plavky byly opravdu kondiční zátěž v podpalubním zavazadle. A bylo to super! Abych ale byla hlavně inspirativní pro ty, kteří o Kanárských ostrovech uvažují, tak shrnu hlavní postřehy, rady, tipy a souvislosti. I když bych byla ráda stručná a minimalistická, přeci jen to bude fakt dlouhé. Na těchto dalších odkazech jsem pak sepsala tipy na výlety, které jsme s dětmi (4 a 2 roky…respektive od druhé půlky pobytu 4 a 3 roky) absolovali i my.

Doprava na ostrovy
Kdo občas cestuje letadlem s rodinou, tak tuší, že sem létá Ryanair. Letecká nízkonákladovka společnost, kterou jsme dali do hledáčku hned jako první. Ceny bez podpalubních zavazadel z Prahy i Vídně ale nebyly zas nějaké terno (když už platíte za všechny 4 členy rodiny vlastně skoro plnou palbu). A nám bylo jasné, že jedno zavazadlo do podpalubí budeme muset, vzhledem k plánovaným aktivitám, mít. Kvůli dětem jsme ani nechtěli letět přes noc, cestovat z jednoho letiště na druhé nebo čekat někde na letišti 4 hodiny. Nechtěli jsme cestu znechutit ani sobě ani dětem. Ve výsledku jsme objevili skvělou kombinací letů se Swiss Air a Edelweiss Air s přestupem v Zurichu. Megalomanských 90 kilo podpalubních zavazadel. Kdo by se s tím tahal? Stačilo nám jedno, taky i proto, že na palubě byl skvělý full servis. Dětem vždy přednostní jídlo, nápoje a hračky. A dětská herna na letišti v Zurichu – pomalu si říkám, že by se vyplatilo letet do Švýcarska někdy jen kvůli té herny! A protože by stejně dotaz na cenu letenek dřív nebo později padl, tak nás stály pro celou rodinu necelých 19 000 Kč.

Doprava na ostrovech
Jakkoli byste chtěli být bio /eko /raw / zero friendly, tak pokud nechcete strávit celou dobu na pláži, vychází vám pro dopravu na ostrovech jediná rozumná varianta. Půjčit si auto. Na Kanárech máme skvělou zkušenost s Cicar a Pluscar. Pro cesty do kopců volte raději menší, svižnější auto než velký rodiný vůz. Když jsme byli vloni v jižním Španělsku, bylo půjčení dětských autosedaček za příplatek (který v součtu překvapivě převýšil půjčovné za auto). Letecké společnosti přepravují autosedačky zdarma (raději si to u té své samozřejmě ověřte) a tak jsme se vloni hecli a vezli si je z Čech. Inteligentněji už na letišti asi nikdo nevypadal. Na Kanárech je půjčení autosedaček zdarma. O starost méně. Nečekejte nejnovější vítěze D-testu čerstvě dezinfikované bůhvíčím. Ale legislativně byly v normě a s přibývajícími výlety začaly naše děti špinit autosedačky (při odjezdu z letiště to bylo rozhodně naopak). Auto si půjčíte snadno na letišti. Zamluvíte předem online.

Historka z Gomery: zcela běžně se půjčuje auto i s prázdnou nádrží. Paní za přepážkou nás varovala, ať v žádném případě netankujeme plnou. Nestihli bychom to ani projet. A měla pravdu. Na ostrově jsme za 4 dny najezdili cca 200 kilometrů. V autopůjčovně byli dokonce tak shovívaví, že při návratu auta (zde jsme využívali Cicar) se pouze schovívavě usmáli nad mokrými autosedačkami. Není nad to, když obě děti se poblinkají od hlavy až k patě při příjezdu na letiště, hodinku před odletem.

Na Tenerife jsme měli půjčený karavan od Čechů (Gipsytrip.cz). Je s nimi ze začátku skvělá domluva (nemluvě o nulové jazykové bariéře). Pomiňme fakt, že některé detaily typu brzké vrácení karavanu za příplatek byly trochu mimo naše chápání (když trajekt na Gomeru odplouvá 9.30). A za volantem karavanu by možná ze začátku vypěnil i mistr ZENu (který mým manžel rozhodně není), ale ve výsledku jsme to přežili.  Týden jsme se cítili jako opravdu retro hippie (rok výroby byl 1991, slušná posilovna řízení). A děti se v podstatě na karavan těšily od Vánoc, kdy našly pod stromečkem od Ježíška letenky. Odteď si šetří  na vlastní (a tak každý má nějaká ta tajná nesplnitelná přání, že jo). Půjčení karavanu nás tálo 50 euro na den, během objíždění celého ostrova jsme ani nestihli projet celou nádrž. I vrácení karavanu proběhlo v pořádku, hořká pachuť z karavanu tak přistála v mailové schránce až týden (!!!) po našem návratu zpět do ČR, kdy jsme byli nařčeni z poškrábání skel v koupelně, ulomení umyvadla atd. Emailem, ačkoli karavan si přímo na Tenerife převzali a řekli že je v pořádku. Zároveň jsme byli požádáni o úhradu ručníku, který jsme údajně nevrátili. Tak teď jsem na rozpacích, jestli tuto společnost doporučit nebo ne 🙁 a je mi to líto.

Kde spát?
Itinerář celé dovolené jsme měli jasný. Plánování začalo od volných termínů, ve kterých můžeme mít půjčený karavan na Tenerife (viz výše). Od toho se odvíjelo vše ostatní. Proto jsme první týden na Gran Canarii volili ubytování na jednom místě pod střechou, poté na týden karavan a na závěr 4 dny na Gomeře opět pod střechou. V létě k moři nejezdíme, a tak jsme ho chtěli dětem dopřát aspoň tady (no minimálně ho viděly a namočily si v něm nohy). Jako základnu na Gran Canarii jsme zvolili byt skoro u pláže Canteras, v Las Palmas. Pronajmuto přes službu Air BnB (kdybyste chtěli využít, tak zde je odkaz – slevu díky němu získáte vy a my na další pobyt taky – pozor, kdekoli!!!). V bytě jsme měli k dispozici dva pokoje, koupelnu s vanou a pračkou, vybavenou kuchyň i balkón. Mohli jsme si tak bez problémů vařit, denně prát (a tudíž netahat tolik oblečení) a hlavně si kdykoli po návratu z výletu odskočit zahrabat děti do písku na pláži.
Tady jen lehce váhám, jestli bychom při příští návštěvě už trochu ubytování nezkombinovali – např. 3 dny v Las Palmas, 3 dny někde ve vnitrozemí (Tejeda?) a dva poslední dny v Porte de las Nieves (a odplout trajektem na další ostrov). Cesty za výlety do vnitrozemí byly někdy časově trochu na hraně (cca 1 hodina autem tam a pak zpět) zejména pro děti. Ale pak nám pár dní pršelo a byli jsme rádi, že můžeme do muzeí v Las Palmas a nejsme zavření doma (samozřejmě z úsporných důvodů jsme žádné pláštěnky, gumáky, hračky, pohádky atd. netahali). A pak ta pláž.. aaach.
Karavan na Tenerife byl skvělým zpestřením a spali jsme samozřejmě v něm. Všude na divoko. Jsou tady na to zvyklí a večery u moře neměly chybu. Krásně jsme tak během týdne projeli celý ostrov, aniž bychom trávili na silnicích několik hodin denně. Nehledě na to, že díky staršímu ročníku výroby neměl karavan žádné autosedačky ani bezpečností pásy. Takže děti si i v rámci EU zažily cestování mého děství – bugr v zadní části vozu, který nejde ani slovy popsat. Milovaly to!
No a na Gomeře jsmek bydleli v rodinném domku pronajatém přes Booking.com. Kombinovali jsme pěší výlety (krátké, do 4 km) s pobytem na pláži. Ve Valle Gran Rey byla pro děti ta nejlepší pláž, kterou jsme na celých ostrovech našli!   Příště zvažujeme, že bychom nebydleli ve Vallehermoso (což bylo taky krásné), ale raději si připlatíme přímo za ubytování u moře. Ostrov je malý, přejezdy byly krátké, ale i tak.

Jak se minimalisticky zabalit? Na co nezapomenout?
Vezli jsme zavazadlo o váze 22 kilo. Kvůli přesunům mezi ostrovy (letadla, trajekty.. na ostrově karavan) jsme nechtěli brát opravdu nic, co doma vybalíme po návratu s myšlenkou, že to vůbec nebylo potřeba. Na druhou stranu plánovaný pohyb ve výšce 0 – 3 700 metrů nad mořem nás trochu děsil v tom, že plážová sadička oblečení asi bude dost málo. A když jsme odlétali, tak doma regulérně mrzlo. Seznam, co jsme balili, si píšu teď sem spíš i pro sebe, abych věděla, že se mám příště zabalit stejně. Doma většinu oblečení šiju, a tak jsem věděla že dětem bude stačit toto (bráno tak, že každému jsem zabalila jednu sadu dle seznamu):

  • 1 tílko (sloužilo i jako košilka), 2 trička s krátkým a 2 trička s dlouhým rukávem (z toho jedno z merino vlny – toto)
  •  1 kraťasy, 1 dlouhé lehké kalhoty z mikropeache (taky jsem šila a i ty dlouhé jsou bombovní, schnou za 5 minut a není na nich vidět špína) a 1 dlouhé kalhoty s jarního softshellu (tyto)
  • 1 teplá mikina (tato) a druhá tenčí mikina když ta první schne (a že schne opravdu dlouho)
  • softshellová vesta s kapucí (tato)
  • čepice, rukavice, kalhoty, ponožky
  • užší tepláčky (skoro leginky), brány i jako rezervní podvlíkací vrstva až bude mrznout
  • plavky
  • boty sandálky a uzavřené (obojí značky Keen, jako asi to úplně barefoot není (v podstatě ani trochu), ale děti v nich ujdou všechno, lozí po skalách a neukopnou si palce. A mají je rády).
  • Medunce jsem tam hrkla ještě i jednu sukýnku. Pro ten holčičí pocit. Však víte.
  • hračky: jen ty, které si děti sami sbalí a budou nosit v batohu na zádech. Navíc jsem vzala pastelky, pexeso a Černého Petra a stačilo nám to. Pro vyrobení truhly s pokladem ještě třpytivé akrylové barvy z KIK.

Naše dospělácké zavazadlo pak krom pár kousků našeho oblečení (kterého jsme měli ještě míň než děti) muselo pojmout věci na ferraty, foťák, notebooky, průvodce a mapy. Kočárek už půl roku nepoužíváme, počítali jsme s tím, že všechny výlety obě děti ujdou, ale pro jistotu jsme přibalili ještě pro Medu manducu.

Jak plánovat výlety? Co bych doporučila za místa?
Předně – ani jedno z dětí už po obědě více než rok nespí. Neusnou ani při několikahodinové cestě autem. A nedodržují poobědový odpočinek. Prostě to neumí. Vrtule v zadku. Což nám trochu usnadnilo plánování túr, nemuseli jsme řešit obědovou pauzu a místo k relaxaci. Když jsme odlétali z ČR, měla jsem jen velmi zevrubnou představu o tom, co na ostrovech vidět. Teda krom Teide a Mascy (která je stejně zavřená). Zbytek jsme chtěli nechat osudu. Vybavili jsme se jen červeným trekařským průvodcem řady Rother. Věděla jsem, že Meda těch svých obligátních 5 km ujde a co ujde ona, má Miki chodecky v malíčku. Přinejhorším bychom vytasili manducu. Já měla jen foťák a ruce plné dětí, manžel nosil batoh. Obědy jsme měli vždy v přírodě. Piknik. Teplé byly jen večeře. Výlety jsme pak plánovali podle:

  • počasí (na můj vkus tady lilo víc než jsem čekala, někdy celý den, někdy jen pár hodin)
  • nálad v dětském kolektivu (střídali jsme delší túry a relax procházky)
  • návštěvnosti daných míst (ať o víkendu nejedeme na ta ostrovně nejprofláklejší místa)
  • vnitřního dojmu (někde se nám líbilo, tak jsme tam zůstali déle, jindy jsme túru odřekli protože to fakt nebylo nic podle našeho gusta)
  • časových možností atrakcí, které jsme fakt chtěli absolvovat (např. výstup na Teide na 3. dubna, tudíž předtím byla nutná aklimatizace)
  • kaváren, které byly v blízkosti dětského hřiště (kafe za 1 euro…. naučte mě, jak tomu odolat!!!)
  • míst, kam mohl dojet karavan (na Tenerife)

Jak jsem avizovala v úvodu, na těchto dalších odkazech jsem pak sepsala tipy na výlety, které jsme s dětmi (4 a 2 roky…respektive od druhé půlky pobytu 4 a 3 roky) absolovali i my (v podstatě to kopíruju, ať nemusíte listovat zase zpátky na začátek)

A samozřejmě ne všechno byla idylka, že? 🙂