Není nad to odjet na ledovec uprostřed nejteplejšího týdne roku. Z auta na Franz-Josef-Höhe vystoupíte v tílku a postupně navlékáte vrstvy (aspoň ti zimomřiví, jako jsem já). Ačkoli termín akcí, jako je kurz základů pohybu po ledovci pro Český spolek horských průvodců, plánujete s 16měsíčním předstihem, na místě se musíte pochválit, že načasování bylo perfektní.
Protože na Oberwalderhütte jezdím už pět let, mohla bych začít zpracovávat časosběrný dokument o ubývání ledovců. Tedy za předpokladu, že tam ještě dalších padesát let jezdit budu.
Dorazili jsme večer, do druhého dne počkali na kurzisty a snídali s luxusním výhledem na Grossglockner.
A po snídani nastala ta pravá zábava. Každý rok je to stejné – mačky, cepíny, lana a jde se trpět.
Do trhliny se během kurzu dostanete tolikrát, že to na prstech jedné ruky nespočítáte. Navíc pokud máte celou dobu na rukou palčáky.
Další fotky jsou vlastně už jen pozvánkou do ledového království. Kdo má taky pořád ty popisky vymýšlet, že ano?
A když není po ruce trhlina, i strmý sněhový svah přijde vhod. 
Člověk nemusí do trhliny zrovna padat – stačí být dostatečně lačný po zajímavém záběru a přemluvit někoho, aby vás tam spustil. Ovšem taky avizovat ostatním, že to lano, na kterém visíte, nemá odvazovat. Že Matěji? 🙂
Pokus o selfíčko se zrcadlovkou. 
Hlavně to všechno fotit – vždy a všude.
Během čtyř dní byl tentokrát i prostor vyškrábat se někam na kopec.
Odměnou za výstup byl pak všem kurzistům krátký testík z orientace… slovy klasika „kdybych to byl býval věděl, tak by sem sem byl býval nechodil“…
A další den a další tahání na špagátky..
„výhled z trhliny“ – v reálu asi není o co stát, v rámci cvičení skvělý zážitek
Finální foto: parta „HIC“ v celé své parádě! Děcka, byli jste skvělí!
A frčíme do tepla!
