Hned úvodem musím přiznat, že Mallorca nikdy nepatřila na seznam míst, která bych vůbec kdy chtěla v životě navštívit. Ať už profesně, nebo soukromě. Životní okolnosti mě ale donutily vybírat dovolenkovou destinaci tak, ať nestrávíme více než několik hodin na cestě tam, není tam v dubnu zima, nezruinuje to naši peněženku, koupíte tam všechny základní životní potřeby a nejvyšší kopce nemají více než 2 000 metrů. A i když byste nejraději jen pod širák nebo pod stan, potřebujete zázemí nějakého obyčejného, laciného hotýlku. Přesto, že prst na mapě nakonec na Mallorcu ukázal, stále jsem neměla od ostrova žádná očekávání. Brala jsem tento cíl jako kompromis. O to víc jsem se ale vrátila nadšená a rozhodnutá, že jsme tady rozhodně nebyli naposledy.
Městečka. Stačí navštívit dvě tři a máte pocit, že jste viděli na Mallorce i všechna ostatní. Nejvíce jsme byli osloveni Valldemosou. A nejen kvůli záplavám květin v ulicích a fantastické poloze v krajině. Knižní průvodci nelhali, když tvrdili, že se na „horchata de almendras“ staneme závislí. Mandlový nápoj nebo tříšť nabízí každá místní restaurace!
Návštěvy měst byly ale jen podvečerním doplňkem našich celodenních výletů. Ráno vyrazit na túru, v poledne si udělat někde příjemný piknik, odpoledne se cestou zpět zastavit na zmrzlinu nebo kávičku. Nebo ještě lépe – pomerančový džus. Čerstvé pomeranče, akorát spadené ze stromu, jsem milovala na Krétě. Snědli jsme jich denně snad kila. Ty mallorské si v ničem nezadají a taky se jich snad nedá přejíst.
Základem plánování byla mapa z edice Kompass a turistický průvodce nakladatelství Rother. Obojí seženete v u nás v češtině zcela běžně, v ceně pod 200 Kč za kus a na dva týdny máte s túrami na Mallorce vystaráno. Časy v průvodci sice moc neodpovídají, ale jinak jsou túry inspirující. Kdo je více lačný po informacích o místních reáliích, historii a souvislostech, zapomeňte na Lonely Planet a kupte si Rough Guide. Pro Mallorcu naprosto vyčerpávající.
No, být na Mallorce a nekoupat se v moři by byl opravdu hřích. Teplota vody je v dubnu opravdu osvěžující. Písčité pláže jsou pro devítiměsíční batole dost nepraktické, a tak jsme prozkoumali několik příjemných kamenných zátok, ať máme to jarní koupání splněno.
A to hlavní na závěr. Hory. To bylo asi to nejpříjemnější překvapení celé akce. Ano, věděla jsem, že se celou západní částí ostrova táhne Serra de Tramuntana, ale v mém okolí jsem zatím neznala nikoho, kdo by o Mallorce nějak básnil, nebo vůbec se o ní v souvislosti s horskou turistikou zmínil. Slovy klasika – dávám tomu rok, maximálně dva. A Mallorca bude hitem mezi „trekaři“.
Pro nás byly pěší túry hlavním záměrem celé akce. Podařilo se nám vystoupat na nejvyšší turisticky dosažitelný vrchol Mallorcy (ten absolutně nejvyšší je nedostupný- vojenský prostor). Taky jsme prošli značnou část jedné ze dvou dálkových tras vedoucích ostrovem – GR 221. Nadchly nás i stezky podél pobřeží, o kterých se nikde nedočtete. Plán příští návštěvy je jasný – projít si trasu GR 221 ještě jednou, v celku a na jeden zátah. A ideálně navázat ještě druhou mallorskou dálkovou trasou GR 222 – i té jsme prošli část a říkám ano, ano, ano.
Ve výsledku předčil ostrov zcela naše očekávání. Sice v mém pomyslném žebříčku nej nej ostrovů nezaujme nikdy místo na stupíncích vítězů, ale rozhodně si o hodně příček polepšil. Skokan roku 🙂
