Sociální sítě se hemží drtičemi ledu a já musím udělit plný počet bodů manželovi jako odměnu za to, že mě pustil na regulérní zimní dovolenou bez dětí. Na ledy do Tater! (pravda – nejsilnější argument proč bych měla jet na víkend někam, odkud nedovezu peníze, byl ten, že konečně po 5 letech vyzkouším ty cepíny, co jsem od něj coby svobodná a bezdětná dostala k narozeninám). Výraz v mé tváři cestou na východ byl zcela totožný s emotikonem „cítí se natěšeně“ a batoh si na památku rozhodně nešlo nevyfotit. Kdo ví, kdy se mi zase takový opušťák naskytne.
Z více než 50 ledů, které se v Tatrách lozí, jsme si vybrali ty v Malé a Velké studené dolině. Můžete si tak hodit kostkou, jestli budete přespávat na Bílikově nebo Zámkovského chatě. Nástupy nejsou časově nijak deprimující (naopak, po dlouhé době jsem se luxusně vyspala nepřerušovaným spánkem trvajícím déle než 7 hodin!!!). Když vyjedete brzo ráno z Brna, tak už odpoledne si můžete nechat natékat bandasky na těch nejblíže do údolí.
My jsme se rozlezli na pěkně vytečených Malých Zahrádkách. Pěkný, jednodélkový ledík, který můžete vyzkoušet z levé nebo pravé strany a tak jsme to opravdu vyběhli nahoru hned několikrát. Najdete jej na začátku Velké studené doliny, cca 20 minut pěšky od Hrebienka. U lavičky odbočíte doleva směrem na Slavkovský hřeben, pěšina byla velmi zřetelně vyšlapaná a ledopád Velké zahrádky jde pěkně vidět, díky popadaným stromům. Tyto Malé zahrádky jsou více vpravo, ale už u Velkých není od věci si nasadit mačky: pěkný startovací ledík na odpoledne, abyste zjistili, jakou máte formu.
Obtížnost je udávána jako II/3-4 (samozřejmě záleží na podmínkách), délka ledu dle podmínek 25-40 metrů. Nahoře je mailonka, sestup z ledu je slaněním.
Jedno povinné reklamní foto kalhot Direct Alpine. Konečně odzkoušeno, jestli při používání sedáku žmolkují. U mě zatím dobrý. 
S jídlem roste chuť a tak na druhý den už máme plány rozhodně smělejší. V Studené dolině stoupáme výš a hledáme nástup na Šašov lad. Počasí je jako na objednávku, jen jsme uhli do svahu dříve než jsme měli a dostali jsme se na Královnin závoj. Vtipné bylo, že jsme z omylu vyvedli i dvojici, která byla už v ledu zaseknutá až po cepíny v domnění, že jsou na Šašově. Nebyli a my taky ne. Ale nevadí.
Tento dvoudélkový ledík byl lahůdkový stejně jako zákusek k dopolední kávičce. Dvě délky lana, sklon místy 85°, obtížnost udávána WI4, druhá délka potom 70° a WI3 (no osobně teda nevím, myslela jsem si jak si v druhé délce odpočinu a ono se to nějak nenapřimovalo). Na slanění musíte obětovat něco ze svého matroše (pokud to nechcete zdlouhavě obcházet). Jinak doporučuju. A přikládám druhé promo foto. 
Led bývá natečený každý rok, z Hrebienku počítejte tak 60 minut k nástupu, vešli jsme se sem dvě dvojice, ale bylo to tak na hraně. Vpravo od Královnina závoje můžete jednak vidět kamzíka (nemůžu ale zaručit za každého počasí), druhak pak Široký led (WI2-3). Tam už nás to nelákalo. Slanili jsme dolů ještě před polednem a tak bylo dost energie a chuti ten vysněný Šašov najít. 
U Veverkáče bylo evidentní, že jsme buď pěšinu k ledu přešli, nebo ji ještě nikdo za poslední dny nevyšlapal. Teď už je mi jasné, proč nástup z Bílikovy chaty je podle průvodce více než 2 hodiny. Bohužel „b“ bylo správně a tak jsme se trochu cestou žlabem k nástupu i zapotili. Zbytkovou energii jsem investovala do vylezení obou dvou délek, na fotku nějak nezbyl prostor. Mimochodem, na štandu při slaňování jsem si říkala, čí šrouby se mi válí pod nohama. Plastová karabina na sedáku nejspíše neměla pocit stejného tepelného komfortu jako já. Naštěstí byly ztráty nulové. 
Technické info (kdyby to náhodou někdo dočetl až sem:) 110m, WI3-4, sklon 60-80°, v první délce je stanoviště na skobách vpravo, po druhé vlevo nad ledem, slanění z mailonky. 1.délka cca 55 m, druhá kupodivu taky tak, obě velmi pěkné a vyrovnané. Pro tento den stačilo, abych vůbec večer udržela v ruce půllitr a nemusela ho srkat brčkem. A že bylo co zapíjet, ledová dvojkombinace tohoto dne byla top celého víkendu.
Poslední den proběhla exkurze do Malé studené doliny, oťuknout si už jen kratší ledíky. Uhelné prázdniny byly zklamáním na celé čáře, první délka by se ještě pár kladnými body ohodnotit dala, nicméně všechny pozitiva „přebila“ druhá délka s broděním ve sněhu, kdy vám tekoucí voda kvalitně otestuje goráčovku. WI2-3, sklon do 70° (snad jste vycítili i bez intonace ten sarkasmus). V průvodcích se dočtete dokonce o třech délkách, a já uznávám, že náš postup v závěru nebyl úplně metodický.
Radost nám pak udělal Led v Lomnickém hřebeni, akorát na jednu délku lana (opravdu ke konci budete očima hypnotizovat každý centimetr, který si spolulezec ukrajuje), dole se rozlezete na položenějších partiích a pak jak sbíráte odhodlání a síly samozřejmě přibývá, se ledík napřimuje. Nahoře zaštandujete vpravo a můžete sjíždět zpět k batohům.
Vlevo od něj ještě najdete Malé uhlí, ten si nechávám na příště. Tahle malostudenodolinská trojka je v dosahu hodinky chůze od Zámkovského chaty, takže viděno mým průvodcovským okem (kdybych ty ledy vodit mohla, jakože nesmím), na jeden plný den by to bylo tak akorát.
Na závěr ještě moudro, která se může hodit:
Ledy si v Tatrách můžete obecně začít užívat už kolem Vánoc. Nicméně přístupové cesty ještě nejsou tak zasněžené, abyste se neprodírali kosodřevinou více, než vám bude milé. Můžou být málo nasněžené dolní partie ledů. V lednu navíc ledy moc nerostou, živnou půdou pro jejich růst bývá až únorové sněžení. To ledy obecně narůstají a ledy jako tyto, v úrovni lesa, jsou opravdu lahůdkové. V severních a severovýchodních expozicích lze lézt často až do března, koncem měsíce ale hrozí odtávání od podkladu a zřícení. Takže letos ještě nic není ztraceno, sbalte si drtiče a hurá na východ.
