Laugavegur trek I přes Duhové hory

1. den: Húsadalur – Þórsmörk, 3 kilometry, 250 výškových metrů.
2. den:  z Þórsmörk do kempu Emstrur, hned ráno přebrodíte užší, ale celkem hlubokou říčku (měla jsem do půli stehen), jinak nenáročná etapa, prašné tábořiště bez signálu, ale s krásnými výhledy. 17,5 km, 800 metrů výstupu, 500 metrů sestupu.
3. den: byl ze všech nejdelší, je to tím, že jsme chtěli dojít až k jezeru a nespat v Hvanngilu (nemám odhad, jestli by tam nebylo ale míň lidí). Příjemné rozhodnutí, protože u jezera je jediná „restaurace“ (rozuměj malý domeček s pěti stolečky, kde obsluhují 2 Češi), teď měli v akci „kafe plus koláč“, no je jasné, že jsme tam proseděli hodinu! Na druhou stranu stanů jsme u jezera napočítali 98! Tak si to vynásobte lidmi, 4 toaletami a jednou sprchou, pro představu…17 km cesty, 400 metrů výstupu, 300 metrů sestupu.
4. den: se dostanete do hor a to je teprve  paráda. Právě tady jsem byla TÁÁÁK ráda, že jdeme z jihu, sice si vyšlápnete menší kopeček, ale zase ten trek a krajina začínají neskutečně gradovat. Konečně Duhové hory, do toho sem tam ze země sirné prameny, dým a prostě vše, co jste chtěli na Islandu vidět. Brody už mám naprosto v malíku, je tu dnes jen jeden a ještě jištěný lanem, tak to přebíhám tam i zpátky, aby měl manžel nějaký fotomateriál pro výuku „překonávání vodního toku“, ještě na mě křičí, že mám mít natažené ruce.
   V polovině výstupu najdete hromádky nádherných obsidiánů! Hlavně je tady nesbírejte a netahejte dál v batohu (jako někdo, kdo tam byl teď se mnou :)), protože táboříte na Hrafntinnusker, kde tomu všichni trekaři přezdívají „Obsidiánová hora“. Tam o ně budete zakopávat! Sranda je, že pak v Reykjavíku ty menší obsidány, co by se vyšly 3 do dlaně, prodávají tak za 200 – 300 Kč kus.12,7 km, 810 metrů výstupu, 340 metrů sestupu.

Jinak tábořiště u Hrafntinnusker krom těch výhledů a obsidiánů považujeme za nejhorší po cestě. Hlavně kvůli pouhým třem toaletám tak na 150 lidí,  a dvěma kohoutkům s tekoucí vodou. Odpoledne jsme chtěli vyběhnout ještě na nedaleký kopec a do jeskyní, ale rozpršelo se (konečně pořádný slejvák), tak jeden z nás to prospal ve stanu, a druhý s dočetl další knížku ve čtečce (hádejte kdo?). Velká samota o životě na Aljašce, celkem se to na ten Island hodilo a můžu doporučit! Začala jsem aspoň číst „Tajemství Sprakkar“, o ženách na Islandu, na to jsem se hodně těšila a fakt skvělá kniha! Hlavně pro nás ženy a matky.

5. den:  jsme si prodloužili o okruh, kde jsme nepotkali ani nohu. Viz mapa treku – doporučuju vám, abyste to udělali taky tak! Místo 12 km našlapete tak 16, ale pořád budete v L fakt brzo. Za nás úplně nejkrásnější den! Nevíte, co fotit dřív a kam dřív koukat. Až nakonec sejdete do L a tam vás to tak hezky „ofackuje“ zleva zprava, protože sem jezdí zájezdové autobusy, výletníci a prostě všichni, kteří chtějí vidět Duhové hory a vykoupat se v termínech. Kafe, piva, fronty na záchodky, vyjížďky na konících.. prostě tady je všechno, co vám uplynulé dny vůbec nechybělo. Původně jsme chtěli přespat, další den se ještě projít po okolí (pár výletů tady ještě uděláte) a užívat si termální prameny. Nakonec jsme se smočili na 30 minut, našli autobus a zeptali se řidiče, jestli můžeme jet zpátky do Reykjavíku o dva dny dřív. Nebyl problém, tak jsme už večer byli zpátky v hlavním městě. To jen tak na zváženou, až budete plánovat. Já mám ráda nějakou tu minimálně denní rezervu, ale jak jsme měli 5 dní krásně, tak jsme zhodnotili, že už nás asi nic tak neohromí. Poslední den 16,4 km, 450 m výstupu, 860 metrů sestupu.

K itineráři: samozřejmě, že některé etapy by se daly spojit, nebo nakombinovat jinak. My nikam nespěchali. Berte to jen jako inspiraci, ale ne jako mantru. Tady máte praktické fotky z treku: jak vypadají tábořiště (většinou hodně prachu), jak poznáte značení, ceny surovin v kempech. A kdybyste chtěli jít nalehko, názorná ukázka servisu. Plus pár brodů.. píšu o tom ještě níže!

Noclehy

Na celém Islandu je zakázáno táboření ve volné přírodě, povoleno je spaní i pod stanem pouze na místech k tomu určených, tedy na tomto treku v kempech. I když máte vlastní stan, tak tady platíte zhruba 500 Kč na osobu. Na ceny chatek jsem se ani neptala, na každém tábořišti jich bylo jen pár (myšleno fakt dvě nebo někde i jedna) a hádám budou vybookované tak rok dopředu. Takže na noclehy pod střechou zapomeňte. V kempech si lze dokoupit i něco na zub (rozuměj tyčinka Snickers za zhruba 80 Kč, čínská polívka za 250 Kč atd..), my si nesli jídlo na 5 dní s sebou. Plynové kartuše dokoupíte i v kempech, my kupovali v samoobsluze v Reykjavíku velkou kartuš za asi 250 Kč. Tím, že jsme si zalívali jídla typu Travellunch, Sea to summit a podobně, plus si vařili jen čaj a ovesné kaše, tak nám polovina zbyla. Udělala radost pak nějakým cyklistům.
V kempech jsou tak 3 – 4 toalety plus vždy 1 – 2 sprchy, toalety zdarma, pitná voda taky zdarma, sprchy za popletek 100 Kč (ale negarantují teplou vodu, ta už prostě k večeru dojde). Nedobijete nikde nic, nemají zde elektřinu. Se signálem taky bída, se raději smiřte s tím, že budete 5 dní nedostupní. Je to fakt příjemné! 

Tipy, které mě napadly

• Připravte se na brodění řek. Jsou poměrně ledové, u mě to znamenalo se připravit hlavně mentálně. Některé mi byly po stehna, jiné jen po lýtka, raději jsem měla hlubší a užší brod, než ten široký a mělký. Mrkněte, kde přecházejí ostatní, fakt se hodí něco na nohy, kameny můžou být na dně celkem ostré.
• Jestli půjdete nám podobný itinerář, tak si přibalte něco proti trudomyslnosti. Za čtečku jsem byla vděčná, odpolední siesta utekla vždy rychle. Manžel měl sluchátka na audioknihy, ale vybitý mobil, tak to moc kompatibilní nebylo.
• Nebojte se vyrazit na trek, i pokud se necítíte silní v orientaci s mapou. Trek je opravdu hodně dobře značený a chozený, takže vás navádí buď pěšinka, nebo značení, ale hlavně lidé. Nezapomeňte si před trekem stáhnout do offline mapy.cz, ale šetřete baterku a používejte opravdu v nutnosti.
• Kdo se necítí na to, chodit trek „natěžko“, tak můžete využít služeb islandských agentur a nechat si věci od tábořiště k tábořišti převážet jeepem.