Začnu ujištěním, že v Nepálu hlad rozhodně neumřete. A varováním, ať si s sebou na treky moc jídla nevozíte. A v neposlední řadě informací pro vegetariány: tady se vám bude líbit!
Jedna z velmi častých otázek, která mi ohledně Nepálu chodí, se týká jídla. Protože ze všech stran (přednášky, články, televizní pořady) se na vás vyvalí typický nepálský “dal bhat”, tedy čočka s rýží s tím, že nic jiného se na trecích nejí. A ve vás hrkne, že to bude trochu kulinářské peklíčko. Není se čeho obávat. Pokud nebudete v Nepálu trávit několik měsíců za sebou, nemůže vám strava na treku rozhodně zevšednět. Spíš naopak – kombinací je tolik, že v podstatě vše ani ochutnat nestihnete.
Jídelníčky bývají hodně unifikované, jen s přibývající nadmořskou výškou roste cena pokrmů. Pro představu.. cifry si vydělte pěti a dostanete zhruba částku v českých korunách.
Dal bhat
Přiznejme si na rovinu, čočce s rýží se nevyhnete. Už v Kathmandu se z výloh obchodů usmívají trika s vyšitým nápisem “dal bhat power = 24 hour” a brzy zjistíte, že řada Nepálců fakt během dne nic jiného nejí. K snídani, obědu i večeři. Nebo 2x denně. Celý život. Rozhodně doporučuji si jej někde taky dát, k čočce a rýži se podává ještě kari, další lokální zelenina a smažená papad, takový v podstatě velký chips. A každá hospodyňka jej chutí trochu jinak, čili nikdy nejíte stejně. Je to jediné jídlo, kterého si sice objednáte porci, ale budou vám jej neustále přidávat, což ocení hlavně hladoví chlapi.
Rýže – brambory – nudle
Tři přílohy, které si dáte na mraky dalších způsobů. Vždy smažené nebo vařené, vždy se zeleninou, s zeleninou a vajíčkem, se zeleninou, vajíčkem a masem. Plus za příplatek ještě sýr. Někdy je to kulinářská pecka, někdy přehmat vedle. Prostě jak se komu povede to okořenit, osmažit, a kdo má zrovna doma jaký druh zeleniny. Smažená rýže se zeleninou je jídlo, které jsem po návštěvě Nepálu začala s oblibou dělat i doma.
Nesmím zapomenout ani na polívky. Ráda si je dávám k obědu, taková thukpa je dost vydatná. A budete sami překvapeni, jak vám budou chutnat i klasické čínské polívky z pytlíku (za cenu 30x vyšší než byste si je byli ochotni uvařit doma). Jen varuju před „česnečkou“. Respektive, od chuti místního česneku nemějte žádná očekávání. Normálně si vozím na treky plátky českého sušeného česneku, ať ta polívka má aspoň trochu říz. Paní domácí na mě vždy hledí.. a což teprv, když jí dám ochutnat 🙂
Spring rolls a mo:mo
Jednoduše vezmete náplň (zelenina, maso, sýr), hrknete do těsta a buď upravíte nad parou nebo usmažíte. Jarní rolky se podávají většinou 2 kusy (někdy s hranolkami) a jsou slušně prosmažené, knedlíčky mo:mo jsou vždy naskládané efektivně na talíři po 10 kusech a můžete si je nechat napařit nebo osmažit. Recept na mo:mo najdete i zde: (včetně fotonávodu 🙂
Protože evropských trekařů se v Nepálu pohybují stovky, snaží se vyjít často vstříc i rozmlsaným jazýčkům. Libo-li pizzu? Hranolky? Steak? Burger? Není to pravidlem, ale i všechny tyhle šmakulády na trecích objevíte. Jasně, nečekejte těsto pečené v 300 stupních, nebo křupavé houstičky, ale kolikrát jsem si všimla, jak jsou tahle jídla vítanou spojnicí s domácí kuchyní. Kdo se snaží rozluštit, co je zač ta fotka s toastovým chlebem, tak uvnitř je karbanátek z jačího masa a koukáte na „yak burger“.
Snídaně
Já osobně mám nejraději placky „čapátí“, s arašídovým máslem, nebo s medem. Krom Solukhumbu dostanete vždy k snídani dvě, jen od Lukly dále dávají pouze jeden kus. Dvě mají výhodu, že jednu snídám a druhou beru na svačinu. Ale plackama snídaňová nabídka teprv začíná. Pod názvem „tibetian bread (tibetský chleba)“ dostanete placku, která nejvíc připomíná prosmažený langoš. V každé domácnosti nabízí vajíčka, vařená nebo smažená. Všude si můžete dát ovesnou kaši, někde nabízí i tibetskou tsampu (kaše z ječmene). Už jsem zažila k snídani i objednávky smažené rýže, těstovin nebo sendwičů.. je taky z čeho vybírat. Plus čaj nebo káva…
Káva a dezertík?
Jestli jste někdo stejný kafař jako já, tak si na své přijdete ve městech. V Nepálu se přímo káva pěstuje, takže si můžete i upraženou nepálskou kávu dovézt domů. Na trecích je bohužel zatím pákových kávovarů jako šafránu (pokud pominu region Solukhumbu, kde jsou skvělé kavárny i ve 4 000 mnm). A tak se připravte hlavně na instantní Nescafé. Často v Nepálu mou závislost na kafi nahrazuji odpoledním Masala tea, černým sladkým čajem s kořením.
A k těm dezertíkům. Největší kulinářskou inovaci, co jsem zaznamenala, je tyčinka Snickers zapečena v čapátí placce. Ale běžně si můžete dát jablečný koláč, výjimkou nejsou cestou na treku ani pekárny evropského stylu (většinou označované za German bakery).
Co mi tady ještě chybí? Pivo! Úplně pivař nejsem, ale protože víno je v podstatě nesehnatelné, tak vezmu zavděk i tímto alkoholickým nápojem. Pivo je překvapivě drahá komodita, za jednu plechovku platíte v přepočtu cca 120-150 Kč. Překvapivě přišla řada lidí na chuť i místní domácí pálece „rakši“.. zkuste si ji nechat ohřát a budete možná příjemně překvapeni.
Na závěr jedno doporučení: drtivá většina jídel se připravuje fakt čerstvá, ne žádné rozmražené polotovary, co se hodí do friťáku. Pokud nejdete na trek s místním průvodcem, objednejte si jídlo na večer vždy hned, jak přijdete do lodge. Aby v kuchyni věděli, jak si vše připravit. To stejné se snídají: už večer si objednejte, v kolik ráno a co budete jíst. A myslete na to, že jste v Nepálu. Tady nikdo úplně přesný čas řešit nebude.
Zajímavůstka pro představu: tenhle dort mi upekli k mým narozeninám v Chukungu, na lodgi ve výšce 4 750 mnm. Očividně se tedy jednotvárnosti jídelníčku bát nemusíte 🙂
