Nejvyšší a zcela určitě i nejznámější vrchol Totes Gebirge. 2 515 metrů nadmořské výšky. Základnou pro výstup na vrchol je zcela jednoznačně chata Priel-schutzhaus (1420 m), kterou spravuje jedna z rakouských sekcí Alpenvereinu.
Pokud není moc času a výstup na vrchol je hlavním cílem, dá se celá akce pojmout téměř jako víkendová záležitost. Z Brna se dostanete autem do Hinterstoderu (placené parkovné) za 3 hodiny 51 minut (ověřeno, ovšem záleží na tom, kolik bude cestou čuracích přestávek), výstup na chatu zabere dle váhy batohu a kondice 2 – 3 hodinky. Zde se na dvě noci ubytujete a v sobotu ráno můžete vyrazit.
Protože na chatě budete rozhodně jedni z mnoha, kteří mají výstup v plánu, do osmi vás nikdo rozhodně spát nenechá. Snídaně se podává od 5. 30 a tak máte šanci stihnout ranní zlatou hodinku.
Varianty výstupu jsou v podstatě 2. Buď pěší trasa (náročnější horský terén, suťové pole, exponovaný hřeben), nebo zajištěná cesta obtížnosti D. Obojí velmi dobře značeno. I k zajištěné cestě se ale ještě dobrou hodinku musí šlapat jen po dvou.
Nově je nad Priel-schutzhausem značen ferratový okruh Mammut Klettersteigrunde. Podrobnosti o trase mamutíka si můžete najít např. na webových stránkách chaty:
Zajištěná cesta na vrchol nese název Bert-Rinesch Klettersteig. Jméno nese po horském vůdci, který pomáhal ferratu budovat.
Patří mezi jednu z nejkrásnějších zajištěných cest východních Alp. A taky nejnáročnějších. Obtížnost je dána jednak délkou, pak také expozicí a převýšením.
Nejednomu lezci se v souvislosti s ferratkou vybaví hlavně spousty žebříků, které mají výstup maximálně usnadnit. Některé z nich jsou dokonce převislé. Aneb jak pravil jeden můj známý „žebříky v negativu“.
Zajištění na cestě je velmi precizní a ferratka je opravdu náádherná! A taky nádherně dlouhá. Rozhodně musíte počítat s celodenním pohybem v terénu.
Jsme na vápenci, takže během celého dne není možnost nikde doplnit vodu nebo tekutiny. Začátkem léta se může stát, že budete šlapat po sněhových polích, v polovině července je ale jistota čistého výstupu téměř 100 %.
Když už má člověk za sebou lezení ve stěně (tu náročnější část) a vyloupne se na hřebínek, raduje se jak to bude mít brzo za sebou, Přitom je zhruba v polovině.
Taky se na závěrečném výstupovém hřebeni otevřou výhledy do dalšího údolí a červený vrcholový kříž se zdá být téměř na dosah. Končí těžší „déčkové“ pasáže a terén přechází volně do chodeckého A/B.
Ocelový osmimetrový kříž nejvyššího vrcholu mrtvých hor! Při dobrém počasí výstup od chaty na vrchol po zajištěné cestě zabere 5 – 6 hodin. Záleží na dalších spolulezcích, přestávkách, focení a podobně.
Bonus na závěr – typické geomorfologické horské útvary. Jen se potřeba je na zemi umět najít 🙂
