Skvělý výlet pro děti i dospělé. Děti ve věku od 3 let ušlapou vše pěšky a ještě budou mít fúru zážitků (nejenom těch pozitivních, ale i dostatečně silných). Hned tím prvním je lanovka na Lagazuoi. Kupte jednosměrný lístek (8 € v roce 2017), děti do 6 let jsou zdarma. Jezdí co 20 minut a tak ani dlouho nečekáte. Bez jakékoli fyzické námahy se tak můžete kochat panoramaty jako z pohlednice.
Jakkoli se budete kochat dlouho, tento výlet ale není až tak o těch panoramatech, nýbrž o tunelu s první světové války.Nahřejte se na slunci, dalších několik hodin strávíte ve tmě v tunelu.
Vyšší level nošení dětí na horách – sluchátka na uších, ať neslyším co se za mými zády děje.
Z horní stanice lanovky to dojdou na vrchol Piccolo Lagazuoi téměř po svých i roční špunti. Teoreticky. Prakticky už mi došla trpělivost a tak jsem jí stejně šupla do krosny. A ano, v rámci zvyšování fyzické kondice netahám v krosně jen dítě, plínky (včetně těch pokaděných), oblečení a 3 litry vody, ale taky čerstvé ovoce. 
Miki si na památku svého zatím výškového rekordu vylovil jednu minci. 
Vrátíte se z vrcholu Piccolo, můžete si případně prohlédnout ještě expozici se štolami a palposty a pak nasadit čelovku a hurá do tmy. Motivace dětí je mnohonásobně větší než motivace dospělých. Mimochodem oficiálně je průstup tunelem zajištěnou cestou, čímž popírám veškerou metodiku o tom, od jakého věku děti na ferraty vzít. Miki má první slezenou je dvou letech. A to ještě bez jištění. Jsem zvědavá, za jak dlouho mi to tomto článku zazvoní doma sociálka. V tunelu ale o to jištění vůbec nejde. Celou cestou jsou schody a ocelové lano je opravdu tady jen zábradlím.
A sem tam ještě můžete nakouknout i na denní světlo.
Sestup tunelem zabere několik set výškových metrů – pak se ještě chvíli motáte po schodech a chodnících pod stěnou než se napojíte na hlavní turistický chodník u spodní stanice lanovky. Miki (34 měsíců) tuto túru zvládnul celou sám, bez jakéhokoli nošení. Lanovka, čelovka v tunelu, občasný sníh v zákopech a podobně bylo pro něj ohromné dobrodružství. Ke hře na hasiče a piráty máme nyní nové, vojenské téma.
Jako bonus k celému dni navíc probíhala nad našimi hlavami přehlídka italské armády, vrtulník sem, helikoptéra tam a efektivní let stíhaček nad Cinque Torri:
Paní Maruško/dovoluji si Vás oslovovat jak pí.Iva Zichová, byla jsem na Vaši besedě o Patagonii/ a již po několikáté si prohlížím Vaše cesty s krásnými fotografiemi a výstižným , vtipným popisem. Dnes poprvé jsem otevřela Dolomity s dětmi a jsem zcela překvapena, že jste dokázala zorganizovat horské cesty s tak malými dětmi, takže žasnu, žasnu…poprvé v životě vidím mateřskou školku, jesle v tak vysokých horách a je to „nebeský pohled, dojemný pohled “ na šťastné děti / pro mne v nejkrásnějších horách, které znám/. Jsem přesvědčena, že poprvé Dolomity zažily takovou nízkou věkovou skupinu dětí a vy jste byla její organizátorka Fotografie jsou nádherné, miluji bílá oblaka v horách a děti je radost fotografovat, nedělají přípravy, úkroky, jak některé ženy, aby vypadaly….Je mně 73 let, do hor do Rakouska, Itálie jsem mohla s manželem jezdit až mně bylo 50 let , od té doby jsme každý rok jeli asi 3 x na 8-10 dní , vždy do kempů/máme malý polský přívěs, ráno jedeme na túry,večer se vracíme/ jezdíme mimo sezony, t.j. konec května,červen, na podzim jednou v září a v říjnu, to už jsou občas krásné sněhové čepice,poprašky sněhu a zlaté ,červené zbarvení stromů žádné bouřky, ráno chladno, přes den slunce , není opar,málo lidí, často jezdíme i do rakouských Alp ,ale není nad krásami Dolomit,to jsou túry ,kde vždy s dojetím jsem štastna, co příroda nám turistům dopřává a děkuji „Stvořiteli“, že mně bylo dopřáno, sice později než bych si přála, ale přesto mám štěstí, že mně obohacují její krásy, i slzička v očích bývá často, ve stáří si všech zážitků více vážíte, protože nikdy nevíte, co bude zítra, výhoda mládí, nepřipouští si tyto myšlenky. Přeji Vám i celé rodině hodně životního štěstí tom, co máte rádi a zdraví, které je nejdůležitější hodnotou pro spokojený život. Přednáška byla úžasná ,byl to pro mne zážitek, škoda, že jsem z vážných důvodů nemohla na besedu o Švýcarsku, i tam jsme byli několikrát, bohužel pro nás, obyčejné důchodce je to drahá země, ale fantasticky krásná. Vaše horolezecké túry! Přečetla jsem určitě asi 4O knih z horolezeckého světa, poslední vynikajíci kniha od D.Štěrbové, prvovýstupy žen na všech 14 osmitisícovek s nádhernými fotografiemi, Naši výborní horolezci, světoví, Messner, Simpson…obdivuhodní ..! Těším se, že zase do Židlochovic přijedete a bude to pro mne opět zážitkoví večer