Dobrodružství za humny

Dnes se podělím o akci, u které byste si mohli říct „taková blbost“. Dál asi ať čtou jen rodiče malých dětí.  Bude to totiž o jednom mikro dobrodružství, kterých podnikám hodně, ale většinou se o ně ani veřejně nedělím. A děti právě z takových blbostí potom žijou hodně dlouho.  A přitom opravdu není náročná na čas, energii, rodinnou koordinaci atd. Jde o to opravdu „jen chtít“, nehledat důvody proč to nejde a naopak si říct proč to jde. Pokud inspiruju byť jen jednu z vás, bude to super!

Odpoledne po kroužku jsem naložila děti do auta, vypadli jsme z města a zakotvili v Moravském krasu. Postavili jsme si stan v bývalém lomu Velká dohoda, jen špekáčky se nekonaly, místo toho měly děti večeři až do spacáku.  A černou hodinku doplněnou hlučnými kapkami deště. Studená strava jak vyšitá. A zuby vyčištěny nasucho. Nevypadl do rána ani jeden. Pršelo celou noc.. ráno nás probudilo slunce v hodinu, kdy si říkáte jestli se vám to fakt ještě nezdá. Bohužel nezdálo a v šest už byl v podstatě stan i spacáky sbaleny.

Pochutnali jsme si na snídani, o které by se dalo říct cokoli krom adjektiva „výživná“.  O co méně zeleniny, o to více nadšení z pečených toastů (znáte tuhle vychytávku? My se do ní zamilovali .. na blogu asi brzo přistane příspěvek i o tom, na čem a co v přírodě vařím). A vyrazili na nedaleké skalky, kde si děti stihly vylézt ještě několik lezeckých cest. Na pozdní oběd už jsme byli doma. Děti mají aktuálně 4 a 5 let. Stan, spacák, hvězdy.. vše znají od malička. Ale proč čekat na nějakou delší rodinnou dovolenou, když si takhle mikrodobrodružství můžeme dopřávat kdykoli. A taky jsem zjistila, že teď prý nějaké to „slowtravel“ a „mikrotravel“ prý děsně frčí..