Mám za sebou naprosto premiérovou akci, kterou jsem si vymyslela ve slabé chvilce, sedíc kamarádkou na jaře u vína. Našla jsem ubytování, kde nikomu nevadí více než dvacet dětí do tří let. Kde může mít každá maminka svůj vlastní pokoj, aniž by se jí účtovaly další tři postele, které nevyužije. Kam se dá dostat elegantně i vlakem téměř odkudkoli. Ubytování na horách. A kde můžete vyrazit na několik túr s kočárkem.
Zázemí nám poskytl horský hotel Skiland a vyšel vstříc i co se jídelníčku týče (žádná smažená jídla, skvělé bufetové snídaně a vše opravdu vynikající). Akci jsem pustila do světa a místo pěti šesti maminek se mi jich ozvalo mnohonásobně více. Sbalila jsem tedy děti a vyrazila na dva týdny do Jeseníků.
Neplánovaným bonusem pak byly závěje sněhu, které těsně před našim příjezdem napadly. Akce tak získala opravdu zcela zimní rozměr. Podmínky takové, jaké Jeseníky začátkem prosince dlouho nezažily.
Takže ačkoli jsem měla v hlavně jasnou představu, kam vyrazit a co vidět, situace si vyžádala náhradní řešení. K tomu si doma vychovávám zdatného plánovače. 
Výlet č. 1: Ostružná – Branná
Absolutní klasika, kterou lze absolvovat znovu a znovu. A nikdy nebude cesta stejná. Průjezdnost s kočárky byla tentokrát opravdu sázkou do loterie a tak se na trase v zástupu maminek objevily opravdu snad všechny dětské transportní prostředky. Přes nosítek a boby až po vlastní těla.
Překvapivě větší počet dětí na menší počet dospělých není na takovýchto akcích nevýhodou. Naopak – čím víc vlastních dětí s sebou vezmete, tím větší je vaše šance, že se jich ujme i jiná maminka a vy si defacto orazíte 🙂 (tímto děkujeme tetě Máje za lidský pohon našich bobů)
Ve výsledku vás překvapí i vlastní děti, které se zde na chození motivují mnohem snadněji než kdekoli jinde:
Pokud tedy neokoukají nějaké zlozvyky. Nebo jim starší brácha nezabere kočárek.
Na trase Ostružná-Branná jsme objevili Konibar, který neznají ani místní. Funguje na principu Lesního baru (viz níže), jen je zcela v závětří a pod střechou. Ocenily kojící maminky. A všichni, kteří podcenili pitný režim. 
Z Branné se zpět dostanete elegantně vlakem (ve skupině se nenašel nikdo, kdo by šlapal 5 km zpět dobrovolně). Pro děti luxusní zážitek, pro pracovníky ČD nejspíše taky. Tipovací otázka pro čtenáře: kolik kočárků se vejde do jednoho motoráčku?
Výlet č. 2: Horní Lipová – Lesní bar
Na tento výlet musíte vyrazit vlakem už ráno. Klade to trochu zvýšené nároky na ranní vstávání a u snídaně jsme si bohužel nemohly posedět 2 hodiny. U mých dětí, které mají nějaký záhadný biologický budíček v 5.49 každé ráno, to naštěstí zas takový problém nebyl. Ty maminky, jejichž děti respektují zimní biorytmy, mohly vyrazit i vlakem pozdějším. 
Do Horní Lipové to jsou jen dvě zastávky a pak opět s kočárky vyrážíte po lesní asfaltové cestě.
Tento výlet znamená 2,2 km tam a stejnou cestou zpátky. Nejásejte ale předčasně, cesta tam je do kopce a pro méně trénované jedince znamenala výstup srovnatelný s dosažením čtyřtisícovky. 
Zejména díky tomu, že asfalt byl pokryt tou nejméně pohodlnou vrstvou sněhu a 171 výškových metrů není jako výlet na Kokořín. 
Ve výsledku ale náladu dospělým spravil čaj s rumem a dětem opékané špekáčky na ohni. A prťatům mlíko. 
Zaslouženým bonusem pro ty, kteří vytlačili nahoru děti na bobech, byl kilometrový sjezd.
Výlet č. 3: lázně Jeseník
Třetí den jsme opět ráno za psychické podpory výpravčí nasedli v Ostružné do vlaku a nechali se odvézt do nedalekého Jeseníku. Po červené turistické značce dojdete až do lázní, případně se lze nahoru vyvézt místním linkovým autobusem. 
Tady se hecla naše Meda, která to až téměř do Lázní ušla pěšky. Dva a půl kilometru do kopce. V roce a půl! Vzdala to až těsně u horních schodů, kde během pár vteřin vytuhla v kočárku.
Se zbytkem osazenstva jsme tak zalezli do mé oblíbené kavárny Vinckovo kafe , kde jsme vyjedli co se dalo. Kavárna je sice ve svahu a s kočárkem se sem hůře dostanete, nicméně lze ji označit za velmi „baby friendly“. Meda se probrala až za tři hodiny, takže k Mikuldově nadšení jsme si během čekání na její vstávání hráli na kavárenské povaleče. Myslím že to bude jeho oblíbená hra.
Poslední večer v Jeseníkách, začíná zapadat slunce a my spěcháme na vlak zpět do Ostružné. A z lázní máme za odměnu takovýto krásný výhled!
Děkuju personálu Skilandu, že přetrpěl takovou smečku, jakou tato budova ještě nezažila. A všem maminkám, které byly opravdu skvělé. A dodaly mi motivaci zopakovat takovéto akce častěji – nejen v Ostružné, ale i jinde.
