Hned v úvodu vypálím hlavní pozitiva tohoto výletu, který proběhl poslední červnový týden. Na další z řady mých akcí „s dětmi do hor“ .. jste všichni zváni!
- z Brna (ale v podstatě i z velké části republiky) je to sem časově blíže než do Krkonoš (my jeli 4,5 hodiny)
- děti byly nadšené (my dospěláci ostatně taky), z možnosti každodenního koupání v jezeře (mělká voda a parádní dětské hřiště hned u vody)…. (příspěvek píšu v době, kdy jsou v ČR fakt nesnesitelná letní vedra)
- výlety s podporou lanovek (takže opravdu je co vidět, oproti kočárkovým túrám v údolí) a děti lanovky milují
- výlety vhodné i pro kočárky (to se nás už netýká, ale uvádím pro úplnost, až se někdo vydá v našich stopách)
- tichý, čistý, levný a klidný kemp v Hallstattu (město Unesco, kde ceny za ubytování pod střechou jsou srovnatelné s hotely v Praze). A třebas naše děti kempování a stanování milují…
Pozor – mělo to ale i své nevýhody. Rakousko je těžce návyková záležitost! Máme to za bukem a jakmile se vám dostane pod kůži, chcete sem jezdit znovu a znovu. I mě se za těch 15 let, co sem jezdím, ještě neokoukalo. A do Hallstattu jezdím tedy obzvlášť ráda. Celá Solná komora je esenciální kombinací bělostných skalních štítů, jezerních ploch a zeleně. Jinými slovy kýč jak bič. A to si přece na dovolené chcem dopřát, nebo ne?
Gosausee
Jedno z míst na jižní straně Dachsteinu, které je z kategorie „must see“. Ale popořadě: parkování je nedaleko jezera, na obrovských parkovištích zdarma (navíc jsou zde i toalety), pak vyjdete na malý kopeček z parkoviště a spatříte tu nádheru. Dachstein z jeho východní strany, Gosauský ledovec a jezerní hladinu. Ono by klidně stačilo v rámci low-cost dovolené si obejít celé to jezero s kočárkem, okoupat se, pozorovat krávy na pastvě a pak si dát ledovou kávu v místním Gasthofu. Ale pokud vyjedete lanovkou Gosaukammbahn nahoru ke Gablonzerhütte, tak se vám otevřou výhledy, o kterých se vám teda rozhodně nesnilo. Na horní stanici lanovky navíc zdarma půjčují fakt suprové kočárky Thule, takže není potřeba mít vlastní. A trasu ke Zwieselam a zpět lze s kočárkem absolvovat. Celkově cca 3,8 km, tedy pro tříleťáky tak akorát túra na to, abyste je nemuseli nijak poponášet (poznámka pod čarou: kočárkem nemyslím golfáč, ale trochu něco do terénu.. a holky, jsme na horách, občas je to trochu do kopce.. u jedné fotky jsem jako váhala jestli ji sem dávat, ale fakt ten výlet za to stojí). Naplánujte si tady rozhodně celý den – na hřebeni můžete posedět, pokochat se výhledy, udělat i piknik. A když je horko, ta se děti potom můžou čabrat v maketě jezer a vodních toků celého gosauského údolí. Den jako víno.
Krippenstein
To, že i ve výškách nad 2 000 metrů budou teploty nad 30 stupňů celsia, v Alpách, koncem června, bylo i na mě trochu moc. Ambice jsme na Krippensteinu měli větší, ale nakonec zvítězilo dětské nadšení a ke žralokovi prostě půjdeme příště (nehledě na to, že cesta k němu je ještě stále částečně pod sněhem!!!). Ale od začátku. Krippenstein je kopec, který jednoduše nemůžete z Hallstattu přehlédnout. Ferratisti ho mají v hledáčku kvůli Seewandu a horní zajištěné cestě, asijští turisté kvůli vyhlášené vyhlídce Five fingers a matky s dětma (tedy naše grupa), kvůli krásným kočárkovým procházkám, které bavily i větší děti. Do lanovky můžete s kočárkem bez problémů, stejně tak jsou trasy k Five fingers nebo ke žralokovi taky kočárkové.. ale děti měly největší zážitek ze všech těch parašutistů, kteří z vrcholu skáčou dolů do údolí (teď mě opravte, jestli se jim říká jinak…). Okolní lavičky byly jako klouzačky, matky nestačily patlat dětské ruce opalovacím krémem a pak dětské blaho bylo završeno stádem ovcí, které se nechaly pohladit. Děti tady nečekají žádné velké kopce, výhledy jsou jak z katalogů cestovních kanceláří, na horní stanici lanovky je několik restaurací. Jedinou nevýhodou může být snad jen cena za lanovku – to jsme vyřešili koupí „Gipfel ticket“ .. za cenu dvou lanovek jsme měli třetí zdarma. A opravdu jsme tři využili:
Salzwelten
Tento výlet nebyl vůbec špatný, ale upřímně doznávám, že ze všech dní jej zpětně hodnotím jako nejslabší. Jednak jsme nechtěli nikam přejíždět auty, pak jsme se chtěli schovat hodně do stínu a taky jsme chtěli přeci jen nachodit pár kilometrů. Těch bylo něco přes 7, takže menší děti už trochu cestou zkoušely remcat. Lanovkou se vyvezte nad Hallstatt, k vyhlídce a vstupu do Solných dolů. Vyhlídka nadchne rodiče, několik kilo zámečků lásky na zábradlí zase děti. Pak se vydáte i s kočárky stále do kopce a když už máte pocit, že vypustíte duši, tak dojdete k jednomu z nevyužívaných vstupů do dolů. Děti necháte, ať si skřípnou prsty ve staré výhybce, trochu si tu pohrají a teď už jen klesáte zpátky okruhem až do kempu. Ze začátku není klesání nijak záživné, v druhé půlce ale potkáte hřmící vodopády, jste schovaní ve stínu, děti si můžou vyzkoušet stezku bosou nohou a v červnu i nacpat pusu jahodami. Těch tady rostlo!
Grünberg
Že jste o tomto kopci snad ještě neslyšeli? Jako já taky ne, ačkoli jsem kolem něj jela tolikrát, že to nespočítá ani pětileté dítě. Mačká se ve stínu Traunsteinu a nedávno se proslavil nově postavenou stezkou v korunami stromů. Ta nás nelákala vůbec, ale protože jsme měli možnost jet ještě třetí lanovkou, byla tohle jasná volba na vyplnění odjezdového dne. Tedy ráno sbalit věci v kempu, přejet hodinku do Gmundenu a tam vyjet nahoru lanovkou. Děti zajásaly z dětského hřiště, matky z nabídky překvapivě levné ledové kávy, otcové objednávali palačinky se zmrlinou a kojenci se plazili v kopretinových lukách. V podstatě jsme nachodili stěží několik set metrů, ale stálo to za to. Pak už jen sjet zpátky dolů a začít trhat pytlíky s kukuřičnými křupkami.. do Brna je to odtud 3 a půl hodiny jízdy.