Zapomeňte na chvíli na horské velikány Cotopaxi nebo Chimborazo, které jsou pro mnohé cestovatele a milovníky výstupů na vrcholy hlavním důvodem návštěvy Ekvádoru. Tato jihoamerická země je tak neuvěřitelně pestrou paletou přírodních prostředí, že byste se pouhým běháním po vysokých kopcích o mnohé ochudili.
Celá východní část země, tzv. Oriente, je už okrajem Amazonské nížiny a vy se tak můžete během pár hodin dostat z výšky 6 000 metrů nad mořem do pralesa, kde mačky a péřové rukavice vyměníte za letní sandálky a panamský klobouk proti slunci.
Ideálním místem odpočinku a východiskem pro výpravy do pralesa může být malé, ale živé městečko Baños de Agua Santa, známé prostě jako „Baňos“. Žízeň uhasíte v místní tržnici ovocnými džusy z čerstvého ovoce, tělo naložíte do léčivých vod lázní a hladinu cukru doplníte díky všudypřítomným sladkostem z cukrové třtiny.
Více se o výrobě cukrovinek v Baňosu dozvíte v článku Třtina, tagua a Tungurahua.
Kam vyrazit do okolí, když už bylo lenošení a městské turistiky tak akorát? Můžete se nechat nalákat místními agenturami na rafting, jízdy na MTB a další adrenalinové aktivity. Nebo vyrazit pěšky po svých. Jedním z velmi oblíbených, přitom ale ne příliš známých výletů, je tzv. stezka kontrabandistů.
Jak už samotný název napovídá, jedná se o lehce utajenou pěšinu, kterou se v dřívějších dobách pašoval kontraband – alkohol pálený z cukrové třtiny (rum) – vyrobený v Puyo ven z města. Pašeráky zde v současnosti v největší pravděpodobností už opravdu nepotkáte, ale to neubírá stezce nic na její divoké kráse. Jak by napsal nejeden bedekr, jedná se o „nice scenic walk“.
Celá stezka měří zhruba 8 – 10 kilometrů (záleží na tom, jak máte přesnou mapu a kolikrát zabloudíte). Ačkoli vede stále podél toku řeky Pastaza, připravte se na několik mírných stoupání a prudších klesání. Ideální je vyrazit hned brzy ráno – autobusem se přiblížit k vodní elektrárně (1 650 m) a odtud se vydejte po pravém břehu řeky směrem na jih. Po třech hodinách se dostanete do osady Chinchin a také k první funkční „tarabitě“ (jednoduchá lanovka), která vás může za příjemný dolar svézt na levý břeh řeky.
Pokud chcete ušetřit, tak se na druhý břeh dostanete i pěšky – musíte sejít k řece a přejít přes téměř 50 let starý houpavý most. Ať zvolíte svižnou jízdu nebo náročnější pěší přechod, určitě si nelze nevšimnout impozantního vodopádu Cascada Manto de la Novia. Ostatně o vodopády obecně není na celé stezce nouze. Na levém břehu řeky si stopněte linkový autobus a ještě než se vrátíte zpět do Baňos, popovezte se o několik kilometrů dále ve směru toku řeky. Každý řidič bude vědět, kde vás má vysadit – stačí jen říct „Pailon del Diablo“.
Okolí tohoto nejmohutnějšího vodopádu řeky Pastaza už bohužel poznává masový turismus, ale grilovaný pstruh v jedné z několika místních restaurací bude jistě chutnat stále skvěle. Tou hlavní tečkou za celodenním výletem je příjemný malý turistický okruh – dostanete se při něm nejen na vyhlídku k vodopádu, ale můžete se projít i pod jeho mohutně burácejícími peřejemi, stezkou vytesanou ve skále.
(psáno na objednávku pro www.hedvabnastezka.cz, originál zde🙂
