Je to jako magické zaklínadlo. Místo, o kterém jste nevěděli, že vůbec existuje. Ani já kdysi ne. Když jsem tady poprvé před 15 lety přistála, brala jsem to jako vsuvku při cestování Jemenem. Spadla mi brada. Skoro doslova a do písmene. Rok poté tady začala cestovka, pro kterou jsem tehdy pracovala, organizovat i zájezdy. Pak přišla občanská válka, humanitární katastrofa, Jemen se uzavřel a o Sokotře se psalo maximálně v zahraničních médiích v souvislosti s piráty. Nenapadlo mě, že se sem ještě někdy vrátím. A že to bude pořád místo s tak silným géniem loci, které velmi těžko ještě někde jinde máte možnost zažít.
Proč by vás tenhle ostrov mohl cestovatelsky zajímat? Létá sem omezený počet letů jen 2x týdně, za poměrně nekřesťanské peníze. Přistanete v pustině, kde není signál, žádná wifi, celou dobu tady budete spát ve stanu, navátý písek vám zalepí i takové tělesné otvory, o kterých se nemůže psát veřejně a za týden nafotíte tolik fotek, co za měsíc v Himálaji. Budete večeřet čerstvě nalovené olihně nebo langusty, koupat se na liduprázdných plážích, a pokud chcete, tak podniknete i trek centrální částí ostrova. Dostanete se mezi žulové věže do výšek kolem 1 300 metrů nad mořem, kde vám pastevci nadojí čerstvé kozí mléko. Budete se procházet lesem plným stromů dračí krve, fotit si pitoreskní lahvovníky. Koupat se v horských tůních.
Objevíte místo, o kterém jste netušili, že na zeměkouli ještě existuje. Naprostý mentální, digitální i těleský detox.
Pokud byste se na Sokotru chtěli vypravit sami, tak můžu zajistit veškerý servis. Stačí vám týden dovolené, opravdu toho stihnete vidět hodně a nasytíte se tak akorát. Nejlepší doba pro návštěvu ostrova je leden a únor, skončí období deštů a ještě jsou na chůzi snesitelné teploty. Moře mívá teplotu téměř 30 stupňů Celsia.
Pokud chcete jen vidět, jak to na Sokotře vypadá, tak tady máte mou aktuální fotogalerii z letošní výpravy.
