fbpx Skip to main content
Průvodcuju

S Francouzi v Tatrách

Od 31.8.201814 prosince, 2018Bez komentářů

Netajím se tím, že má práce je mým koníčkem (nebo taky naopak). Pokud si ale někde opravdu užívám „kancelář all-inclusive“, tak to jsou programy, které vodím pro francouzskou cestovku Allibert Treking. Proč? (čtivo tentokrát spíše pro aktuální či budoucí kolegy horské průvodce, kteří to komplet pochopí). Inspiraci nečekejte žádnou a tipy na túry vlastně rovněž ne:

  • necestuju nikam daleko a nemusím řídit. Do Tater jezdím žlutým vlakem, do Krakowa FlixBus autobusem (tady je ta cesta trochu peklo, ale budiž – není do daleko a stíhám si přečíst knížku)
  • jezdím do Tater! Čili to všude dobře znám a všude se pohodlně domluvím. A ještě zanecháte u Francouzů pozitivní dojem, kolik ovládáte cizích jazyků (češtinu, slovenštinu, polštinu .. plus moje angličtina, němčina a španělština.. a sbírám spadlé brady pod stolem)
  • pobírám plat za to, že absolvuju týdenní kurz francouzské konverzace (nutno dodat, že poměrně intenzivní a navíc odborně – horsky zaměřené)
  • nepotřebuju žádnou bílou paní, spím v příjemných penzionech, ve kterých se sama soukromě nikdy neubytuju (v podstatě se tady vždy dost rozmazlím),
  • v rámci sbližování kultur držím notu co se konzumace vína týče – dvě deci k obědu a lahvinka k večeři je jednoduše společenská povinnost
  • stravovací nutností je rovněž dezert po jídle – tudíž se denně přecpávám sladkým (přeci neodmítnu, že ne?)

Letošní zájezd se nesl v duchu velmi pohodové turistiky a trojkombinace Roháče – Vysoké Tatry – Belianky. Klasické túry typu: Roháčská plesa, Popradské pleso a Ostrva, Zelené pleso.. vše ve verzi light a v délce trvání max. 5-6 hodin. K tomu úvod a závěr v Krakově, kam všichni přilétají (a odkud odlétají). Až doma jsem zjistila, že foťák už nosím v Tatrách spíše jako kondiční zátěž. O co méně fotek, o to více historek. Některé z těch nejsilnějších zážitků zájezdu bych mohla nabídnout na školení služeb cestovního ruchu. Během jednoho dne např.:

Nádražní  kiosek – chcete koupit 11 jízdenek. Celková cena 16,50 €. Platíte 100€ bankovkou. OK, chápu, ale menší jsem z CK nedostala. „Musíte si rozměnit, smím přijmout pouze bankovku o maximální hodnotě trojnásobku celkové částky.“ Fajn, vlak jede za 10 minut (a 5 minut před příjezdem vlaku už vás dle dalšího předpisu neobslouží), vybíhám ven a rozměňuji u klientů na 2 x 50 €. Uf, to bylo štěstí. Jdu zpátky platit. „Bohužel, už jsem dnes odevzdal kasu a nemám tady už žádné peníze, víc než do 20 € vám nevrátím“. No co mu na to máte říct? Ve tři odpoledne???? Grrrr

Druhý den jdu koupit suroviny na piknik. 11 baget, 11 balených korbačiků a tak dále… u pultu s uzeninami: „Můžete mi prosím tuto štangli salámu rozkrájet na 11 dílků?“ jasně, nemluvím plynně slovensky, ale žiju v domnění, že mi jde poměrně dobře rozumět. Po delším vysvětlování jsem seznala, že byl můj požadavek pochopen. Paní štangli zvážila, napsala si cenu, rozkrájela mi ji na dílků devět (???!!!???) a pak ji šla znova zvážit. „No viete čo, veď teraz už to može važit inak“.

Už se na další rok znovu těším!

 

Napsat komentář