Proč chodím s dětmi na stěnu? Kdy jsem začla? Chcete taky začít? Jak na to? Stručná sbírka postřehů o lezení dětí na stěně:
Nevím jak to mají jiné mámy, ale tomu rozdělení životních etap na zásadní“ před dětmi“ a „po dětech“ se někdy nelze ubránit. A v tom prvním období jsem lozila hodně ráda a tak akorát často, aby mě to bavilo. Na rozdíl od cyklistiky (na kolo jsem fakt od prvního těhotenství až doteď nesedla) jsem se lezení opravdu vzdát nechtěla. Takže netahám oba kindroše na stěnu proto, aby z nich vyrostl druhý Adam Ondra nebo Lyn Hill. Prostě si chci zalézt a nemáme v Brně žádné babičky, takže musí se mnou. Nejdříve byly děti jen téměř nežádoucí doprovod (jako napsané to vypadá skoro děsivě), ale tak od dvou let už to začalo nabírat zcela jiný rozměr a teď si hezky už sami balí sedáky a lezečky.
„Lezení, ať už na umělé stěně nebo na skále, nabízí obrovské množství pohybů. Děti se učí trpělivosti, soustředění, rozvíjí fyzickou zdatnost, rovnováhu, stabilitu. Je to druh fyzické aktivity, kdy se posiluje tělo pouze svou vlastní hmotností a nepopiratelným bonusem je hlavně budující se vztah k přírodě, který je u současných dětí stále vzdálenější.“
Pokud by vás toto téma zaujalo více, doporučuji se zaměřit na knižní zdroje:
- Baláš Jiří, Barbora Strejcová a Ladislav Vomáčko. Lezeme a šplháme: 68 her a cvičení na stěně a na nářadí. Praha: Grada, 2008. Děti a sport. ISBN 978- 80-247-2272-6.
- Dvořáková Hana. Didaktika tělesné výchovy nejmenších dětí. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Pedagogická fakulta, 2007. ISBN 978-80-7290-298- 9.
- Fúčelová Mária a Jiří Valachovič. Kuchařka pro začínající lezce. Přeložil Alexandra VALACHOVIČOVÁ. V Plzni: Západočeská univerzita, 2015. ISBN 978-80-261-0523-7.
Moje děti začaly lézt (skutečné indoor a outdor lezení) ve věku 2+. Nešplhaly do výšky 10-20 metrů a netrávili jsme na stěně několik hodin (jako jo, trávili – ale ne lezením). Líbil se jim pohyb a pocit, že dělají to samé jako jejich maminka (aktivní lezkyně téměř 20 let). O brněnských lezeckých stěnách si můžete přečíst můj starší post zde:
Vývoj motorických dovedností začíná již od 2. roku dítěte – v tomto věku získává základní pohyby, učí se a pohybová rozmanitost je ideální. Takže lezení, ale také běh, skákání atd. Podívejte se, jak jsou stavěna dětská hřiště. Je jasné, že v tomhle nízkém věku by aktivitu měli doprovázet rodiče. Asi od 5 let je pak dítě zcela soběstačné, aby mohlo začít navštěvovat i případně nějaký lezecký kurz pro děti.
Pokud rodiče nelozí a mají strach o své děti, je ideální, pokud začnete s touto aktivitou společně. Najděte si stěnu v okolí a instruktora, který vás se základy bezpečného lezení na stěně seznámí. Osobně bych doporučila začít s lezením na umělé stěně. Děti si lépe zvyknou na nový druh pohybu, koordinaci rukou a nohou, odbourávají postupně strach z hloubky pod sebou a navyknou si důvěře v lezecké vybavení. To ostatně platí i pro rodiče. Navíc na stěně jsou lépe děti pod dohledem a vhodněji se zkombinuje lezecká aktivita s hrou. Hraní prostě k dětství patří. Dětské lezecké stěny mají cesty postavené přímo pro děti. Ano jasně, začít v přírodě na skalách lze taky, ale děti si to ne vždy užívají, a ne všude jsou místa s lehkými lezeckými cestami. Navíc si na přírodním povrchu trochu hůře hledají chyty a stupy, nejsou označeny jako na stěně.
Doporučení pouze pro rodiče: nemějte od dětí od začátku velká očekávání. Děti si chtějí hrát, lezení by neměl být cíl kam vést dítě k vrcholovému sportu, ale hlavně prostředek, jak jej vést k lásce k přírodě a pohybu. Pokud se dětem nedaří (což se může stát i při lezení – někam nedosáhnou, jsou malé), můžou ztratit o aktivitu zájem. Je dobré nechat všechno intuitivně plynout. Zapojte se do lezení celá rodina – nezáleží na tom, že jste to nikdy nezkoušeli. Největším vzorem pro své dítě je vždy rodič.
A trocha odbornosti:
- děti předškolního věku byste neměli zatěžovat jednostranně. Co se lezení týče, tak např. vynechejte prosté visy v jedné poloze. Na druhou stranu je pozitivní, že lezení obecně zapojuje téměř celou svalovou soustavu.
- s ohledem na nedokončenou osifikaci kostí a kloubů dbejte na to, aby děti neseskakovaly z velké výšky. Dítě by mělo optimálně seskakovat z výšky, která je v úrovni jeho kolenou. Nechráníme tím pouze kosti a nosné klouby, ale také páteř a hlavu. Pokud dochází k seskoku z vyšší výšky, je zapotřebí opatřit pro doskok měkkou žíněnku nebo duchnu
- v předškolním věku by mělo docházet k vytváření zásobárny pohybů, ale zase není potřeba děti učit technikám. Lezení vychází ze spontánního a přirozeného pohybování po stěně.
Pro nás je návštěva umělé stěny ideální aktivitou, když je venku nevlídno. Děti nechodí na stěnu úplně pravidelně. Chodíme pouze tehdy, když není prostor pro větší výlet do přírody a chceme se hýbat. Nebo chceme změnu.
Mohlo by vás zajímat:
