Raxalpe – 5 v 1 (nebo rovnou vše v jednom)

Snad každý horal – Moravák, a troufám si říci i horal – Čech, zná malé pohoří nedaleko Vídně, které už má slibné „Alpe v názvu. Z Innsbrucku se k nám na východ můžou dívat skrz prsty, pro nás má ale Raxalpe punc prvních výběžků Alp. A to v plné kráse. Vysoko zdvižená náhorní plošina, kterou tvoří převážně vápenec, je u nás velmi oblíbená a taky má k tomu mnoho důvodů.

„Stoh“ – jak se v překladu nazývá nejvyšší vrchol Heukuppe, překračuje o celých sedm metrů magickou hranici 2 000. Nenechejme se ale nadmořskou výškou (přeci jen si od Alp slibujeme více) odradit – možnosti turistického, sportovního či adrenalinového vyžití (aneb jak se dnes s oblibou říkává „aktivní trávení volného času“) jsou větší než by se jednomu mohlo zdát:

Raxalpe – malebný výběžek Alp, který máme téměř „za rohem“.

1) Turistika
Malý přírodní ráj na náhorní plošině je snadno dosažitelný lanovkou (za pouhých 8 minut překoná převýšení 1017 m a ušetří tak několikahodinový nástup do hor). Raxplateau se rozkládá na zhruba 34 km2 a zaplesá zde každý milovník panoramatických výhledů, alpských květin a nenáročných túr. Krásný název má zdejší značená turistická stezka – „Tut-Gut“ (volně přeloženo „To ti prospěje“).

V celém pohoří můžete využívat zázemí horských chat a parádně značené turistické stezky. V dálce stojí Habsburghaus (1 785 m).

2) Pojďme na ferraty
Pokud je nějaká zajištěná cesta od Vídně opravdu vyhlášená, tak je to právě ta nacházející se v Raxalpe: Hans von Haid Steig. Vzdušná, technicky příjemně obtížná, dlouhá a s tím správným bonusem na závěr – vrcholovým křížem na Preiner Wand. V letošním roce (2013) slaví sté narozeniny, a proto jako krásný dárek k takovému jubileu se jí dostalo pozornosti v podobně kompletního přejištění.

Hans von Haid Kletterstieg: některé obtížnější úseky si nové přejištění rozhodně zaslouží.

V severní části se pak můžete projít po ferratkách Ernst – Graf – Hoyos Steig, Rudolfsteig, Gaislochsteig, Alpenvereinsteig, Weichtalklammsteig.
Na výhodě pohoří jsou vytyčeny Camillo Kronich-Steig a Törlwet, a jihu vévodí Hans von Haid steig. Není ale jediná, vyzkoušet můžete také Preinerwandsteig, Malersteig, Königschusswand Steig, Göbl-Kün-steig,, Holzknechtsteig, Bismarcksteig, Karl Kantner steig, Raxenmäuer-steig, Gretchensteig, Reißtalersteig, Fuchslosteig, Gamsecksteig. Nebo přímo pod Heukuppe Wildfährte. 

Hans von Haid Steig: Jedna fotka ze začátků mé kariéry průvodkyně po ferratách – nejmenovaná CK, s Karosou a 40 lidmi na palubě. A 2 instruktoři. Tuším rok 2006. Není se čím chlubit – snad jen to, že dnes už dělám kurzy via-ferrat zcela jinak.

3) Lezení
Kdo byl jednou lozit v Rakousku, zažívá rozporuplné pocity (dle nátury) od příjemného překvapení po rozčarování. Stejně jako další vyhlášené oblasti, jsou i Raxalpe ukázkově odjištěny a tak českým lezcům většinou nestačí expresky. Vídeňské domácí hory (Wiener Hausberge) jsou oblíbené nejen mezi Vídeňáky a Rakušáky obecně, němčina je tady téměř v menšině a mnohem častěji zní maďarština, slovenština či čeština. Čistě pro úplnost – jsme na vápenci.

Schválně jestli se děvčata na fotce poznají: právě tady opravdu překonaly samy sebe.

Vrchol Preinerwand: 1783 m. Vděčný cíl nejednoho ferratisty.

4) Skialpy či sněžnice
Kde jinde se dají naprosto dokonale využít všechny přednosti sněžnic než právě na náhorních plošinách (mrněte na můj příspěvek ze zimních Raxalpe nebo na tuto akci). Až do konce března je tady téměř 100% jistota sněhové pokrývky a o setkání s kamzíky rozhodně nebude nouze. Dosti komická setkávání nastávají na konci května, kdy na úpatí Raxalpe fotíte kvetoucí čemeřice a kolem vás kráčí turisté ve skeletech, se skialpy na zádech. Využívají poslední hromádky sněhu a v tričku s krátkým rukávem také už příjemně jarních, ne-li přímo letních teplot.

Polovina dubna a nádherné čemeřice: v pozadí se mísí skupinka turistů se skialpinisty.

Kam jinam za jistým sněhem na sněžnice než právě kousek pod Vídeň? Pokud (ne)máte štěstí na počasí, může být víkendová akce více než výživná.

5) Ledovec pod Vídní
A posledních hromádek sněhu se dá v dubnu i květnu krásně využít také pro ledovcové kurzy tak, jak to dělá Český alpský klub nebo Rakouský Alpenverein (a nejspíše v příštím roce okopíruje spousta dalších organizací). Pro oba spolky jako instruktorka pracuju a tak jsem se letos už dvakrát pokoušela naučit desítky Rakušanů, jak se z trhliny vytáhnout. S lehkou fantasií jsou vysoké sněhové převěje opravdovější než ledovcové trhliny, je zde mnohem tepleji, pokud se chcete blýsknout, máte zde stáda kamzíků, kteří vás zvědavě okukují a nelze nezmínit také otázku bezpečnosti, protože reálný, tedy nesimulovaný pád do trhliny, vám tady rozhodně nehrozí.

Moje jazyková bariéra parádně vždycky prolomí všechny ledy. Drtivá většina Vídeňáků má předky v Čechách. A někteří stále česká příjmení.

Nutno podotknout, že skupinka alpinistů s mačkami, cepíny a kily železa působila v okolí chaty Karl Ludwig Haus poněkud rozpačitě.

„Jako“ na ledovci – najděte pět rozdílů!

Konec dubna – začátek května. A sněhu tuny.

Takže závěr je jasný: navštívit Raxalpe je téměř povinnost! Jsou krásné v každé roční době – a v každé roční době si přijdete na své. Je mi jasné, že nejste žádní peciválové, protože jinak byste se až sem nedočetli.

Bonus (nejen) pro horské průvodce – pár info, kterými můžete kořenit zájezdy:
– sněhová lavina, která si zde v roce 1986 vyžádala tři oběti, inspirovala horolezce z Vídně k založení první horské záchranné služby v Rakousku
– Ottohaus se stal rodištěm psychoanalýzy za častých pobytů Sigmunda Freuda
– lanovka, která vede k Otthausu, byla také rovněž první visutou lanovou dráhou v celém Rakousku

Za odměnu – když je v Raxech krásné počasí.