Skip to main content
Řada trekařských tras v Nepálu se bez nich neobejde. Tzv. „suspension bridge“, visuté mosty, patří k Himálaji stejně ikonicky, jako jaci, masala čaj a dhal bat. Prošla jsem jich desítky, snad už i stovky, přesto až letos se mi konečně poštěstilo vidět na vlastní oči, jak se takový most staví.
„Poštěstilo“ přitom nepíšu s žádnou nadsázkou, byl to opravdu neskutečný zážitek, který považuji za jeden z těch nejintenzivnějších, které z Nepálu mám. Pro stavbu mostů se ani v 21.století nevyužívá vrtulník, ale pouze síla lidských zdrojů.
Fotky, které vidíte, jsou z etap mezi Manangem a Thorong Phedi, tedy v závěrečné části treku kolem Annapuren. Šla jsem tento trek v dubnu 2023 hned 2x za sebou, a během toho měsíce jsem nosiče nesoucí 140 metrů dlouhá ocelová lana potkala několikrát.
Na fotkách ta masa lidských těl a tíha lan nevyzní, ale představte si to v praxi. 73 chlapů různého věku, s rozestupy zhruba po 2 metrech, si musí souběžně nasadit na temeno hlavy tuhle velkou ocelovou zátěž (kterou jsem nebyla schopna ani já zvednout sama ze země) a pak se rozvážným krokem jako jeden lidský had posunou zhruba o půl kilometru až kilometr dále, kde následuje odpočinek. A pak znova. A dál, pořád dokola. Než několik těchto lan donesou to Thorong Phedi, do výšky 4 300 mnm.
Mosty se v Nepálu nestaví jen kvůli turistům, bez nich by nebyli schopni překračovat řeky ani místní. Nemluvě o zvířatech, karavanách mul. Jsou důležitým komunikačním prostředkem. Často na stavbu mostů přispívají i místní, u mostů objevíte někdy pamětní desky se jmény dárců.
Máte z těchto mostů respekt? Strach? Občas mívám ve skupině pár jedinců, kteří trpí závratí nebo strachem z hloubky. A tyto mosty jim nedělají dobře. Zde pár uklidňujících rad:
- mosty se staví velmi robustní, vydrží opravdu obrovskou zátěž (viz foto, kde jde řada Nepálců s dalším těžkým lanem), běžně na mostě uvidíte celé stádo jaků
- pokud chodíte s trekovými hůlkami, vezměte si je na začátku mostu obě do jedné ruky, nebo připněte na batoh, hroty hůlek zaseknuté v pletivu nejsou nic příjemného a mít minimálně jednu volnou ruku na přidržení se zábradlí není taky vůbec od věci
- pokud vidíte, že na most vstupuje karavana mul nebo jaků, tak si raději dejte tyčinku, chvíli odpočiňte a nechte tuto karavanu přejít, v Nepálu obecně zvolníte tempo a těchto pár minut vám pak stejně nikde po zbytek dne chybět nebude
