O co méně fotek (o kvalitě nemluvě), o to více zážitků. Znáte Bořeň? Je to největší povrchový znělcový skalní útvar ve střední Evropě, nachází se jižně od Teplic a lezecky je to opravdové eldorádo. Nechybí lehké i náročné cesty, jednodélky i vícedélky, lezení po vlastním jištění. Na první červnový víkend jsem tady vyrazila pracovně. Pánové se obrátili na Horskou školu s tím, že by potřebovali naučit základy pohybu ve vysokohorském terénu. Mají na to víkend a hlavně, potřebují výuku v angličtině. Potkali jsme se v sobotu u skal a vyrazili. Počasí bylo fantastické a tak mě zpětně mrzí, že jsem toho nenafotila víc. Ale fotoaparát v servisu a z mobilu to opravdu není podle mého gusta. Nicméně i přes nepřízeň počasí (nedělní lijavec) a lehkou jazykovou bariéru (tak, jak jsme si pojmenovali řadu uzlů, bychom u rodilých mluvčích určitě zabodovali) to byl víkend opravdu intenzivní. Klukům přeju, ať vše naučené nezapomenou a ať se jim na horách v létě daří vše, co mají v plánu!
Panoramatický výhled z levého jižního amfiteátru:
Kluci a jejich hrátky se špagátky: aktuálně se učí rybářskou spojku.
A moje spokojená maličkost s tunou železa v sedáku. Po dlouhé době jsem provětrala i všechny friendy a vklíněnce. 
Zcela neumělecká selfie „by Nik“.
V neděli jsme učinili přesun na lezeckou stěnu do Ústí nad Labem. Venku lilo celý den jako z konve, já učinila zcela zásadní objev, kam budu brát příští zimu děti! 
