Když jste rodič, je každá rodinná výprava skoro jako expedice na Mount Everest. Máte jen matné tušení co vás čeká, s sebou vybavení že by bylo potřeba dvou nosičů (a tím nemyslím ty cyklistické), na fotkách to vypadá jako procházka na Kokořín a výsledek je nejistý. Cesta je cíl, že? Protože jsem hlavně horal, tak jsem si tak minimálně připadala. Když jsem koukla do kalendáře, zavětřila volný víkend a vyservisovaná kola, která jsme letos ještě neprovětrali. Dnes trocha inspirace: tip na ideální rodinnou cyklovýpravu.
Kdo nemá náladu na román „uštvané matky“, tak srolujte rovnou dolů, tam je sepsáno hlavně praktické info, výbava a mapa:
Den 0: přípravy
Zatímco na měsíční trek do Nepálu jsem sbalena za 47 minut, tohle byla mnohem větší výzva. To máte: namontovat na 3 kola držáky na brašny, najít helmy, které by pasovaly na hlavu mě a ne někomu jinému, 3x vyměnit píchlou duši (nakonec vyměněn celý plášť), 2x ujetý vlak (přímý spoj Brno – Vsetín zatím nejezdí), sbalit věci pro teploty 10 – 30 stupňů celsia. Déšť a slunce. Challenge accepted!
Den 1: vyjíždíme
Je to jak ve špatně napsaném scénáři:
13.00 vyzvedávám děti ve škole, přičemž zjistím, že ani jedno není po obědě (a to mají 11:40 konec výuky)
14:00 vyjíždíme na kolech směr nádraží (zaručeně vždy největší bojovka v Brně.. dostat se na kole z Kraví hory do centra, s dvěma dětmi v pátek odpoledne.. na tohle by měl být nějaký městský cyklokoordinátor)
14:10 zjišťuju, že zadní kolo jede po ráfku (tento týden už po třetí)
14:30 jsme zpět doma, snažím se zrušit vlaky, sháním nové kolo, novou duši, nový plášť, cyklonosič, auto s řidičem… prostě cokoli, co dokáže 1 dospělého a 2 děti s 3 koly dopravit do půlnoci do Vsetína
14:45 přebaluju obsah cyklobrašen do batohu stylem „co nemám to nepotřebuju“, takže vyhazuju pyžama, náhradní mikiny, náhradní kalhoty, ponožky, čelovky.. zůstává jedno triko pro každého, lékárnička, jídlo a kartáček na zuby
15:00 vyrážím pro náhradní kolo (díky Klari za půjčení)
15:30 přijíždí manžel s mým opraveným kolem (vzal to rovnou přes 2 cykloservisy….klobouček)
16:00 valíme znovu na nádraží, chytáme vlak, pak další nějak taky a v 20:00 přijíždíme směr Vsetín
20:00 sice přijíždíme do Vsetína, ale všechny obchody tady zavírají, takže děti dostávají k večeři suchou housku z Alberta na periferii
22:00 všichni tři chrníme, mentálně i fyzicky připravení na sobotní výkon
Den 2: Cyklotrasa
V hledáčku ji mám už dlouho. Děti nejsou žádní „rození bajkeři“ a já od porodu tomu kolu taky nedávala tolik, jako v období, které si už snad ani nepamatuju (rozuměj to „před dětmi“). Sice jsem se naštěstí stále vlezla do 15 let starých cyklokalhot, ale na cyklodres si připadám teď už moc amatérsky. Čili tohle byla jasná volba (po Labské cyklostezce, trase z Lednice do Brna a dalších dětských cyklošlágrech.. o těch snad jindy). Ráda bych napsala takové ty klasické hlášky typu „Vsetín nás přivítal krásným počasím a výbornou náladou, děti byly nadšené, že konečně můžou vyjet“.. ale realita byla, jak asi tušíte, na světelné roky vzdálená. Snažila jsem se akci prodat jako „pohodová projížďka 50 km podél řeky, žádné stoupání, žádný pot a spousta dětských hřišť, koupačka atd..), ale pochopila jsem hned ráno, že jestli chceme večer stihnout vlak, tak budeme muset tempo z průměrné rychlosti 7 kilometrů na hodinu trochu zvýšit. Krásná cyklostezka lemovaná zelení, řeka Bečva nám šuměla po boku a 90 % svačinových zásob zmizely během prvních dvou hodin. Já snila o šálku kafe, který byl v nedohlednu. Soustředit se na 2 špunty na kolech není takové idylka jako jít s nimi pěšky v horách. Ty bláho. Oni jak jsou zvyklí si se mnou povídat, tak tady moje hlasivky dostaly zabrat. Mentální kapacita vyčerpána ještě rychleji než zásoba svačinek.
Nejlepší místo na dobití baterek, bufetový oběd a odvedení myšlenek od bolavých zadečků jsme objevili přesně v poledne na kraji Valašského Meziříčí. Lamy, které můžete krmit. Hřiště. Hranolky a nanuky. Birell.
Před námi posledních 30 kilometrů a odjezd vlaku za 4 hodiny. Nejen obrazně jsme tedy šlápli do pedálů a ve čtyři odpoledne chroustáme v lázních v Teplicích velké oplatkové medaile. Vlak jsme stihli a prý můžeme příští víkend vyrazit zas.
PRAKTICKÉ INFO
Vlakové spojení z Brna je pro přepravu kola překvapivě komfortní. Samotná cyklostezka vede převážně mimo silniční komunikace, takže se s dětmi nemusíte bát jízdy v divokém provozu. Výškový profil je více než příznivý, jede se pořád mírně z kopce nebo po rovince, zvládnou opravdu i dětští cyklističtí začátečníci (nejen děti, ideál i pro pohodovou dospěláckou cyklistiku). Až na jeden jediný úsek terénem (bavíme se asi o 3 kilometrech, lze objet) všude projedete i s Chariotem nebo jakýmkoli cyklovozíkem.
Nejlepší zastávky po trase:
- hřiště v Mikulůvce (je tu cyklopoint, zamčené toalety, pitná voda, automat na občerstvení, dětské hřiště a stojan na servis kola)
- areál s lamami před Valašským Meziříčím (obligátní hranolky, knedlíky nebo párky k obědu, ale děti se zabaví na hřišti a krmením lam)
- pumptrack ve Skaličce
- lázně Teplice nad Bečvou (lázeňské oplatky :))
Kdybyste si chtěli trasu rozdělit na víc dní, tak stihnete navštívit i Hranickou propast (nejhlubší propast světa), Zbrašovské aragonitové jeskyně, u Lipníka nad Bečvou hrad Helfštýn, koupat se nebo si to prodloužit až do Přerova.
VÝBAVA
Když jsem nám vybírala brašny, tak se mě ve firmě Azub ptali, jestli to myslím vážně. Ty barvy. No jo.. když moji úchylku na modrou znáte, kolo i helmu mám z doby „červeného období“ (kterou jsem završila červenou barvou na vlasy), a děti to mají každou hodinu jinak. Barva je jedna věc, ale hlavní je funkce. Brašny jsou nepromokavé, s řadou funkčních detailů (reflexní prvky, stahování, uchycení na nosič, přenášení atd..) spokojenost více než 100 %. Navíc ty dětské brašny, co mají na řídítkách, lze zamknout tak, že je nikdo neukradne. Jasan, může se ztratit vnitřní obsah, když je nikdo nehlídá, ale plyšák z Ikea naštěstí nemá valnou hodnotu. Jen tu citovou (zase se dá lehce sehnat znovu).
Vozte s sebou lékárničku… ale adekvátní této aktivitě. Takže hlavně dezinfekce, náplasti atd.. Osvědčil se mi Alfasilver, náplast a dezinfekce v jednom, stačí nastříkat na rozbité koleno.
Na řídítkách mám ještě držák na mobil od Peakdesign. Na této značce dost ulítáváme, cena vyšší, ale vše kompatibilní, takže využívám i jejich držák na zrcadlovku, na navigaci do auta a brašny na cesty.
- Moje zadní cyklobrašny: ORTLIEB Back-Roller Plus CR – dusk blue (skvělá velikost pro mě s 2 dětmi, když nespíme pod stanem a nepotřebujem 3 spacáky, vejde se náhradní oblečení, svačiny atd.. když pojedu sama, sbalím se do nich komplet)
- Moje přední cyklobrašna: ORTLIEB Ultimate (oceníte kolik je v ní prostoru, nahoře nepromokavou folii pro mobil nebo mapu, praktickou přenositelnost a jak rychle se do ní dostanete)
- Dětské cyklobrašny na řídítka: ORTLIEB Handlebar PackPlus (nejčastější dotazy od vás, jestli to děti nemají těžké a kolo jim to nepřeváží, tak fakt ne, normálně si dál kolo samy naloží, opřou o stojan atd.. a když je potřeba, brašna má popruh a lze vzít přes rameno)
- Řídítkové držáky na brašny: ORTLIEB Handlebar mountain set (můžete koupit se zámkem nebo bez zámku, nechte si poradit, které na řídítka budou sedět, děti na Woomu kole mají držák na elektrokola, já držák na gumičku (lze rychleji sundat)
Jsem hrdým ambasadorem této značky, takže pokud napíšete mail, pošlu kód slevu, která potěší!
