Boty na hory

Náhled do mého holčičího botníku. Napadlo mě, že vám ukážu všechny boty, které v létě nosím. Protože překvapivě je právě v létě můj botník nejrozmanitější a můžu tak někomu pomoci s rozhodováním a výběrem, jaké boty si na jaké aktivity pořídit. Ostatně je to téměř kompletní přehled mé outdoorové obuvi, v zimě to ještě doplňuji botami na lyže (skelety, lyžáky a boty na běžky, plus brusle).

Nečekejte ovšem ode mně žádné tipy na vybrané značky obuvi, nechci žádné konkrétní nikomu vnucovat.  Každému sedí jiné boty. A každý výrobce používá jiná kopyta, některé boty tak jsou na vyšší nárt, některé na užší / širší nohu. Co sedí mně, nemusí sedět vám. Nehledě na skutečnost, že každý má na boty jiné požadavky. I pod pojmem „turistická obuv“ si lze představit ledasco. Tu mou turistickou obuv vidíte tady: (a ještě chci upozornit, že se nejedná o žádný „produkt-plejsment“, všechny boty jsem si koupila, vlastním uvážením).

1. Botky na ferraty

Letos jsem po letech musela opravdu vyřadit milované Scarpa Mojito, které se mnou prošlapaly opravdu hodně (a vydržely mi 6 let v dost intenzivním zápřahu). Zkusila jsem změnit značku a pořídila tyto La Sportiva. Kam je nosím? Primárně na ferraty, těch vylezu během letní sezóny přes 150. V podstatě je to taková moje pracovní obuv. Jsou měkké, lehké, přitom dobře drží na skále.  V přední části podrážky mají „climbing zone“, od těchto bot očekávám hlavně to, že mi dlouho vydrží, dá se v nich chodit i na turistické výšlapy a na noze rozhodně vypadají lépe než na fotce (upřímně? když jsem je viděla v nabídce na hudy.cz, tak bych si je nevybrala ani náhodou.. ale přesvědčily mě až naživo a teď za ně dávám ruku do ohně).

2. Sandálky

Ano, vidíte že mám na léto dvoje sandálky. Ty jedny značky „Keen“ nosím klidně i do hor, na turistické výšlapy, protože výborně kryjí prsty na nohou a nehrozí mi tak, že si je i v náročnějším terénu ukopnu. Ty druhé, značky „Lizard“ mám neuvěřitelných 12 let!!!!! Jsou to neskutečně poctivé držáky, u kterých jsem váhala fakt dlouho, jestli za ty peníze stojí. A když si spočítám jejich CPW (cost-per-wear.. za kolik jsem je koupila děleno tím, kolikrát jsem je měla na noze), tak se bavíme o méně než haléřové položce. Na zimu je neschovávám do sklepa, ale cestují se mnou i všude po světě jako druhý pár obuvi (společně s pohorkami), když chci ulehčit nohám po celodenním trekování. Jsou lehké, skladné a i ty suché zipy stále drží.

3. Vysoké pohorky

Ty mám taky dvoje, jak vidíte. Vpravo nahoře a vpravo dole. Obojí jsou určeny na treky do vysokých hor, natěžko, na ledovec, na špatné počasí atd.. proč mám dvoje? Ty horní jsou Hanwag Alaska. Naprosté držáky, celokožené pohorky, s kterými počítám minimálně dalších 10 let. Prošoupaná podrážka se dá vyměnit ve Zlíně. Jsou lehké, uvnitř měkké, seděly mi na první dobrou bez jakéhokoli rozcházení. Používám je když:

• chodím natěžko s batohem (treky v Nepálu, přechody evropských hor, zimní akce – boty do sněžnic…)
• když je v plánu nějaký krátký úsek po ledovci (typická akce – výstup na Dachstein ze severu: krátký přechod ledovce, nutnost mít mačky a pak ferrata po skále), používám na ně lehké řemínkové hliníkové mačky
• když prší (díky tomu, že jsou celokožené, tak opravdu nepromoknou – základem je ale dobrá domácí péče, impregnace voskem)

Pak mám ještě druhé vysoké boty. Ty modré vpravo dole. Zamberlan Cervino. Mají už více švů, jsou tvrdší než Hanwagy, ale mají vzadu na patě žlábek, pro rychloupínací mačky. Ty používám na:

• přechody přes ledovce (delší akce, kde mám mačky na noze více dní, např. v Chamonix, pod Grossglocknerem apod).
• v zimě na lezení ledů (nelezu nic extra těžkého, max. trojkové ledy, kam mi stačí moje rychloupínací mačky s horizontálními hroty)
• kamkoli, kde uznám že by se hodily rychloupínací mačky (mnohem lépe drží na botě)

Tyto boty jsou bohužel tvrdší, např. na treky do Nepálu bych si je nevzala. Značku jsem si nemohla moc vybírat, v mé velikosti nohy „35“ moc výrobců, kteří by dělali na patě rychloupínací systém, není. Přesto jsem s nimi navýsost spokojená a neměnila bych.

4. Béérfůůt

No i já jsem to musela zkusit, jaké je to nosit barefoot boty. Když jsem začala vybírat, po jakých se poohlédnout (no ty tyrkysové Merrely.. achchc), tak nakonec vyhrál argument českého výrobce, který mi je schopen za pár drobných boty znovu podrazit (bavíme se o částce 300 Kč). Mám tedy model od zlínské firmy Saltic, s prakticky pogumovanou špičkou, a šlapu s nimi kamkoli po české přírodě. Zvládají i hřebenovku Krkonoš. Jsou boží.

5. Lezečky

Ty mám taky dvoje. Jedny na vícedélkové cesty (Tatry, Chamonix), kdy vím že v nich budu trávit několik hodin. Ty jsou prošlápnuté, v podstatě pohodlné a zcela proti módnímu diktátu si do nich dokážu vzít i ponožky. Ty druhé jsou tvz. „útočné“ (jak by to jistě nazvali „ozajstní clajmbeři“). Prostě jsou menší, prsty do nich musím skrčit, vydržím v nich tak půlhodinku a drží opravdu na čemkoli. Ty vypadají ještě dost nově, protože ruku na srdce – na české skalky jsem se tohle léto dostala tak všehovšudy max. šestkrát.

Klidně mi nechte pod článkem komentáře na vaše tipy na letní turistickou obuv. Zaznamenala jsem, že teď prý hodně frčí nějaké nízké Salomony, o sandálkách teď nemám absolutní přehled a pohorky? No jasně že bych si ráda koupila La Sportivy, ale zatím je nezačali dělat v dětských velikostech.

Sháníte boty a potřebujete poradit od někoho dalšího než jsem já? Navedu vás k profíkům do české sítě prodeje Hanibal! Nebo na jejich webové stránky… https://www.hanibal.cz/outdoorove-boty/