Krátce Raxy a Hohewand

Není nad to odskočit si neplánovaně na dva dny do Rakouska, pod Vídeň. Těšila jsem se po hektických dvou týdnech na několik dní oddechu, než vyrazím zase na hory. Iva, Petra a Martin měli v plánu zkusit si pohyb na zajištěných cestách a nemohli o víkendu. Instruktor, který s nimi měl vyrazit, si natrhl sval a tak jsem v pondělí večer narychlo a nečekaně balila batoh, abych v úterý dopoledne už překračovala státní hranici. Naštěstí zrovna Raxalpe a Hohewand jsou oblasti, kam už trefím i poslepu a na tamní ferraty není potřeba žádná další příprava, plánovaní túry nebo studium trasy.

Martina, 12 let. Poprvé na ferratách, ale mrštná jako veverka a odhodlaná vyzkoušet něco nového. Zároveň dostatečně zodpovědná, aby se už mohla po zajištěných cestách pohybovat zcela sama.

Maminka Iva. Nadšená, sympatická a věčně dobře naladěná. Na ferratách poprvé a určitě ne naposledy.

A rodinný přítel Martin. Na ferratách poprvé a doufám že ne naposledy :). Na rozcvičení a první krůčky jsme zamířili na klasickou cestu Währingersteig. V ČR panují děsivá vedra, v Rakousku to není o moc lepší. Naštěstí je začátek týdne a nikde ani noha, takže máme na cestě klid a poměrně dost srandy.Druhý den slibuje stejně skvostné počasí a tak je jasné, že musíme zamířit na tu nejlepší zajištěnou cestu jižně od Vídně, a to Hans von Haid steig. S lehkým úděsem jsem zjistila, že jsem ji od té doby, kdy byla nově přejištěna, ještě nepřelezla. Nové jištění je v některých úsecích znát, někde nenajdete naopak žádný rozdíl. Každopádně je to mnohem lepší než to bývalo, jen v suchém létě musíte počítat s tím, že zcela vyschne pramínek pitné vody, který je nedaleko nástupu k ferratě. A tak minimálně 3 litry na osobu a den jsou nezbytnost! Kdo to zná, tak ví, že se jinak jeden dokáže odrovnat už jenom nástupem pod ferratu.Úvodní žebřík. Být tady o víkendu, na zadek vám koukají přešlapující davy nedočkavých ferratistů. Ve středu je tady božský klid!