Stihnu to? O turistickém značení v Rakousku

Napadlo vás někdy, jak se značí turistické trasy jinde než u nás? Jak se počítají časové vzdálenosti na ukazatelích? Postupně se dostanu i k dalším alpským zemím, dnes začnu celou moji minisérii Rakouskem. Zrovna tady se turistické značení liší podle spolkové země a regionu, takže je rozhodně situace mnohem méně přehledná než u nás. Navíc se značením pěších cest zabývá řada organizací. Nejde tedy hovořit ani o jednotném způsobu značení. Mimochodem, jen ve Východních Alpách si můžete projít více než 55 000 km značených cest!

Ponechme teď stranou nížinné oblasti a vydejme se do hor. Zejména v alpských regionech je už roky citelná snaha po jednotném způsobu značení a za inspiraci je kladeno Švýcarsko (jak jinak, že?). Zatímco v rámci jednotlivých spolkových zemí je problematika značení upravena různými předpisy, tak od roku 1990 je na doporučení Rakouského alpského klubu (Österreichischer Alpenverein) používán ve všech spolkových zemích v alpských oblastech třípásový pruh červená-bílá-červená.

Nejdále je aktuálně spolková země Tyrolsko. V roce 2 000 přišla s novou koncepcí turistických a horských cest. Tu nabídla poté nejen všem dalším spolkovým zemím v Rakousku, ale také Alpenvereinu jako základ pro rozvoj všech místních a regionálních koncepcí. Kompletní materiál v němčině ke stažení zde:

Základní myšlenka je prostá: rozdělení turistických tras podle technické náročnosti. V němčině tak rozlišují tzv. „Wanderwege“ – turistické cesty. Ty najdete v oblasti trvalého osídlení, spíše v nížinách a také v lese. Nepředpokládají se od vás žádné zkušenosti s horským terénem ani speciální vybavení. Cesty jsou široké, bez významnějšího stoupání nebo klesání. A pak „Bergwege“ – horské cesty, paušálně spíše nad hranicí lesa. Tady už očekávejte horské zážitky, potřebujete dobré vybavení a rozsáhlejší přípravu.

Značení obou cest se provádí pomocí tabulí a turistického značení. Tabulky žluté barvy se šipkou jsou doplněny černým písmem, označují cíl, dobu chůze, číslo cesty, správce trasy a někdy i další doplňující a užitečné informace (vyhlídky, občerstvení, ferraty atd).

OBTÍŽNOST CESTY – viz text níže

Cíl cesty

Místo, kterým procházíte cestou k cíli

Případné označení tématické cesty (naučná, dálková atd).

Piktogram (v cíli je lanovka, občerstvení, autobusová zastávka atd..).

Čas potřebný k dosažení cíle (viz níže)

Číslo cesty (viz níže)

U horských tras se na směrovkách objevuje ještě barevné kolečko, označující obtížnost. Stejně jako např. u sjezdovek jsou tři: modré, červené a černé. Více než text bude srozumitelnější obrázek. Ulehčí to volbu trasy i v praxi. Jen POZOR: ve Švýcarsku zcela obráceně označuje modrá směrovka nejnáročnější terén (suťová pole, zajištěnou cestu, ledovec atd)! Rozklikněte křížek a zobrazí se i popisek.

Systém značení obtížnosti – stejně jako na sjezdovkách (modrá – červená – černá)

Mrkněte – platí to takto v Tyrolsku nebo Solnohradsku

Ale POZOR! Modrá barva ve Švýcarsku a Vorarlbersku znamená pravý opak! Jsou to náročné terény, ledovce, zajištěné cesty, suťoviska atd.. NEPLÉST!

Vidíte na fotce vlevo směrové cedule? Jsou tam krásně zobrazené „puntíky“ – značení obtížnosti cest. V Rakousku (konkrétně tato fotka je z pohoří Wilder Kaiser a všechny cesty označené černou barvou jsou ferraty). A foto vpravo – to je švýcarský směrovník. Tady můžete vidět zase krásně modrou cedulku, označujícící dle švýcarského systému náročný vysokohorský terén, tady konkrétně v kantonu Graubünden výstup sutí k zajištěné cestě, via-ferratě.

Možná teď už umíte vyčíst ze směrovek víc věcí než včera. A co to číslo, které se někdy objevuje na pravé straně směrovek? Značené trasy jsou očíslovány jedno- až trojmístnými čísly tak, že 1-8 jsou dálkové trasy procházející celým Rakouskem. Oproti tomu trojmístná čísla jsou regionální cesty (a stovková číslice odpovídá označení horských celků).

Údržba cest

Turistické a horské cesty jsou v Rakousku udržovány několika turistickými a alpskými svazy (ne jako u nás v ČR, kde se o ně kompletně stará KČT). A zatímco u nás se používá kilometráž, v Rakousku na rozcestnících naleznete údaje o čase, v jakém byste měli teoreticky dojít do cíle. Je to super užitečné – dobře tak v konkrétním terénu posoudíte lépe své vlastní tempo a také můžete túry lépe plánovat (např. z důvodu blížící se tmy). Stalo se vám někdy, že časy neseděly nebo neodpovídají? Pro jejich výpočet se využívá evropský standart DIN 33466 a tedy koeficienty:

300 výškových metrů za hodinu pro výstup
4 kilometry na hodinu pro postup horizontálně
500 výškových metrů za hodinu pro sestup

K výslednému času, který vypočtete podle tohoto vzorečku, se pak připočítávají ještě rezervní minuty navíc. Podle klíče:

vzdálenost do 45 minut chůze = připočtení rezervních 5 minut
vzdálenost 1 – 2 hodiny chůze = připočtení rezervních 15 minut
vzdálenost větší než 2 hodiny chůze = připočtení 30 minut

Ovšem i tady platí výjimky. Pokud se počítají časy technicky náročnějších tras (např. ferraty, vysohorské výstupy, postup po ledovci), tak se obtížnost promítá do delší doby chůze. Jednoduše bude celá túra trvat ještě delší dobu. V časových údajích se to snaží lehce zohlednit, ale např. na ferratě nejste schopni odhadnout počet osob před vámi, jejich technickou zdatnost atd.

A více času = delší doba chůze je zohledněna také u tematických stezek (výlety pro děti, speciální značené naučné stezky atd.. dle matematických propočtů by časy na jejich projití měly být kratší, ale počítá se s tím, že se budete cestou zdržovat. A časy jsou tudíž hrubě orientační). Pokud jste němčináři, tak se můžete začíst do pěkného manuálu ke značení turistických cest, který má na svých stránkách volně ke stažení Alpenverein. Detailisty může nadchnout i soupis materiálů pro výrobu směrovek, použití barevné škály a další špíčky.

A já jdu sepisovat text o značení ve Švýcarsku.