Sokotra I perla Indického oceánu

„Strávit týden na Sokotře je jako dostat letenku na cizí planetu. Ono vůbec sehnat sem letenku není jednoduché, jak napíšu dále. Nejsou tu žádné resorty ani luxusní hotely, jen drsná příroda, bizarní vegetace a pocit, že jste se ocitli v dávné éře Země, kde si příroda dělala věci po svém. A nejsou tu ani turisti: respektive přiletíte s letadlem plným obyvatel bývalého SSSR, ale ti mizí na pláže a potkáte se opět na letišti. V horách liduprázdno. A proto první tři dny mířím vždy do hor, na přechod centrální části. Víc pocení je ale odměněno nekonečnými úžasy nad krajinou, kterou by klidně mohli použít jako ilustrace pro nějaký science-fiction román.“

V horách:

Srdcem ostrova se táhnou vápencové hory Haihir (taky najdete název Hajjar.. záleží na transkripci z místního jazyka, který žádnou psanou formu nemá 🙂 . Přijdete si na své, pokud milujete dramatické vápencové útvary, úzké stezky a prastaré dračince. Spaní v horském sedle. To budete v sedmém outdoorovém nebi. Ráno vás probudí stádo krav nebo koz. Přecházela jsem poprvé Sokotru v roce 2010, měli jsme na to 6 dní a museli se stihnout vrátit z jižního pobřeží zpátky na sever. Můj outdoorový šatník spočíval v ručně batikovaném triku a bavlněných kalhotech ze sekáče, protože na original Rejoice nebyly peníze. 

Teď se skupinkami vyrážím na naprosto stejnou trasu, porovnávám fotky s minulostí. Výhledy stále stejné: na jedné straně moře, na druhé vápencové věže, všude ikonické deštníkové siluety stromů dračí krve. Domorodci stále sbírají jejich mízu a léčí nám každou oděrku.  Bývá u mě zvykem, že vždy sdílím trasu s tipy, tentokrát si ji s dovolením nechám pro sebe, jako moje knowhow. 

Abychom to měli komfortní, naše věci nakládáme na velbloudy, šlapeme tak nalehko, užíváme si koupání v horských tůních. Jídlo = piknik v přírodě, večer teplá večeře a čaj u ohýnku. Žádný signál, žádné světelné znečištění. Ohromné hvězdy. Co všechno si člověk v takových podmínkách dokáže odepřít a přitom být spokojený, že? 

Na plážích:

Po třech dnech v horách skáčeme do vln Indického oceánu. Ostrov je tak malý, že pláží tady objevíte několik, na jihu i na severu, kam se pak i vracíme. Jedno mají pláže společné: bělostné duny, tyrkysová barva, obří mušle (které naštěstí nemůžete vyvážet). A i tady jste většinou sami. Taky žádné bary a žádná piňakolada. Nedaleko pláží pak neskutečné jeskyně plné krápníkové výzdoby. Ať už jste kdekoli, pořád se vrací stejný pocit: je to tady jiné než kdekoli jinde. Nikde jinde na světě nenajdete tak podivuhodnou kombinaci krajinných scenérií, rostlin, osamělosti. Zároveň lidé, praktikující muslimové, neskutečně milí, příjemní, komunikativní, ochotní.

Co nevynechejte je určitě jižní pobřeží a pak západní laguna Qalansiyjah. A pak horské sladkovodní jezero „Infinity Pool“. Narovinu, je to neskutečná „instáčovka“, ale budete nadšeni.

Praktické info:

Cestování sem není pro každého. Trochu zapomeňte na pohodlí. Teploty tady taky nejsou nejnižší, takový trekking v 25 stupních ve stínu je netradiční zážitek. Kdo by čekal, že na ostrově, kde skoro nic neroste a kde civilizace funguje ani ne na půl plynu, bude trpět hlady, tak se nemá čeho obávat. Jídlo je tu skvělé! Čerstvé ryby, chlebové placky, jednoduché zeleninové směsi. Vše voní kořením. Jednoduchost je tady recept, který funguje.

Koupit sem letenku není vůbec jednoduché: ostrov je prakticky součástí Jemenu, a přes ten se aktuálně letět nedá. Létá se sem rovněž 2x týdně z AbuDhabí, charterovým letem, který vám zprostředkuje místí agentura. Není v systémech letenkářských zprostředkovatelů. Jen letenka – AbuDhabí – Sokotra vyjde na 1000 dolarů. A místní agentura je klíčová, i co se organizace dalšího pohybu po ostrově týče. Bez ní se prakticky nedostanete nikam. Veřejná doprava tady není. Letiště je od Hadiba taky daleko. Takže cestujete v terénních autech, všude vás doprovází místní průvodce. Spíte jen ve stanech.

Pokud máte rádi místa, kde mobilní signál je zatím stále vzácností (ano, Starlink už teda došel i sem, ale jen večer a ráno), kde si příroda dělá, co chce a kde musíte zapomenout na pohodlí, pak vás Sokotra uhrane stejně jako mně. Čeká vás jedno z nejkrásnějších dobrodružství, jaké jste si v 21.století na planetě Zemi dokázali ještě představit.

Ale i tady to rychle zmizí… viz aktuální článek, psaný během našeho posledního pobytu přední českou arabistkou:

Moje balení / co s sebou

Když pár hodin před odjezdem na letiště dostanete avízo, že letecká společnost odmítá podpalubní zavazadla, tak opravdu moc věcí s sebou nebudete potřebovat. Dobré školení 🙂 Nicméně rozhodně sbalte:

• spacák (stačí teplotní komfort kolem 15 stupňů.. v noci je příjemně)
• plavky a ručník
• volné oblečení pro zahalení rukou a nohou, plus šátek na vlasy (přeci jen muslimská země a hodí se, pokud si protáhnete návštěvu o exkurzi v Abu-Dhabí
• dvě tři trička s krátkým rukávem, nebo trika a tílko, a kraťasy na treking
• hygienické potřeby (opalovací krém, mýdlo, kartáček a pasta)
• sandálky, nízké trekovky
• elektronika (čtečka, dost powerbanek na dobíjení elektroniky)
• čelovka, lékárnička
• klobouk nebo kšiltovka, sluneční brýle
• lahev na vodu
• sbalit vše do batůžku, nebo jakékoli cestovní tašky plus si vzít malý batůžek na trek