Kurz pohybu na sněžnicích nebyl zase tak šílený nápad, jak jsem si zpočátku myslela. Nejenom že podobné, ne-li stejné akce, už má v zimní sezóně 2013 v nabídce nejeden kolega – horský průvodce (a to jste si kluci vloni klepali na čelo hihi – vy víte o kom mluvím) , ale hlavně je o kurzy čím dál tím větší zájem. I letos, po prodlouženém víkendu ve střední části Totes Gebirge, se zástup vyznavačů sněžnic rozroste o několik dalších oveček. To potěší. A snad to nadšení klukům (a slečnám) vydrží minimálně do příští zimy, ať můžeme vyrazit zase.
Zatímco v údolí už květou sněženky, v Tauplitzalm je ještě pohádková zima.
Někomu se může zdát, že tři dny jsou poměrně dlouhá doba na to, aby se někdo naučil nazout sněžnice a začal v nich chodit. Zejména když chůze na sněžnicích není žádná věda, spíš naopak. Souhlasím. Pokud se chcete na sněžnicích prohánět po Vysočině, tak nemá smysl obětovat víkend výletu do Alp. Pokud ale nechcete celou zimu strávit za pecí a dopřát si výlet na pořádné kopečky i v zimě, aniž byste museli pořizovat drahou skialpovou výbavu, tak jsou sněžnice ideální volbou.
Chůze vpřed je hračka, z kopce to šlo taky samo, do kopce už hůře (ale to není sněžnicemi).
Nácvik chůze je maličkost – po hodince tréningu už ani nepoznáte, že vám na botách vůbec něco vyrostlo. Tím to ale teprve začíná. Pak vám někdo rozdá magickou trojici „sonda- pípák-lopata“ a začne teprv dril, co s tím. Dokud je to jen nácvik, tak je to zábava.
Než vyrazíme do terénu… jak děvčata vtipně poznamenala: kabelku s rtěnkou a zrcátkem, která pípá, mít neustále u sebe. Ale co s ní?
Sněžnice a nuda? To rozhodně s námi nehrozí!
Klouzavý blok. Aneb jednoduchá testová otázka pro absolventy lavinových kurzů: jaké hrozí lavinové nebezpečí, když se blok sněhu nehne ani poté, co na něm skotačí 8 chlapů?
Ráno plné energie a elánu, před výstupem na Grosser Tragl. Síly, které šetříme střídavým prošlapáváním stopy, se nám ještě v kopci hodily!
Historický okamžik a historická fotografie: účastníci kurzu to vůbec netušili, ale stali se svědky a přímými účastníky prvního zájezdu v ČR, který vedli pouze horští průvodci s mezinárodní licencí UIMLA. Oba dva. Samozřejmě jak se říká… malý krok pro člověka … pro nás také malé ale milé prvenství.
Vrcholové foto na závěr. Po namáhavém výstupu na Grosser Tragl se sice slibovaná panoramata zrovna nekonala. Ještě že byl vidět aspoň ten vrcholový kříž. A u něj skupinka spokojených sněžničářů.
