Na vrchol Mt. Kenya

Když se řekne Afrika, tak si většina lidí vybaví safari, pouště nebo slunce pálící do korun akácií. Ti, co mají rádi vysoké hory, tak k tomu připojí ještě Kilimanjaro. Já mám ještě jinou asociaci: Mt. Kenya. Ideální cíl pro ty, kteří si chtějí užít trochu výšek bez přehnané dřiny (i když zadarmo to taky není) a cestou z kopce fotit stáda volně pobíhajících zeber. Stačí vám přitom prodloužený víkend a další (nebo první) „pětitisícovka“ je skoro zaručena.

Nabízím krátký popis, návod, jak si ten kopec užít na maximum. Pokud byste se chtěli vypravit beze mně (hned tak se tam teď zase nechystám), tak nabízím svoje know-how, konzultaci i zajištění komplexních služeb.

Proč Mt.Kenya?

V Africe mám zkušenosti z více vysokých kopců. Přešla jsem Měsíční hory Rwenzori, jejichž nejvyšší vrchol Margherita Peak je zároveň 3. nejvyšší vrchol. Afriky. Přešla jsem Vysoký Atlas i jižní Dračí hory. Byla jsem na Kilimanjaru. Když bych si měla vybrat nebo srovnávat, tak Atlas i Dračí hory jsou kapitolou samy o sobě. Naprosto jiné a stojí za návštěvu. Při porovnání všech 3 nejvyšších kopců Afriky bych Mt. Kenya dala na první místo. Proč: výprava je krátká, není tak finančně náročná a zažijete tady ještě hodně neporušenou přírodu, přitom minimum lidí. Rwenzori jsou také nádherné, stojí za to, ale už jsme finančně jinde a je to přeci jen 10denní přechod. Kilimanjaro je pro mě osobně velké zklamání. Mraky lidí, spousta odpadků, přírodní scenérie nejmíň zajímavé. Zas je to z nich nejvyšší kopec. Tak si vyberte 🙂

Nahoru po Naromoru:

Naromoru Route je nejkratší a nejrychlejší cesta na Point Lenana, jeden z vrcholů Mt. Kenya, a přesto má člověk pocit, že tady strávil řadu dní. Nebo lépe řečeno: chtěl by, aby trval celou věčnost. Bude se vám tu líbit. Na začátku vás přivítají tropické lesy, kde se šustot listí mísí s občasným pískáním ptáků. První noc strávíte v chatě v Mackinder’s Camp, ocitnete se ve výšce 3 200 metrů a opice vám pobíhají krást sušenky, které měly být součástí odpolední kávové siesty.

Druhý den dojdete do výšky 4200 metrů. Pravda, trochu rychlejší aklimatizace. Můžete tady přespat 2 noci, nebo dát další den vrchol a sestoupit na druhou stranu kráteru, do dalšího kempu. Záleží na vás, jak vás tlačí čas a jaké máte zkušenosti s pobytem ve větší nadmořské výšce. Zvládnout se to dá.

Point Lenana: třešnička na africkém dortu

Samotný výstup na vrchol je skvostný. Respektive mě bavil velmi! Budík ve 3 ráno, obloha plná hvězd a teplota, která vás přesvědčí, že jste si z batohu měli vytáhnout rukavice. Možná dvoje. Výstup je strmý, ale ten moment, kdy se začne rýsovat chatička pod vrcholem, objeví se Point Lenana (=rozuměj ten vytoužený vrchol) a s ním panoramatický výhled na okolní krajinu, za to stojí.

Africké slunce pomalu rozsvěcí obzor, vrcholy Batian a Nelion vás tiše pozorují, a vy si říkáte, že takhle má vypadat ráno. Sami někde nahoře, osvětleni zlatou hodinkou, jen ticho, skály a já, jak vás cvakám na památku, zatímco drkotáte zubama a přemýšlíte, kudy to povede dolů. A kdy se trochu oteplí.

Sirimon: cesta dolů, která stojí za to

Přechod na Sirimon Route byl jako dostat bonusovou epizodu vašeho oblíbeného seriálu. O kterém jste ještě nevěděli, že už je váš oblíbený. Tato cesta je méně strmá a nabízí nádherné výhledy na údolí. Když se vzdalujete od vrcholů, obklopí vás rostliny, které vypadají jako z prehistorického filmu. Lobélie a senécie jsou tak podivné, až čekáte, že z nich vyskočí nějaký dinosaurus. Naštěstí vás z přemítání o Jurském parku vytrhne stádo zeber. 
Přespáváte ještě v národním parku, ale 4.den v poledne, pokud jde vše jak po másle, už můžete procházet vstupní branou a vrátit se do civilizace. Teplá sprcha a dobré kafe.

Osobní tipy pro váš výstup:

1. Sbalte vybavení do minusových teplot: sice jej využijete jen pár hodin, ale je to dost klíčové. Obutí nemusí být technicky tvrdá bota, ale vyšší pohorky oceníte, a v nich vlněné ponožky jakbysmet. Plus rozhodně dva páry rukavic, jedny z toho opravdu teplé. Samozřejmostí je hardshell bunda a péřová bunda. Na nohy taky dvě vrstvy, podvlékací a vrchní. 
2. Termoska a káva: sice jste v epicentru pěstování kvalitní arabiky, ale pro místňáky je káva poměrně drahá komodita a je převážně určena na vývoz. Pokud vám nestačí instantní kafe, tak si přibalte nějakou dobrou vlastní kávu v cestovním balení. Co se ještě hodí na výstupový den, je termoska s horkým čajem. Čaj vám dodají, horkou vodu taky, termosku si vezměte vlastní. Apropos čaj: pije se zde pouze černý, pokud byste rádi večer heřmánek, ráno zelený atd, tak taky přibalte vlastní. 
3. Trpělivost: S přírodou, s ostatními horaly a hlavně sám se sebou. Opakuju to pořád, že je to hodně v hlavě. Když si ji nastavíte na to, že to prostě dáte, tak to dáte! 
4. Energie: Poslední roky alfa a omega všech výprav. Kde dobijete techniku? Je tu signál? Co solární panel? Tak: signál tu chytnete jen sporadicky, zakoupené Airalo vůbec nefungovalo, takže se připravte na několik dní digitálního detoxu. Solární panel nemá význam, v první chatě jede elektřina, takže vše dobijete, na další dny už si vystačíte s výkonnější powerbankou. Dobijete pak po sestupu na hotelu. 

Mt. Kenya je krásnou kombinací dosažení vrcholu a zážitků, které vás potkají cestou. Chladná rána pod hvězdnou oblohou, divoká příroda všude kolem a překvapivý komfort horských chat. Pokud máte čas, dá se tady potulovat déle než jen čtyři dny a užívat si africkou horu plnými doušky. My jsme po sestupu pokračovali po zemi do Tanzanie, kde nás čekal výstup na Kilimanjaro. Mt. Kenya tak pro nás byla nejen nezapomenutelným zážitkem, ale i skvělou aklimatizací a zkušeností s africkými výšinami. A věřte mi, dost se to hodilo. O tom ještě příště.