MAMMUT Peak project III aneb jak bylo

31.7.2012 Nic není nemožné – 1.250 kilometrů, 66 000 výškových metrů a 16 horských pohoří během jednoho dne.
Alpenverein (Rakouský alpský svaz) pojal své oslavy výročí založení (150 let) opravdu velkolepě. Výstavy, akce pro členy, přednášky, speciální edice reklamní materiálů s novou grafikou a vrcholem oslav výstup kam jinam než na nejvyšší vrchol Rakouska – Großglockner (3 798 m). Ať těch akcí na horách není málo, tak byl na stejný den pro jistotu naplánován i centrální přechod Rakouských Alp a tak bylo 28. července v rakouských Alpách trochu rušno (ano, přesně tak – během jednoho dne se vydalo cca 2000 lidí na tůru a přešli Rakousko z Hainburgu do Feldkirchenu).
Shodou náhod a okolností se mi poštěstilo být v týmu, který se pod záštitou firmy Mammut o výstup na Großglockner právě 28. července také pokusil. Z cca 700 zájemců jsem byla jednou z pěti, kterým před rokem přišel do emailové schránky prostý email:

Dear Marie,
congratulations, you are one of the 5 alpinists joining the team „150 Jahre Alpenverein“! We are planning to climb the Großglockner in our anniversary year, on the 28th/29th of July 2012. The details will follow, but first of all we just want to welcome you in our team and look forward to getting to know you!

Pak už jen chodily informační a organizační pokyny, začátkem léta příjemný balíček ze Švýcarska (bundička, kalhoty, batoh i helma v novém designu „Mammut-peak-project“) a vyrážíme. Papír sice snese hodně, ale někdy vydají obrázky za tisíc slov, tak proč se dlouze rozepisovat. Pro zvědavé a němčináře – oficiální tiskovou zprávu naleznete tady: 

Sraz u Grossglocknerhausu – na Großglockner Hochalpenstraße. Vrcholový tým sice čítá jen 5 lidí, ale když k tomu přidáte všechny marketingové zástupce sponzorů (Sport 2000, Mammut, prezident Alpenvereinu s kanceláří, novináři a horští vůdci), tak to vypadalo pomalu jako regulérní zájezd českou Karosou (jen ty řízky chyběly):

Plánovaná trasa vede přes Salmhütte. Pár povinných reklamních fotografií v bundičkách, které nafasovali všichni účastníci, s Großglocknerem za zády. A jedna nereklamní, ale povedená: 

Ve tři ráno vyrážíme na vrchol (respektive na vrchol vyráží náš tým Peak project , zatímco sponzoři, novináři a spol ještě pospávají). Kde jinde než na horách jsou ty nejkrásnější východy slunce?

Čím se liší běžný výstup na vrchol od promo výstupu pro Alpenverein a Mammut? Při tom běžném si prostě jen jdete, při tom reklamním musíte také občas sehrát svou úlohu. Zastavit – obléct bundy – zapózovat – jakože jít – zapózovat – zastavit – sundat bundy a můžeme pokračovat normálně dál. Až na tu hranu, kde to bude zase fotogenické:

Když se vám už bunda nechce z batohu vytahovat, tak se musíte jednoduše schovat do zadních řad. Nová kolekce má přednost.

Na vrcholu v 9:16. Jak by pravil klasik, výhledy byly až spektakulární, impozantní nebo dechberoucí, radost převeliká, spokojenost všeobecná.

Taková sólo fotka na vrcholu o rozměrech 3×3 metry, kde se tísní krom 25 lidí z projektu Mammut Peak a dalších 15 Rakušanů, je celkem kumšt!
 Zároveň se vší touto parádou se vydalo na vrchol i jedno „družstvo“ v dobových kostýmech – náznak prvovýstupu v roce 1800. No, řekla bych, že jim nebylo co závidět.

Závěrečná party na Erzherzog-Johann Hütte. Parádní dortík (podobnost s mým  narozeninovým od Lenky se Zuzkou je čistě náhodná?), tyrolské lidovky (netušila jsem, že kombinace tahací harmoniky a klarinetu se dá poslouchat i několik hodin) a pro mě poměrně intenzivní kurz hovorové němčiny. Začínám pomalu ovládat další světový jazyk – tyrolštinu.