O nevelkém portugalském území v Atlantiku toho bylo napsáno tolik, že jakýkoli můj pokus by byl plytkým a povrchním dílkem bez další přidané hodnoty. Jen si stačí dát do kupy všechny přídomky, kterými se Madeira může pyšnit: květinový ráj v Atlantiku, ostrov věčného jara, perla Atlantiku. … . Bylo jasné, že dřív nebo později Madeiru prostě musím vidět i já a že nejlepším obdobím v roce bude jaro, kdy vše kvete, voní a slaví se květinový festival (o tom samostatně brzy) a můžu si dovolit na dva týdny opustit telefonní signál, všechny mailové schránky a taky cestovní kancelář. Navíc za situace, kdy zdravotní stav nedovoluje běhat po vysokých kopcích a treky „na těžko“ taky nepřichází v úvahu, je Madeira doslova balzámem nejen na duši, ale i na tělo. Jaká je Madeira mýma očima?
Začínáme přistáním – údajně jedno z nejděsivějších nebo nejnebezpečnějších letišť světa díky dráze, která je relativně krátká a postavena na kůlech v moři. Letiště je vklíněno mezi hory a Atlantik a piloti údajně musí projít zvláštním školením a testy.
Být na Madeiře a nenavštívit botanické zahrady je jako si celé horké léto nedat zmrzlinu. Kdo není vysloveně milovník kytiček, může obdivovat azulejos.
Typické reklamní klišé katalogů cestovních kanceláří – malé domky, ve kterých se kdysi „žilo“ (ono se de facto žilo spíše venku). Nečekejte jich na Madeiře stovky, pár je jich jen vystavených v obci Santana, pro jistotu přímo na náměstí, aby si je mohl každý vyfotit.
To nejlepší z horských túr na Madeiře – výstup na nejvyšší bod ostrova Pico Ruivo a přechod z Pico Ruivo na Pico Arieiro. Oblačnost na severu ostrova krásně pod vámi a tak to chce větší paměťovou kartu.
Ideální i pro rodiny s dětmi, fyzicky méně zdatné jedince a milovníky sandálkové turistiky. Z výstupu na Pico Ruivo.
Přechod z Ruivo na Arieiro dá přeci jen díky výškovým metrům už trochu zabrat, ale není to stále nic co by neušly paní 70+ nebo těhotné ženy v 6. měsíci.
Jeden ukázkový obrázek jak vypadá madeirské turistické značení (když už na něj natrefíte).
I na severním pobřeží Madeiry najdete pár hezkých turistických tras. Jen počítejte se silnějším větrem a méně stabilním počasím než na jihu.
A severní pobřeží pro motoristy – silnice už je zavřená, jezdí se tunelem. Ale musel to být silný zážitek.
Nejvýchodnější cíp ostrova, poloostrov de Sao Lourenco. Samozřejmě že katalogové snímky cestovních kanceláří tady mají „azůro“ a bezvětří, ale takto dramatické počasí mělo taky svoje kouzlo.
Staré vavřínové lesy v západní části ostrova – to by bylo bobkového listu na polévku. Mimochodem místo s neuvěřitelnou atmosférou.
Zpátky do města – vyhlášená tržnice ve Funchalu. Doporučuji – i když nic nenakoupíte (čemuž nevěřím, odolat se prostě nedá), tak jen z ochutnávek exotického ovoce budete mít dlouho sladko na patře.
A kde to ovoce všechno roste? Přece tady!
Čím si zpestřit poslední den na Madeiře? Doporučuji návštěvu vinařství Blandy´s. V ceně vstupného je ochutnávka sladkých i suchých vín. A dokonalá marketingová masáž – můžete si tady víno koupit a vyzvednout na letišti v jejich Duty free shopu, za stejnou cenu jako ve městě a ještě z 10 % slevou. No taky máme doma teď pár lahví ve vinotéce.
