Během 12 dní na ostrově jsme stihli projít stovky kilometrů zavlažovacích kanálů, levad. Bez přehánění je levada první slovo, které o Madeiře většinou uslyšíte a být na ostrově a žádnou si neprojít je stejný hřích jako navštívit Prahu a nevidět Karlův most. Fantastickou vlastností levadové turistiky je téměř nulové převýšení. Pravda, aby voda mohla proudit, tak je jasné, že trochu to klesat nebo v opačném směru stoupat musí, ale na vlastní kůži to téměř nepoznáte.

Kam míří opravdu každý levadový turista? K 25 pramenům, na náhorní planinu Paul da Serra. Koho odrazují výškové metry, které se musí k levadě sejít a zase zpět k autu nastoupat, tak nebojte – jezdí tady za poplatek kyvadlová doprava.

Takhle romanticky jsem si levady představovala. Tyhle úseky nejsou už průchozí, většinou vede stezka dole pod levadou a za pár metrů se vrátíte zpátky na kanál. (levada Rabacal)

Levada das 25 Fontes je někdy v úrovni kolen, někdy až k ramenům. Okolní porost vytváří příjemný stín, je to jako jít tunelem.

Zavlažovací kanály pěkně z ptačího úhlu pohledu. Tady je nádherně vidět jak odvádějí vodu dál po ostrově.

Jedna z těch vzdušnějších levad – dolů to máme nějakých 300 metrů hloubky, ale ta panoramata! V turistických průvodcích ji ani nenajdete. (levada vede ze sedla Encumeada)

Tuto levadu jsme prošli snad 6x. Ústí do 5 km dlouhého tunelu, na jehož konci je velký sesuv půdy, takže se musíte otočit a vesele jít tunele zase zpátky. Ale stojí to za to! (levada ze sedla Encumeada)
Jaká škoda, že často neuvádíte o vyfotografovaných levadách žádné podrobnosti, dokonce ani jejich jména. Texty tak mají nízkou informační hodnotu pro toho, kdo by se chtěl na stejná místa podívat. Jinak samozřejmě obdiv. Hana
Děkuji za komentář a zpětnou vazbu. Částečně jsem napravila a překvapeně zjistila, že téměř všechny fotky pocházejí z několika málo levad, do kterých jsme nastupovali ze stejného místa, ze sedla Encumeada. Pokud byste chtěla tip na túry, pošlete mi email, už jsem takto ráda poradila i dalším cestovatelům.